Rozhovor s Anežkou Rusevovou

Rozhovor s Anežkou Rusevovou

Tisk

rusevova 200Anežka Rusevová je česká herečka, která už má za sebou účinkování v několika divadleních hrách i televizních pořadech. Pamatovat si ji můžete například ze seriálů jako Kriminálka Anděl, Ulice, Ohnivý kuře nebo Expozitura. V našem rozhovoru se dozvíte něco o tom, jestli je Anežka Rusevová i po letech herecké kariéry před vystoupením nervózní, zda radši vystupuje v divadle nebo televizi nebo jak se učí texty postav.


V Divadle Bez Zábradlí účinkujete ve hře  ,, Mnoho povyku pro nic”, ve které ztvárňujete hned několik rolí, Margaretu, posla a soudce. Kterou z rolí hrajete nejraději a proč?
Tak ony ty role v tomto představení jsou takové propojené, takže se nedá úplně přesně odpovědět, kterou roli hraju nejradši. Vlastně hrajeme vojáky a sestry z dob 2. světové války a ti „hrají v rozhlase“ Mnoho povyku pro nic od Shakespeara. Během představení musím jako sestřička dělat různé rozhlasové zvuky a ruchy, což je docela zábavné. Nejradši hraju tedy tu pomatenou sestřičku Dorothy.

Jak náročné je se naučit tři odlišné role najednou?
Každé postavě je potřeba dát alespoň trochu jiný charakter, já se pokouším různě měnit hlasy. Ale nedá se říct, že by to v tomto případě bylo nějak strašně náročné. Představení nás baví, a tak si s ním jako herci různě „pohráváme“. Doufám, že stejně tak baví i diváky.

Máte nějaký trik, jak se naučit text role? Máte nějaký rituál během učení rolí?
Strašně to záleží na typu hry a na průběhu zkoušení. Někdy se text učí celkem snadno a zapamatuju si ho především ze zkoušek. Co se týče právě Mnoho povyku pro nic, tak v jednom představení této hry jsem kdysi jako dítě už hrála a měla jsem to hodně naposlouchané, takže když jsme začali zkoušet v Divadle Bez zábradlí, text mi naskakoval skoro automaticky. Ale samozřejmě, že se někdy musím učit texty, které nelezou do hlavy a to pak chodím doma po pokoji a opakuju si to pořád dokola. Někdy i mlátím textem o zem .

Stalo se Vám už někdy, že vám text během hraní úplně vypadl z hlavy? Jak by měl herec v takové situaci zareagovat?
Tak to je asi noční můra každého herce. Už se mi to tu a tam stalo, ale byly to situace, ze kterých se dalo nějak dostat. Buď jsem text řekla svými slovy anebo mě nějak zachránili kolegové. Ale takové to „okno“, kdy se člověk zpotí hrůzou a neví, co je dál, to se mi naštěstí ještě nestalo.
A pokud by se mi to stalo, asi by záleželo na okolnostech. Ve většině divadel existuje nápověda, takže asi bych se spoléhala na to, že mi napoví…

Býváte ještě někdy nervózní před představením? Takové ty obavy, aby vše dobře vyšlo a nevypadl vám text?
To víte, že bývám nervózní, především před premiérou. Konkrétně před představením Mnoho povyku pro nic ani ne, to si celkem užívám. Ale mám některá jiná představení a před těmi bývám nervózní vždycky. Nově například představení „The Naked Truth“, ve kterém se potká šest žen v kurzu pole dance. Je to velmi náročný konverzační text a navíc v závěru tohoto představení tančíme na tyči, což jsme se musely (alespoň základy) opravdu naučit. Představení hrajeme v Divadle Bolka Polívky v Brně.

rusevova

Hra ,,Mnoho povyku pro nic” se odehrává v Anglii během druhé světové války. Dokážete si představit, že byste byla ve stejné situaci, jako protagonisté hry a měla byste svým hereckým uměním odlehčit atmosféru a podpořit tak vojáky na frontě?
Pokud bych se ocitla v takové či podobné situaci a mohla uměním nějak pomoci, tak bych aspoň tímto způsobem ráda bojovala a ráda pomohla ostatním. Pevně ale věřím, že se ve válečném stavu neocitneme…

