Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Je to přibližně osm let, co Robert Rohál vymýšlí a organizuje výstavy které probíhají v Domě kultury v Kroměříži. Za tu dobu připravil takřka 80 výstav, které představily um známých či slavných i začínajících kumštýřů. Byli to vesměs malíři a fotografové, které prezentovali své dílo právě v „hanáckých Athénách“. A kdo na kroměřížském „kulturáku“ v poslední době vystavoval a kdo v nejbližší době vystavovat teprve bude, o tom je rozhovor s Robertem Rohálem.

Byla jsem na vernisáži aktuální výstavy Souznění paličkované krajky a fotografie, která právě začala. Stejně by mě ale zajímalo, co mi o této výstavě povíte...

Manželé Oľga a Jan Kurzovi mají za sebou už několik úspěšných společných výstav a mně jejich tvorba zaujala. Zatímco paní Oľga vymýšlí a vytváří paličkovanou krajku, její manžel fotografuje. Výsledkem jejich úsilí a umu je společná tvorba, kde na podkladě fotografií dotvářejí celkový dojem právě motivy vytvořené paličkovanou krajkou. Navíc mě zaujalo i to, že krajka není na černém podkladě, nýbrž je zakomponovaná do fotografií. Díky tomu vytváří celek neuvěřitelné dojmy i půvabné příběhy. Vernisáž proběhla 18. července a potrvá do 18. srpna.

Slyšela jsem, že i předcházející výstava byla také velice zajímavá. Své obrazy zde prezentovalo od 12. června do 17. července několik opavských malířů…

Pozdravy z Opavy, to byl název skupinové výstavy Výtvarné skupiny X, kde se prezentovalo celkem 14 kumštýřů, kteří patří do Výtvarné skupiny X. Každopádně to byla skvělá výstava už jenom tvou kvalitou a skvělým výběrem. Většina tvorby členů této skupiny zahrnuje klasické závěsné obrazy většinou velkých rozměrů. U mnohých z nich je rozpoznatelné, že výtvarné umění je jejich každodenním chlebem, když učí na základních uměleckých školách a chtějí být svým dětským žákům vzorem v základech řemesla a výtvarného myšlení. Jiným je zase malování, kreslení či vytváření keramiky prostředkem k vlastní seberealizaci a relaxaci. Vystavena byla díla tvořena akrylem, olejomalby, kresby, kombinované techniky a také byl zastoupen umělecký smalt.

Na co se můžou těšit návštěvníci v srpnu a září?

Bude to další krásná výstava, která představí tvorbu Silvie Kořistkové, talentované malířky ze severní Moravy. Výstavy se bude jmenovat Křivky a pocity a měla by představit ukázky z aktuální tvorby autorky. Na vernisáži, která proběhne ve středu 20. srpna, zahraje kytarový virtuóz Jakub Jalůvka. Tak jako tak propojí Křivky a pocity tři výtvarné série, především emocionální portréty ze série Feel the Feelings, něžné akty z cyklu Jemné křivky a také obrazy z geometrické série Geometric series v bronzových tónech. Kromě Silvie představí i několik pláten ze starší tvorby. Myslím, že to bude opravdu pestrá a různorodá výstava, přičemž potrvá do 24. září.

Kdybyste se měl ohlédnout za minulým obdobím, tak které výstavy byly podle vás nejúspěšnější?

Určitě to byly výstavy, kdy v Domě kultury v Kroměříži vystavovali osobnosti jako Rosana de Montfort a Francouz Vincent Chignier a sochař Radomír Bárta, kteří jsou známí i v zahraničí. Ale velkou návštěvnost měly se svými výstavami i malířky Alena Ciková, Věra Tatarkovičová, Dita Sedláčková nebo Alice Stonová. Co se týče fotografií, tak jsem hrdý na výstavy Otty Dlaboly, Jindřicha Štreita, Pavla Ondrůje nebo Jarmily Vlčkové, což není je skvělá fotografka, ale také herečka, zpěvačka a autorka dětských knížek... Je to pro mě potěšení, že je mohu osobně poznat a sdílet s nimi určitý čas. Je to tak, kurátorská práce mě naprosto pohltila.

Přitom vy jste také autor mnoha knížek, máte na svém kontě řadu vlastních fotografických výstav, působil jste v novinách jako kulturní redaktor, ale také v kulturních institucích…

Vším, čím jsem byl, jsem rád (smích).

A co všechno vlastně obnáší taková práce kurátora či dramaturga?

Není to jen výběr osobností, kteří by v Domě kultury v Kroměříži vystavovali. I když nejsme typická galerie, ale „obyčejný kulturák“, lidi jsou na výstavy zvyklí a těší se na vernisáže. A co mám na triku já kromě toho, že výběru malíře či fotografy? Je to čistá práce, což znamená propagace, instalace i demontáž výstavy, příprava vernisáže, spolupráce s grafikem, který vytvoří plakáty atd. Skvělá je i Romana Blažková, která mnohé vernisáže uvádí a moderuje. Jinak před každou výstavou vycházejí v médiích články, které píšu já. Co se týče spolupráce s kulturním domem, tak tady můžou být vystavující naprosto spokojeni – nemusejí platit, protože krásný prostor, plakáty a veškerou propagaci včetně zajištění technika (na vernisážích jsou často potřeba mikrofony, aparatura atd.) – hradí právě kulturák.

A co vaše vlastní výstavy? Své černobílé fotografe jste během posledních patnácti let vystavoval nejen na Karlštejně a Křivoklátě, a také v několika zámcích i galeriích, dokonce i v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci. Je to pravda, že letos prý nevystavujete?

Protože loni jsem měl čtyři výstavy, řekl jsem si, že si dám letos pauzu. Navíc je to právě patnáct let, co jsem začal vystavovat v rámci celé republiky. I kvůli tomu jsem si nechal vytisknout i výroční katalog, zatímco na Youtube jsou k vidění dva čtyřminutové klipy z mých černobílých fotek (Slavní, známí i neznámí, Slavní, známí i neznámí 2), navíc s fantastickou hudbou Vítězslava Hádla. A i když mluvím o letošní pauze, tak stejně chystám něco nového pro příští rok. Nebudou to ale slavné tváře, ale tentokráte různá zákoutí měst, hradů nebo přírody. K tomu také dokončuji i výstavní plán pro kroměřížský „kulturák“ pro příští rok…

Můžete prozradit, co chystáte pro rok 2026?

Měly by to být výstavy malířů Antonína Gavlase, Evy Vontrové, Miroslavy Rychtářové nebo Pavla Gregora… Ale těším se i na tvorbu Dany Losenické, což je autorka zajímavých koláží, nebo na ručně malované mandaly od Gabriely Paulusové. A pak chystám jedno překvapení, ale na odtajnění této výstavy je ještě čas.

Zdroj foto: archiv Robert Rohál