MICHAEL KOCÁB: JE TOHO HODNĚ. A BUDE TOHO JEŠTĚ VÍC!
Banner

MICHAEL KOCÁB: JE TOHO HODNĚ. A BUDE TOHO JEŠTĚ VÍC!

Tisk

kocab 200Povídali, že mu hráli – tak se jmenuje nová supraphonská kompilace složená z pecek Michaela Kocába – originálního skladatele, textaře, zpěváka, instrumentalisty a šoumena. A když se řekne Kocáb, všichni víme, že je věru co poslouchat: od legendárních kousků Pražského výběru přes Stáří nebo S cizí ženou v cizím pokoji až po písně pro Evu Olmerovou či Jiřího Korna. Tedy když to řekneme hodně zběžně. Kompilace obsahuje tři disky. Na prvním jsou rockové vypalovačky, na druhém šansony a rockové šansony, a na třetím písně pro jiné interprety, duety a taky muzika z proslulého představení Odysseus, se kterým svého času s úspěchem projela celý svět Laterna Magica…

Slyšel jsem, že jde o vaše curriculum vitae, byť ne zcela úplné; chápete tak tuhle kompilaci i vy?
Téhle formulaci bych se trochu bránil. Naší snahou bylo shromáždit na třech discích věci, které se líbí lidem spolu s těmi, které se líbí mně; to byly dva jmenovatelé nové kompilace. Jsou tu tedy slavné písně, hity, a vedle nich ty, které tak slavné nejsou a lidi by se k nim měli zase dostat. Moje hudební curriculum vitae se teprve chystá – vyjde na konci roku v krabičce se osmnácti deskami. A ani to nebude úplně kompletní – nebudou tu třeba věci s Pražským výběrem, ty už by se nevešly. Zato tu bude třeba moje filmová hudba, která na samostatném nosiči ještě nevyšla.  

Jsou časté případy, kdy se vám a lidem líbilo něco jiného?
Byly i takové. Na tomhle výběru tak jsou i pecky, které – i když je pokládám za velmi zdařilé – se nedočkaly žádného pořádného ohlasu. Třeba jenom proto, že celou desku, a tím i písničky z ní, poslal nějaký hudební kritik, nějaký zakyslík, do háje. Lidi už jim pak nevěřili. Tohle potkalo třeba písničku Hřbitov – zrovna z alba Zakyslík. Na kompilaci je ve verzi, kdy ji zpívám s Martinem Dejdarem, původně jsem ji nazpíval sám. Na tu už si asi moc lidí nepamatuje. Ale leckomu z těch, kdo si ji připomene, se líbí! Například televizní moderátorka Daniela Drtinová za mnou onehdy přišla s tím, že poslouchá Hřbitov často a že ho má z mých písní skoro nejraději. A zazpívala mi celé pasáže z tohoto songu. Nečekal jsem to, ale byl jsem potěšen.

kocab 1

Máte pocit, že hudební kritika může ovlivnit prodejnost desky?
Jistě, kdo si myslí něco jiného, mýlí se. Blbá kritika může celý projekt úplně zazdít a prodej pohřbít, i když se v ní třeba píše o něčem úplně jiném, než o muzice. Já si pak připadám jako viník přistižený při něčem, nevím při čem, který musí všem pořád dokola vysvětlovat to, co v tom článku bylo napsáno. No a některé písničky se tak k lidem ani nedostanou.  

Na některých hodnotách se ale shodnou všichni, myslím vy i posluchači…
Ano, sem patří třeba písně Stáří, S cizí ženou v cizím pokoji, Sebastián, Rasisti, Penzion svět, Pražáci, Prachy, Karel nese asi čaj a další. Ale třeba písnička Nejdřív je tréning, kterou jsem taky psal pro Jiřího Korna, už tak známá není – a mně osobně se líbí víc, než Karel. Málo známé jsou třeba i písničky, které jsem psal pro Evu Olmerovou nebo Marthu Elefteriadu. Nebo píseň Náš chléb, kterou složil Tomáš Kympl u příležitosti smrti Edy Pergnera. Možná ji nezná ani Edova dcera…

Evu Olmerovou jste zachytil v poslední fázi její kariéry.
Tenkrát jsem byl mladý a ve fenoménu Eva Olmerová jsem se moc neorientoval. Měl jsem tak mylný pocit, že jsem přidal dvě desky k její obří produkci. Když se ale podíváte na Evinu diskografii, zjistíte, že jejích řadových alb je málo, jestli pět, tak je to moc, a z toho jsou dvě se mnou. Eva Olmerová byla úžasná a mrzí mě, že jsem si jí víc neužil. Ale dělali jsme, co jsme mohli. Vytvořili jsme dvě desky, víc toho už asi nešlo. Došlo mezi námi k úžasnému propojení, hodně jsme se skamarádili a dodnes za to jsem vděčný.

Spolupráce s Marthou Elefteriadu byla asi taky zajímavá; myslím si, že je to vynikající, ne úplně doceněná zpěvačka.
To je pravda. Martha je fantastická, i kombinace jejího hlasu a hlasu její sestry Teny je skvělá. Myslím si, že mohly mít i evropské ambice. Ono prosadit se v téhle oblasti je těžké. Samozřejmě záleží na talentu, ale možná ještě víc na schopném managementu. Sám to většinou člověk nedokáže.  