Režii této hry měl v rukou americký režisér Guy Roberts, který vás následně oslovil s další rolí do jeho anglicky mluvící společnosti ,,Prague Shakespeare Company”. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Guy Roberts je velmi sympatický člověk a jako s režisérem se s ním spolupracuje výborně. V říjnu 2016 jsem s ním zkoušela Shakespearovu hru Zimní Pohádka / Winter ‘s Tale, která měla dvě uvedení ve Stavovském divadle. Toto nastudování bylo originální v tom, že se hrálo česko – anglicky. V příběhu hry se totiž částečně nacházíme v kraji Bohemia, tedy v Čechách, a postavy, které v této části hry vystupují, tedy mluvily česky. Na jevišti se zároveň potkali angličtí i čeští herci.

Kromě divadla, hrajete také v seriálu Ulice postavu Venduly Maříkové, která je dcerou Lumíra Nykla. Co je vám bližší, divadlo nebo hraní v seriálech a filmech?
Vyrůstala jsem v divadle, bližší mi tedy asi vždycky bude divadlo. Nicméně natáčení jsem si strašně oblíbila, takže mám ráda oboje a oboje má své. Je ale pravda, že bych strašně ráda zažila nějaké větší filmové natáčení…
Která z dosavadních rolí, kterou jste hrála, ať už v divadle nebo v televizi (seriál, film), vám byla nejbližší, která se vám dobře hrála? A naopak, do které role pro vás bylo obtížné se vžít?

Nevím, jestli mám úplně nejbližší roli, ale v divadle to asi byla postava Saschy z monodramatu Scherbenpark, které jsem hrála v němčině v divadle Gostner Hoftheater v Norimberku. Hodně oblíbenou postavou je nyní i Bev ze zmiňovaného The Naked Truth. A co se natáčení týče, tak to asi byla postava Veroniky z kriminálního seriálu Atentát, který běžel loni na TV Nova.


 

Zobrazit další články autora >>>

Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Richard Štefánek: „Je to o tom někoho potěšit, navzájem si dát něco hezkého.“

STEFANEK SLONI 200V listopadu se na nás přes paní Ivetu Autratovou (autorku naší grafiky) obrátil pan Richard Štefánek, čtyřicetiletý muž z Děčína, s prosbou o pomoc. Představil nám jeho zájem – věc, kterou dělá z lásky k přítelkyni. Jedná se o sbí...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

I na operním jevišti jsem nikdy nepatřila k těm, kteří se postaví na rampu a předvádí jenom hlas, říká Dagmar Pecková

dagmar200I v rozhovoru s Dagmar Peckovou vám bude jasné, v čem je tato pěvkyně výjimečná, neskonale pracovitá, nebojácná a tvrdohlavá a přitom svá. Málokterá umělkyně její generace dává do ringu tolik energie, nápadů a mnohovrstevnatého talentu, který se projevuj...


Literatura

Uspěte vaše nejmenší se zvířátky

jak zviratka chodi spat 200V nakladatelství Kazda vyšlo moc krásné leporelo s názvem Jak zvířátka chodí spát od německých autorek Mariny Rachner a Anny-Kristin zur Brügge.

 

...

Divadlo

Dokonalá svatba dostála svému názvu

svat 200Dokonalá svatba je situační komedie od britského autora Robina Hawdona, která se od roku 1994 hraje po celém světě. Je velmi aktuální a dokáže rozesmát nejeden sál. I ten ve Zlíně se velmi dobře bavil, za což bylo kromě herců zodpovědné i režisérské duo...

Film

Požární autíčko Finley jako učitel společenské výchovy
ImageKaždý rodič se snaží do svého dítěte co nejdříve “napumpovat” základy slušného chování, nastínit svému potomkovi, jak správně fungovat v rodině i mezi kamarády. Vydavatelství Intersonic vysílá rodičům na pom...