Kultura21.cz

„Díky cestování jsem zjistila hlavně to, jak moc důležité je být otevřená jiným kulturám a životním stylům, a také že svět není zdaleka tak nebezpečný, jak si občas myslíme nebo často vidíme v médiích,“ říká Veronika Havlíková vášnivá cestovatelka a surfařka, milovnice všeho nového, překladatelka, která se letos představila i jako autorka a to knížky Domov je stav mysli.

Psaní se věnujete od dětství. „Už tehdy pro mě bylo psaní způsobem, jak si srovnat myšlenky a zklidnit vnitřní svět,“ řekla jste v jednom rozhovoru. A svoji první knížku, do šuplíku, nazvanou Kelly, můj pes jste napsala ve svých deseti letech. Máte ji ještě? A co vás ještě bavilo? Jak jste prožívala svá dětská léta?

Ještě ji mám schovanou! Když v ní občas listuji, vždycky se pobavím nad svou tehdejší představivostí. Jako malá jsem, stejně jako spousta jiných holčiček, chodila na kreslení a balet, v tom jsem byla dobrá. Moje tehdejší učitelka baletu, Renata Sabongui, mi doporučovala, abych šla na konzervatoř do Prahy. Jenže tenkrát jsem nechtěla odejít z Příbrami, takže jsem nakonec zvolila gymnázium a rozhodně toho nelituji.

Co vás přivedlo ke studiu sociální práce a cestovního ruchu?

Studium sociální práce jsem si vybrala proto, že mě vždycky lákala práce s lidmi. Chtěla jsem poznat různá sociální prostředí a víc porozumět lidem i problémům, které řešíme. Cestovní ruch k tomu byl krásnou paralelou, protože jsem zhruba ve dvaceti letech začala intenzivně cestovat a úplně mě to pohltilo.

Takže od svých dvaceti let objevujete různé kouty světa a své zážitky a zkušenosti z cestovní jste sdílela se čtenáři různých českých časopisů a webů. Přispívala jste např. do časopisů Koktejl, Lidé a země, 100 + 1, Ona Dnes, Glanc nebo Cosmopolitan. Kdy se u vás zrodila touha poznávat svět? Píšete si také cestovatelský deník? Co jste se díky cestování sama naučila?

Kolem dvaceti let, kdy mě cestování absolutně uchvátilo. Stalo se krásnou závislostí, bez které si svůj život už neumím představit. Cestovatelský deník píšu sobě i dcerce, aby měla uchované vzpomínky i na chvíle, které si třeba nebude pamatovat. Díky cestování jsem zjistila hlavně to, jak moc důležité je být otevřená jiným kulturám a životním stylům, a také že svět není zdaleka tak nebezpečný, jak si občas myslíme nebo často vidíme v médiích.

Projela jste celý svět a jednou jste řekla: „Mně se líbilo všude. Každé místo mě něčím zasáhlo a obohatilo. Kousek každé země mám v sobě. Už napořád.“ Vše o cestování sdílíte na webových stránkách. Přesto máte nějaké oblíbené místo, kam se ráda pravidelně vracíte nebo raději stále objevujete nové kouty naší planety?

Ráda objevuji nová místa, ale existují i lokality, kam se pravidelně vracím – například Arugam Bay, surfařská vesnice na Srí Lance, kam často jezdím.

A právě zážitky z vašich cest vás inspirovaly k literárnímu debutu Domov je stav mysli. Jak se vám knížka psala?

Knížka vznikala velmi přirozeně a vlastně sama od sebe. Kromě fiktivní části jsem čerpala z vlastních pocitů, zkušeností a zážitků, které si samy řekly o to, že chtějí spatřit světlo světa. Je to příběh o mezigeneračních vztazích a síle nevyřešených traumat z dětství.

Jak se vám spolupracovalo s manželem Rudolfem Havlíkem, který je sám spisovatelem a na vaší knížce dělat grafiku a obálku?

Skvělé! Ruda je velmi kreativní člověk a přesně pochopil, jak má knížka působit. Vystihl atmosféru i pocity, které jsem chtěla předat čtenářům, takže celkový výsledek je krásně harmonický.

Působíte jako překladatelka z angličtiny pro zahraniční klienty v oblasti médií a cestovního ruchu. A jak říkáte, na překladatelské práci vás baví hledat rovnováhu mezi věrnosti originálu a přirozenosti češtiny. Přeložit text tak, aby působil živě a zároveň byl přesným odrazem originálu. A můžete tak pracovat kdekoliv na světě. Neláká vás přeložit také nějaké literární dílko?

Občas nad tím přemýšlím a láká mě to. Překládání literárních děl vnímám jako vyšší formu překladatelství – je tam větší prostor pro kreativitu, ale zároveň větší odpovědnost vůči autorovi. Ráda bych si to někdy zkusila.

O psaní říkáte, že je to vaše útočiště, prostor, kde si můžete dovolit být zranitelná. A jaká jste čtenářka? Máte oblíbeného autora nebo knížku?

Jsem vášnivá čtenářka a mám ráda různorodé knihy, od klasické literatury přes filozofické úvahy až po současné romány. Mou oblíbenou knihou jsou například Hovory k sobě od Marca Aurelia, protože mi vždy pomáhají získat nadhled.

Jak ráda trávíte volný čas? O sobě říkáte, že jste vášnivou cestovatelkou, surfařkou a milovnicí všeho nového.

Ano, ráda cestuji, surfuji, potápím se - to mě nabíjí energií. Stejně ráda ale trávím volný čas doma s rodinou nebo přáteli. Užívám si i úplně jednoduché věci – posezení u dobré kávy, procházky v přírodě nebo třeba jen čtení v posteli.

Fotografie: Archiv Veroniky Havlíkové