Kultura21.cz

Přečtěte si rozhovor s Petrem Urbanem, otcem legendárního Čecha Rudy Pivrnce. Řeč bude nejen o této značce, produktech a úskalích, ale i o jeho dětech nebo výtvarné výchově.

Co děláte nyní, v těchto dnech? Pracujete na něčem nebo spíše odpočíváte?

Pracuju pořád, hlavu nesmíte nechat ustrnout, rád si hraju s fantazií a nápady sázím na papír. Při téhle práci se nedá odpočívat, situace vám nabíhají stále, je to taková nemoc z povolání. V květnu mi vychází tradiční stolní kalendář pro rok 2014, mám připravené nové vtipy na tři knížky, ale ještě nevím, kdy je vydám. Mám i hodně reklamních zakázek a snažím se, aby průmyslové výrobky s Rudou Pivrncem oslovovaly zákazníky.

Z jakých důvodů jste zavřeli Pravou Pivrncovu putyku na Smržovce?

Smržovskou hospodu jsme otvírali 3. 12. 1993, zavřeli ji na podzim 2012, takže skoro dvacet let jsme vydrželi. Ale od roku 2005 jsme ji pronajímali, tím pádem vlastně zničili pověst, a to si Ruda Pivrnec nezaslouží. Podnikání je složité, ale mít vlastní hospodu je černá díra, pokud ji nemáte na atraktivním místě a nemáte čas se jí věnovat na 200 %. Práce s lidmi pro lidi a ještě obchodovat s potravinami, to je nejvíc sebevražedná kombinace, pokud nejste milionář a nevlastníte síť hypermarketů. Hospoda byla moje výkladní skříň, ale určitě ne stroj na peníze, spíš naopak. Všichni, kdo mají malé krámky a malé hospody, určitě moc dobře vědí, o čem mluvím. V Praze u Staromáku, v Maislově ulici Pivrncova hospoda zůstává. Ta tam je od roku 1994, tak doufám, že smržovskou věkem trumfne. Místo smržovské hospody má dcera Markéta studio Maura. Fotografuje a vymýšlí různé projekty. Začala i spolupracovat se Svazem výrobců skla a bižuterie, kdy vytváří modely pro módní přehlídky.

Kdy jste se naučil kreslit? Nosil jste domů ze školy rodičům krásná díla nebo se tento výtvarný talent probudil až později?

Na hodinách kreslení jsem měl často problémy, když se měla malovat váza s kytkou, nedalo mi, abych nepřimaloval někam mouchu nebo pavouka. Nebaví mě nudné věci, jenže zkostnatělé učitelky to nechápaly a jedničky mi nedávaly. Vždycky mě bavilo kreslit postavy, situace, čmáral jsem si všude. Stačila mi černá tužka a kousek papíru. Kreslil jsem si hlavně u babičky, dala mi velký arch papíru, já maloval a byl hodný.

Vaše dcera Markéta také zdědila výtvarné nadání, kreslí obrazy a navrhuje oděvy. Co váš syn? Ten šel jinou cestou? A jak se k vašim koníčkům vlastně staví manželka?

Syn Petr a dcera Markéta zdědili kreslení i sport. V kreslení i talent pro postavy. Krajinář teda nikdo z nás není. Markéta závodně plavala, ale pak se u ní projevila ztráta imunity, tak musela skončit. Péťa odmalička maloval, kreslil vtipy, dokonce vyhrál i nějakou cenu. Jenže já jsem pro něho blok, tak malovat přestal. Možná se někdy k tomu vrátí. Dělal závodně skoro patnáct let atletiku, stejně jako já střední a středně dlouhé tratě, má i medaile z republiky. Nyní pracuje v naší firmě, takže spíš dědí organizačně manažerské vlastnosti po manželce. Inka se k mojí a potažmo k Markétině práci i koníčkům staví vstřícně, protože máme jako rodina štěstí, že se můžeme živit tím, co nás baví, ale samozřejmě pro to musíme hodně udělat. Je to řehole. Volno nemáte vlastně nikdy.

Nejste někdy svázaný tím, že kreslíte vtipy? Myslím třeba, že od vás okolí v každém okamžiku očekává zábavu… A máte nějaký nejoblíbenější vtip?

Sedím ve svém ateliéru hodiny sám, moc toho samozřejmě u práce nenamluvím, vlastně není ani s kým, tak když přijdu mezi lidi, což nebývá až tak často, baví mě si s nimi povídat a šponovat je, aby se dokázali bavit tak zvaně na dřeň. Nechci rozbírat počasí, chci se dozvědět, jak ostatní přemýšlejí, co si myslí. Humor je vždycky dobrý společník a odbourá mantinely. Někdo něco řekne a já už to rozvíjím do nějaké „kreslené“ pointy. Mluvené vtipy si nepamatuju, znám jenom vlastně jediný, který vždycky vyprávím, když se mě někdo zeptá, jaký je můj nejoblíbenější.

Jste autorem dnes už značky Rudy Pivrnce. Jaký máte vztah k pivu? Vznikl by, kdybyste ho neměl rád?