Úsloví „co jsem dělal, dělal jsem rád“ u vás zřejmě platí v míře vrchovaté. Dovolím si nicméně blbou otázku: dá se říct, co jste dělal úplně nejvíc rád?
Hodně rád jsem dělal Pražský výběr v jeho nejslavnější sestavě, to znamená s Pavlíčkem, Čokem, Hrubešem a Kryšpínem. Rád jsem dělal Odyssea, to pro mě byl velký zážitek. Stejně tak různou filmovou muziku, třeba s Věrou Chytilovou, Jurajem Herzem nebo Jiřím Bartou. A taky Aftershocks.

kocab 2
    
Však je taky Aftershocks na kompilaci Povídali, že mu hráli taky zastoupen. To byla hodně zajímavá mezinárodní spolupráce, všichni čtyři muzikanti jste se na jednom místě nikdy nesešli a album tak vznikalo na třech kontinentech!
Aftershocks pokládám za vrchol svojí rockové hudby. Má dokonce úspěch i v Americe – spoustu posluchačů tamních rádií a zatím přes tisícovku skalních fanoušků. V Americe! Muzikanti, se kterými jsme desku nahráli, jsou fantastičtí. Album přitom přišlo na svět netradičním způsobem, všichni čtyři najednou jsme se opravdu nikdy nesešli. Ale postupně se dostavuje i spolupráce, řekněme, standardnějšího typu, vznikají třeba nové videoklipy. Z tohoto projektu mám obrovskou radost.

Je pravda, že čím jste starší, máte raději tvrdší muziku?
Je, i když je to paradox, a na Aftershocks je to vidět. Ale musím říct, že k tvrdší muzice jsem tíhl vždycky. Když si třeba vezmete jednu z mých prvních skladeb Čerpadlo, tak ta je už na svou dobu hodně tvrdá. Během své kariéry jsem byl postupně vtahován do různých světů, které moji osobnost předváděly v jiném světle, třeba v tom šansonovém, ale moje prapůvodní inklinace směřuje k tvrdé hudbě... i k heavy metalu a dalším tvrdým žánrům.

Co máte v plánu pro nejbližší období?
Dodělávám album na půdorysu bývalého Pražského výběru II, na kterém se objeví i řada hostů, třeba Matěj Ruppert, moje dcera Natálka a další. Ještě letos bychom měli začít točit novou řadovou desku s Pražským výběrem; tedy – musíme ji začít točit! Na podzim budu mít se zlínskou filharmonií dva spíše šansonové koncerty. A do toho všeho připravujeme Aftershocks 2. A v příštím roce bych chtěl s Aftershockem objet pár festivalů. Je toho dost.

www.supraphonline.cz/album/78622-povidali-ze-mu-hrali-zlata-kolekce

Soutěž o trojalbum ZDE:
www.kultura21.cz/souteze/9865-supraphon-zlata-kolekce-michael-kocab-trojalbum 

www.supraphon.cz
www.supraphonline.cz
www.youtube.com/supraphon
www.facebook.com/supraphon


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

„Vlastní nakladatelství znamená pro autora svobodu,“ myslí si spisovatelka Markéta Harasimová. Co ji přivedlo ke psaní a jak si vybírá náměty svých románů?

Harasimova perexMarkétu Harasimovou asi není třeba představovat. Tato úspěšná autorka napsala již 32 knih, z nichž dvě nejnovější – Gaslighter a Kudlanka – vyšly v minulém roce. Nahlédněte do jejího spisovatelského světa a zjistěte, co se ukrývá za obálka...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Alice Šnirychová: Každá role, kterou nejen na jevišti ztvárňujete je snová

z archivu Alice Šnirychové

Jako divadelní herečka se představila na různých scénách. Před kamerou si zahrála nejen v domácí, ale také v zahraniční produkci. Je velkou milovnicí poezie a řadu let se věnuje dabingu. Vyzkouš...


Výtvarné umění

Do Galerie Fiducia přilétly Vrăjitoare / Čarodějnice

carodejnice 2Desátého dubna obsadila horní patro Galerie Fiducia výstava fotografií slovenské autorky Lucie Sekerkové, studentky pátého ročníku Ateliéru reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Po čtyři roky se snažila zachytit prostředí u ná...

Divadlo

Může půl promile alkoholu zajistit šťastnější život?

Chlast perexMartin (Petr Stach), učitel dějepisu, Nikolaj (Jacob Erftemeijer), učitel psychologie, Peter (Tomáš Petřík), učitel hudby, a Tommy (Robert Jasków), učitel tělocviku, již dávno rezignovali na své plány a sny. Doběhlo je vyhoření.

...

Film

Ceny udělované v kultuře odrážejí ekonomii prestiže

altMédia nám ráda vnucují představu, že udělení nějaké prestižní ceny skutečně odráží hodnoty oceněného díla. Však také jeho atraktivita jako prodejného produktu tím každopádně vzroste. Stačí si připomenout třeštění pravidelně provázející udílení amerických Oscarů...