Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo
Banner

Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo

pernikova chaloupka200Neděle 17. února 2013 se nesla ve zlínském Městském divadle v duchu loučení. Dětští diváci a jejich rodiče měli možnost naposledy vidět oblíbenou pohádku O perníkové chaloupce aneb Jenom jako. Jeníček a Mařenka naposledy ochutnali sladký perník z chaloupky, nechali se lapit ježibabou a zavřít do chlívku, následně prohnat po lese ježidědkem a nakonec se šťastně shledali se svým tatínkem.

 

Pouť je místo, kde to voní, cinká, břinká, hraje a kde se především setkávají lidé. Děti pobíhají od kolotoče ke stánku s perníkem, od stánku s perníkem ke stánku s hračkami, od stánků do strašidelného zámku. To vše dokresluje vyvolávání a překřikování prodavačů. V neposlední řadě je pouť místem, kde se během setkání vymyslí a “upeče” spousta zajímavých věcí. A na co jiného si může člověk vzpomenout u stánku s perníkem, než na pohádku o perníkové chaloupce. A co jiného může následovat, když se sejdou muži a žena činu? Prostě si pohádku o perníkové chaloupce, o zatoulaných a později málem upečených dětech, o podlém páru – ježibabě a ježidědkovi – zahrají. 

pernikova chaloupka1

Klasické pohádky v sobě skrývají nebezpečí, že dramaturgové a herci nenajdou nic, co by se dalo obměnit, vypíchnout nebo naopak upozadit, nepřijdou s nápadem jak pohádku tak nějak zoriginálnět. Dramaturgyni zlínského divadla Janě Kafkové se to povedlo vskutku nápaditě. “Jenom jako” mimo jiné zmírňuje drastické momenty pohádky, kdy jsou děti zavřeny do chlívku k vepříkovi a následně se rozběhnou přípravy na upečení dětí. Další, mně sympatický rozměr pohádce dodaly žensky emancipační prvky, které se projevovaly ve vztahu ježibaby a ježidědka. Ač vzhledově nebyl ježidědek nijak děsivý a odpudivý, sympaťák to také nebyl. Skutečnost, že je pod pantoflem, z něj mohla udělat politováníhodného muže, který chvílemi trpí pod nadvládou své přísné partnerky, feministky by nad těmito scénami bezpochyby zajásaly.

Kulisy a kostýmy nepostrádaly jednoduchost, všeříkající výstižnost a současně pestrost, která oku dětského diváka lahodí a je pro něj srozumitelná. Stejně jako jsou srozumitelné kulisy, tak asi neměli dětští diváci problém porozumět dialogům, ve kterých se řešily “běžné dětské starosti”, třeba jestli bude doma výprask nebo ne.

pernikova chaloupka2

Dětskému divákovi musel být sympatický především Jeníček, a to díky hereckému výkonu Marka Příkazkého. Jeho trošku otrávené “no co asi dělám” děti velmi důvěrně znají, jistě je musel hřát u srdíčka pocit, že nejen ony, ale i pohádkový Jeníček je neustále komandován a zahrnován pokyny. Prostě dokonalé přiblížení pohádkové postavy reálnému dítěti. Z tohoto úhlu pohledu se nesmí opomínat ani na roli Mařenky, jejíž představitelka Markéta Kalužíková věrohodně ztvárnila tak trošičku “prudící ségru, která furt něco chce, furt s něčím otravuje”. Zdeněk Julina v roli ježibaby a Ivan Řehák v roli ježidědka popustili uzdu své krvelačnosti a krutosti přiměřeně, tudíž se nekonaly zběsilé úprky vyděšených dětí. Nebo spíš dokázali výše zmínění herci tyto svoje negativní stránky upozadit za “běžné lidské slabosti a nedokonalosti”, čímž si vysloužili punc sousedů, kterých se sice skoro všichni bojí, ale ve finále to s nimi není tak hrozné.