Ruda by tu byl i bez piva, zároveň pivo bylo inspirací. První pivo jsem vypil až v 19 letech, a to už jsem kreslil. Jsou doby, kdy alkohol úplně vyřadím a kreslím na čajích a nealkoholickém pivu. Pivrnec je český hrdina všedních dní, se všemi nedostatky a neřestmi. K Čechům pivo patří, tak si Rudu s pivem spojují, i kdyby ho nepil. Švejk je také hodně spojován s hospodským prostředím, ale Hašek v Osudech dobrého vojáka nepíše o tom, že by si pivo dával, zmínka tam je jenom jednou. Ale mně i Rudovi samozřejmě pivo chutná, hlavně to vlastní, Pivrncovo pivo, které se vyrábí nyní v pivovaru v Broumově.

Jaký máte pocit, když jdete kolem knihkupectví a vidíte v něm vaše ilustrace?

Do knihkupectví moc nechodím, když jdu, zajímá mě, jaké moje knížky mají. Mám radost, když je najdu, ale jsem naopak naštvaný, když je tam nenajdu. A hned řeším, proč nemají moji knížku, můj kalendář?! Lidi se často ozývají, že ho shánějí a on není, což mě spíš rozčílí. Nově hledám i knížku Pohádky o Pořádníčkovi, kterou jsme vytvořili v rodinném týmu. V poslední době mě zajímá, jestli mají na pultech výrobky s Rudou Pivrncem. Systém hypermarketů je pro malé výrobce zničující, zaknihování výrobků není vůbec jednoduché a levné. Když potom najdu v regále Pivrncovo pivo, Pivrncovy saláty, pomazánky a rychlé svačinky k ohřevu v mikrovlnce, Pivrncovu veselou kosmetiku, Pivrncovy lázeňské oplatky, Pivrncovy slané sušenky či zástěry a trika s vtipy, tak jsem spokojený.

Baví vás kreslit reklamní zakázky? Necítíte v tom příliš velkou povinnost? Kdybychom po vás my jako web magazín chtěli nějaký kreslený vtípek, na kolik by nás to vyšlo?

Reklamní vtipy dělám rád, jsou vždycky velkou výzvou, protože se musíte ponořit do problematiky, kterou často vůbec neznám. Rozšíříte si obzor a seznámíte se s lidmi, s nimiž byste nikdy nepřišli do styku. Potěší, když se zákazník vrací, o to větší adrenalin při vymýšlení vtipů na dané téma. Asi deset let jsem každoročně připravoval kalendář pro firmu, která dělá vrata, nebo lepidla a barvy, pily, a tak dále. Tak si zkuste vymyslet 200 vtipů na takové téma. To ale zabere moje sportovní touha po nejlepších výkonech, tak prostě bojuju. Ceny vtipů se odvíjejí od jejich ceny za užití díla, Snažíme se mít stálý ceník a ke všem klientům přistupovat stejně, jiná je cena za reklamní obrázek a jeho formy užití, jiné jsou ceny za vtip do časopisu. V poslední době kreslím docela hodně obrázků k různým výročím. Dostanu fotografie a indicie o oslavenci a já se pak snažím všechny jeho vlastnosti, oblíbenosti i choutky vtěsnat do vtipu, aby se v něm obdarovaný poznal.

Vyšla vám také kniha rozhovorů se sportovci. Co pro vás bylo při rozhovorech důležité?

Sám jsem prošel částí života jako vrcholový sportovec, tak si se sportovci rozumím a rád se s nimi potkávám. Vždycky mi šlo o to, abychom si hezky popovídali a rozebrali zkušenosti a pocity, které s vrcholovou dřinou souvisí. Probrali jsme všechno jako kamarádi, dozvěděl jsem se i věci, které bych si nedovolil pustit dál, a to oni vědí a věří mi. Nejsem novinář, jsem jeden z nich. S mnoha z nich se kamarádíme dál a vídáme se.

Kdy malujete na plátno? Když dostanete nějaký impuls nebo jen tak? Kde doma skladujete svá dílka?

Na plátno maluju, když mám chuť a čas. Obrazy visí doma, v ateliéru, v Pivrncově chalupě, což je domeček po babičce, který pronajímáme zájemcům o pobyt ve Smržiovce.

Máte za sebou spoustu činností – kreslení vtipů, malování na plátno, psaní fejetonů, ilustrování knih,… Dá se říci, která činnost je vaší nejoblíbenější?

Většinou je to tak, že nejradši máte volný čas, v němž se můžete věnovat svým koníčkům, a to já popadnu štětec a olejové barvy, když nemám plátno, najdu kus kartonu a kreslím obrazy. Mám radost, že i tento koníček se líbí a občas nějaké plátno prodám. Vždycky se s ním ale těžce loučím. Plátna jsem v květnu vystavoval v Poslanecké sněmovně ČR, od června do konce srpna budu mít výstavu v libereckém Babylonu. Výstavám se bráním, ale když přijde zajímavá nabídka, udělám výjimku.

Co byste vzkázal naším čtenářům?

Děkuju za přízeň všem, kteří mají rádi moje vtipy. Zároveň vzkazuju, že je po internetu zdarma nešířím já, jak si někdo myslí, ale fanoušci. Jste moc hodní, ale hodnější budete, když si koupíte moji knížku vtipů pěkně vytištěnou a svázanou, protože mě kalendáře a knížky živí. No a jestli mě neuživí, budu muset jít po večerech kopat kanály, a to už bude po humoru a vtipkování! Děkuju. Taky přeju všem slunečné a teplé léto, hned bude všem veseleji.

Děkuji za rozhovor!

Zdroj foto: archiv pana Urbana