Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo

Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo

pernikova chaloupka200Neděle 17. února 2013 se nesla ve zlínském Městském divadle v duchu loučení. Dětští diváci a jejich rodiče měli možnost naposledy vidět oblíbenou pohádku O perníkové chaloupce aneb Jenom jako. Jeníček a Mařenka naposledy ochutnali sladký perník z chaloupky, nechali se lapit ježibabou a zavřít do chlívku, následně prohnat po lese ježidědkem a nakonec se šťastně shledali se svým tatínkem.

 

Pouť je místo, kde to voní, cinká, břinká, hraje a kde se především setkávají lidé. Děti pobíhají od kolotoče ke stánku s perníkem, od stánku s perníkem ke stánku s hračkami, od stánků do strašidelného zámku. To vše dokresluje vyvolávání a překřikování prodavačů. V neposlední řadě je pouť místem, kde se během setkání vymyslí a “upeče” spousta zajímavých věcí. A na co jiného si může člověk vzpomenout u stánku s perníkem, než na pohádku o perníkové chaloupce. A co jiného může následovat, když se sejdou muži a žena činu? Prostě si pohádku o perníkové chaloupce, o zatoulaných a později málem upečených dětech, o podlém páru – ježibabě a ježidědkovi – zahrají. 

pernikova chaloupka1

Klasické pohádky v sobě skrývají nebezpečí, že dramaturgové a herci nenajdou nic, co by se dalo obměnit, vypíchnout nebo naopak upozadit, nepřijdou s nápadem jak pohádku tak nějak zoriginálnět. Dramaturgyni zlínského divadla Janě Kafkové se to povedlo vskutku nápaditě. “Jenom jako” mimo jiné zmírňuje drastické momenty pohádky, kdy jsou děti zavřeny do chlívku k vepříkovi a následně se rozběhnou přípravy na upečení dětí. Další, mně sympatický rozměr pohádce dodaly žensky emancipační prvky, které se projevovaly ve vztahu ježibaby a ježidědka. Ač vzhledově nebyl ježidědek nijak děsivý a odpudivý, sympaťák to také nebyl. Skutečnost, že je pod pantoflem, z něj mohla udělat politováníhodného muže, který chvílemi trpí pod nadvládou své přísné partnerky, feministky by nad těmito scénami bezpochyby zajásaly.

Kulisy a kostýmy nepostrádaly jednoduchost, všeříkající výstižnost a současně pestrost, která oku dětského diváka lahodí a je pro něj srozumitelná. Stejně jako jsou srozumitelné kulisy, tak asi neměli dětští diváci problém porozumět dialogům, ve kterých se řešily “běžné dětské starosti”, třeba jestli bude doma výprask nebo ne.

pernikova chaloupka2

Dětskému divákovi musel být sympatický především Jeníček, a to díky hereckému výkonu Marka Příkazkého. Jeho trošku otrávené “no co asi dělám” děti velmi důvěrně znají, jistě je musel hřát u srdíčka pocit, že nejen ony, ale i pohádkový Jeníček je neustále komandován a zahrnován pokyny. Prostě dokonalé přiblížení pohádkové postavy reálnému dítěti. Z tohoto úhlu pohledu se nesmí opomínat ani na roli Mařenky, jejíž představitelka Markéta Kalužíková věrohodně ztvárnila tak trošičku “prudící ségru, která furt něco chce, furt s něčím otravuje”. Zdeněk Julina v roli ježibaby a Ivan Řehák v roli ježidědka popustili uzdu své krvelačnosti a krutosti přiměřeně, tudíž se nekonaly zběsilé úprky vyděšených dětí. Nebo spíš dokázali výše zmínění herci tyto svoje negativní stránky upozadit za “běžné lidské slabosti a nedokonalosti”, čímž si vysloužili punc sousedů, kterých se sice skoro všichni bojí, ale ve finále to s nimi není tak hrozné.

Písnička v dětském divadelním představení, toť zaručený recept na úspěch. V pohádce O perníkové chaloupce se zpívalo a tančilo hodně, což se setkalo s úspěchem obecenstva. Texty písní se vyznačovaly chytlavostí, melodie sváděla k tleskání a nepochybuji, že se dětští diváci vlnili či kývali do rytmu.

pernikova chaloupka3

Při vyslovení slova naposledy pociťuji zpravidla negativní pocity, ať už se jedná o cokoli. V případě pohádky O perníkové chaloupce v podání herců zlínského Městského divadla překročil negativní pocit z kategorie mírně do kategorie silně. Těžko se loučí s něčím povedeným, s něčím, co přináší radost a co pobaví. Nezbývá než doufat, že se po nějakém čase rozhodnou v Městském divadle pohádku O perníkové chaloupce znovu zavést do programu a najdou někoho, kdo bude mít silný dech ke sfouknutí nánosů prachu z kostýmů a kulis. A proč? Protože “je to príma zahrát si… Na co? Na koho?... Ale jenom jako”.