Písnička v dětském divadelním představení, toť zaručený recept na úspěch. V pohádce O perníkové chaloupce se zpívalo a tančilo hodně, což se setkalo s úspěchem obecenstva. Texty písní se vyznačovaly chytlavostí, melodie sváděla k tleskání a nepochybuji, že se dětští diváci vlnili či kývali do rytmu.

pernikova chaloupka3

Při vyslovení slova naposledy pociťuji zpravidla negativní pocity, ať už se jedná o cokoli. V případě pohádky O perníkové chaloupce v podání herců zlínského Městského divadla překročil negativní pocit z kategorie mírně do kategorie silně. Těžko se loučí s něčím povedeným, s něčím, co přináší radost a co pobaví. Nezbývá než doufat, že se po nějakém čase rozhodnou v Městském divadle pohádku O perníkové chaloupce znovu zavést do programu a najdou někoho, kdo bude mít silný dech ke sfouknutí nánosů prachu z kostýmů a kulis. A proč? Protože “je to príma zahrát si… Na co? Na koho?... Ale jenom jako”.

Název představení: O perníkové chaloupce aneb Jenom jako
Žánr: pohádka
Uvádí: Městské divadlo Zlín
Režie: Vlastimil Peška
Hrají: Otec (a další postavy): Milan Hloušek
Mařenka (a další postavy): Markéta Kalužíková
Jeníček (a další postavy): Marek Příkazký
Ježibaba (a další postavy): Zdeněk Julina
Ježidědek (a další postavy): Ivan Řehák

Premiéra: 11. 12. 2011
Hodnocení: 88 %

Zdroj foto: Městské divadlo Zlín


 

Přihlášení



Soutěže

Má cesta za štěstím - autobiografie Mistra

gottPrávě vychází unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech.
SUPRAPHON

V hlavní roli Tomáš Holý a jeho nesnadný život i tragický konec

Český spisovatel, básník a držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018 Ota Kars přichází s již druhou knihou o jednom z nejslavnějších českých dětských herců. V hlavní roli Tomáš Holý, tentokrát prostřednictvím krásně zpracovaného grafického románu.
Nakladatelství Argo

Rozhovor

Nejen českou premiéru komedie M.A.S.H chystá Vršovické divadlo MANA, říká Věra Mašková

mana 200Rozvolňování po éře covidové pandemie je znát na koncertech, klubech a divadlech. Konečně! Také Vršovické divadlo MANA připravilo program, které nabídne třeba už v červnu na Letní scéně v Heroldových sadech. "Doufám, že našim divákům nabídneme to, co ...

Hledat

Videorecenze knih

Vymazlené dítě harfistky Jany Bouškové – sólové album Má vlast

Dokážete si představit harfu jako plnohodnotný sólový nástroj, který dokáže znít jako celý symfonický orchestr? Harfistka Jana Boušková pojala tuto otázku jako výzvu a v průběhu čtyř let upravila vybrané skladby českých velikánů, jakými jsou Smetana, Dvořák a Suk, do zcela unikátní podoby.
Supraphon

Čtěte také...

Falešná nota - hrajte hru, kterou vás nutí hrát

reznicka perexDalší českou premiérou této sezóny, kterou divadlo chystá na 27. února, bude hra Falešná nota z pera Didiera Carona, v překladu Alexandra Jerieho. Herce ve složení Pavel Rímský a Martin Finger režíruje Radim Špaček, který již v minulosti s ...


Literatura

Příběh obyčejné německé rodiny na pozadí poválečných procesů

osvetimsky proces perexFrankfurt nad Mohanem, 1963. Eva Bruhnsová, mladá tlumočnice, má krátce před zásnubami, když ji agentura, pro kterou překládá, požádá, aby zastupovala překladatele u soudu. Nejde o žádný běžný soud, ale o první proces...

Divadlo

Vršovické divadlo MANA slaví devadesátiny a zve na letní divadelní premiéry

Vrsovicke-divadlo 200Silné milostné příběhy plné emocí: Čapek a Olga a Víra! Láska! Naděje? Ale i česká premiéra černé komedie MASH. To jsou tři atraktivní novinky, které Vršovické divadlo MANA chystá na léto. Scéna, která letos slaví 90. výročí ...

Film

Ponorná řeka kinematografie je dobře ukrytá pod povrchem

200filmVše, co nabízejí kina a co chrlí televize, jsou iluzionistické rozprávky vystavěné na více či méně snadno rozlišitelných příbězích. Jenže o nich kniha Ponorná řeka kinematografie nepojednává. Její autor Martin Čihák hned v prvních velkými písmeny psaný...