Název představení: O perníkové chaloupce aneb Jenom jako
Žánr: pohádka
Uvádí: Městské divadlo Zlín
Režie: Vlastimil Peška
Hrají: Otec (a další postavy): Milan Hloušek
Mařenka (a další postavy): Markéta Kalužíková
Jeníček (a další postavy): Marek Příkazký
Ježibaba (a další postavy): Zdeněk Julina
Ježidědek (a další postavy): Ivan Řehák

Premiéra: 11. 12. 2011
Hodnocení: 88 %

Zdroj foto: Městské divadlo Zlín


 

Přihlášení



Soutěže

Hana Zagorová dokázala oživovat písničky, byla v nich krása, oduševnělost a poetika

I kdyby nazpívala třeba jen třetinu toho, co ve své kariéře Hana Zagorová skutečně natočila, tak by byla pořád tou milovanou zpěvačkou. I když nevyzpívala tři oktávy, uměla chytit za srdce, zaujmout. Už od svých uměleckých začátků dokázala oživovat písničky. Textem, výrazem, atmosférou a pak ještě čímsi, co v sobě nemá každý zpěvák.

Bouřlivé ticho po pobřežní cestě

Po tisícikilometrové Jihozápadní pobřežní cestě se manželé Raynor a Moth snaží vrátit k normálnímu životu a zase žít mezi čtyřmi zdmi. Jenže to pro ně není vůbec jednoduché. Raynor bojuje se strachem z lidí i z budoucnosti a Moth vzdoruje postupující nemoci. Ale postačí neuvěřitelné gesto někoho, kdo si přečetl o jejich putování a ztrátě domova, a znovu se v nich probudí síla a odhodlání.
Kazda
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Tanečník Jan Onder: „Společenské tance jsou těžké všechny, jsou ale krásné, protože je to pro dva!”

Onder kurzy 200Dnes vám přinášíme rozhovor s mladým charismatickým živlem Janem Onderem, jehož vášní je tanec. Se svou životní partnerkou Lucií Hunčárovou patří do elitní skupiny nejlepších tanečních párů u nás, často reprezentují Českou ...

Hledat

Odvážná rebelka, která jako jediná může zachránit království

Malá Mia je sirotek žijící ve středověkém městě, v němž zná každý kout. Je samostatná a velmi vynalézavá, a tak se jí a jejím třem lasičkám daří přežít na ulici, a to zejména díky krádežím jídla. Jednoho dne Mia prchá před strážemi a narychlo se převlékne do princeznovských šatů.
Kazda

Z archivu...

Čtěte také...

Rodinné taneční divadlo Letem světem se uskuteční 20. března v 17:00 v Divadle na Vinohradech

letem svetem 200Již třetí celovečerní titul uměleckého souboru Baby Balet Praha s názvem „Letem světem“ přinese v Divadle na Vinohradech (nejen) dětskému divákovi cestovatelský zážitek.

...

Literatura

Proč má zebra pruhy aneb Chytrej jak rádio 2
zebra perPublikace přinášející odpovědi na řadu běžných i naprosto šílených otázek – přesně to je kniha členů Rešeršního oddělení Českého rozhlasu Proč má zebra pruhy aneb Chytrej jak rádio 2, která navázala na úspěšné vydání encyklopedie Kde má cvrček uši ...

Divadlo

Autentická vzpomínka na devadesátá léta aneb punk’s not dead v brněnském HaDivadle

roky 90 200Jaká byla devadesátá léta pro generaci dnešních třicátníků? Jak jsme prožívali a vnímali dobu, kdy se naši rodiče opět stali dětmi v prchavém ráji divokého kapitalismu? Ondřej Novotný nám ve své nové divadelní inscenaci představuj...

Film

Dvojí tvář Jima Carreyho v Masce
ImageFilm Maska byl ve své době (1994) opravdovým hitem. Kombinací zvláštních a dost vtipných obličejů, které umí dělat tak dobře snad jen Jim Carrey, a počítačové grafiky se z ušlápnutého bankovního úředníčka stal...