Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Když se divadlo propojí se životem teď a tady, a ještě někomu pomůže, je to pro mě splněný sen,“ přiznává Petra Králová, která je nejen autorkou inscenace EVA! (životní příběh a písně Evy Pilarové), ale také legendární zpěvačku hraje a zpívá její písničky a 29. listopadu v 18 hodin se představí také v pražském Divadle U Hasičů.

O sobě říkáte, že jste vždycky ráda zpívala a hrála na klavír. A co další zájmy, co vás v dětství ještě bavilo?

Od tohoto neuchopitelného světa umění jsem ráda utíkala k jinému oboru a tím je fyzika a astronomie. Chodila jsem léta do astronomického kroužku a jezdila na hvězdárny pozorovat hvězdy. Fyzika má zákony a však vesmír je neuchopitelný a pro mě fascinující. Když jsem trošku začala chápat jeho velikost, třeba i rovnicemi, byla jsem paradoxně více „nohama na zemi" a vážila si toho, že tu vůbec jsme.

Vy jste nejdříve vystudovala gymnázium a po maturitě pokračovala ve studiu na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění. Neuvažovala jste o studiu na DAMU nebo JAMU?

To ano, ale ještě dříve jsem trošku naivně a drze jela na pár konkurzů na hlavní roli přímo do divadel. A ono to vyšlo! Měla jsem naštěstí možnost individuálního plánu s pár předměty, což mi umožňovalo více čerpat ze zkušeností od skvělých režisérů a herců přímo na jevišti. V Národním divadle moravskoslezském jsem začala rolí Manon Lescaut v muzikálu Manon. Přiznám se, že už se mi z této příjemné běžící praxe nechtělo zpátky do učeben. Navíc jsem od dětství navštěvovala výbornou zpěvačku a profesorku paní Danielu Opravilovou a zpívala s ní všechny žánry v různých jazycích. Měla noty z mnoha koutů světa, což bylo na tu dobu vzácné. Dbala na svobodu hlasového projevu a já to nechtěla měnit.

Od roku 2000 jste v angažmá Městského divadla ve Zlíně, kde jste si zahrála např. Káču v Divotvorném hrnci, Mařenku v Prodané nevěstě, princeznu Turandot v Turandot, Elišku v Noci na Karlštejně, Irinu ve Třech sestrách, Clarisu ve Sluhovi dvou pánů nebo Kněžnu v Babičce. Máte nějakou oblíbenou roli? Splnily se vaše herecké sny? V čem byste si ráda zahrála?

Sotva se nějaký sen splní, mám hned další. Nežiji tolik z minulosti. Teď jeden sen prožívám a ten si plním sama, což u kamenného divadla chtělo docela odvahu a taky jsem si na to roky netroufla. Vytvořila jsem hudební inscenaci o legendární zpěvačce Evě Pilarové, kterou i hraji a zpívám. Nebyla to lehká cesta. Na premiéru přijel její manžel a byl dojatý a šťastný. Pozvání z mnoha divadel po celé české republice včetně Prahy mi dalo víru, že všechno to mé nadšení a úsilí mělo smysl. Když se divadlo propojí se životem teď a tady, a ještě někomu pomůže, je to pro mě splněný sen.

Hodně spolupracujete se svým manželem, kolegou z divadla, Radovanem Králem, se kterým jste spolu vytvořili pořad Procházka slavnými muzikály. Zahráli jste si v Prodané nevěstě, a to rovnou Mařenku a Jeníka, v muzikálech Šumař na střeše, Bio Ráj nebo Donaha! Vašim nejnovějším společným počinem je muzikál EVA! (životní příběh a písně Evy Pilarové), který měl světovou premiéru 15. 3. 2025. Hru jste napsali spolu s manželem. Co vás k tomu vedlo?

Hru jsme spolu nepsali, námět jsem měla v hlavě od dětství a text jsem začala psát sama a ve spolupráci s režisérem inscenace EVA! Jakubem Heklem vznikl výsledný divadelní scénář. Mého muže jsem ale ke spolupráci poprosila a hraje v inscenaci všechny zásadní partnery a kolegy Evy Pilarové. Já se svým manželem Radovanem hraji a zpívám strašně ráda. Jsme už za ty roky na sebe napojeni nejen profesně, ale i lidsky. Cítím, že když jsme spolu na jevišti, tak situace z kouzla okamžiku či humor plynoucí z improvizace vznikají srdcem. Spontánně vznikají momenty, které se u jiných kolegů musí hledat trošku hlavou. Navíc si navzájem velmi fandíme, rivalita u nás nebydlí. Sdílíme společně velkou radost, že EVU zahrajeme i v Praze, kde se stala legendou. Jsme tedy moc rádi, že můžeme na EVU pozvat i mimo zlínské diváky 29. listopadu v 18 hodin do pražského Divadla U Hasičů.

Foto: Jan Šmach

Se samotnou zpěvačkou jste se osobně setkala před lety, když jste zpívala na vernisáži jejich fotografií. Jak na tuto legendu naší populární hudby vzpomínáte?

Cítila jsem, že za mnou přišla jako člověk, ne jako legenda. Dodalo mi tenkrát velkou sílu to, že nás s manželem pochválila. Dokonce nám poté, co slyšela náš duet, předpověděla svatbu. Tenkrát jsme se tomu zasmáli a ono se to stalo. Tato dáma a královna swingu na mě působila velmi lidským a přirozeným dojmem. Jako obyčejná žena a zároveň geniální umělkyně.

Co pro vás znamená několikanásobná výhra v divácké ceně APLAUS, kterou jste získala za své herecké výkony? K tomu jste v jednom rozhovoru řekla: „Těší mě, že naši práci diváci vnímají a investovanou energii nám vracejí.“

Právě teď čerstvě tento pocit mám, protože jsem si další sošku z vyhlašování cen APLAUS 2025 zrovna přinesla domů, a tak jej věrně mohu popsat. Toto šesté ocenění diváků mi stále dodává obrovskou energii, sílu a odvahu k další i třeba autorské práci. Také ale pocit jisté zodpovědnosti a rozechvění, že už se čeká, že nezklamu. I o tom je má inscenace EVA!

Čím je pro vás divadlo stále fascinující a co vás stále baví na herecké práci?

Síla přenosu živých emocí či humoru z herce na diváka mě nepřestane fascinovat. Tuhle energii, která umí léčit duši či jen tak udělat mezi lidmi hezky a zahnat černé myšlenky, tohle setkávání lidí, živé sdílení i se všemi těmi chybami či okamžitými nápady, co vznikají teď a tady, nenahradí umělá inteligence ani Netflix. Moc mě baví být součástí tohoto živého světa, kde se nekliká, ale tleská.

Co vás baví na psaní divadelních scénářů? Neuvažujete napsat také nějaký příběh, který byste mohla vydat knižně?

Ve psaní jsem začátečník, ale říkám si, že v začátku psaní jsou možná myšlenky psané na papír nejčistší a ničím neformované. Pro mě je důležité přenést svůj pocit či příběh co nejpříměji na diváka. Svou první verzi scénáře jsem se nebála seškrtat na polovinu a pak ještě. To, co si nemohu dovolit udělat sama ve hře jiného autora, tady najednou konečně můžu. Všechny ty mé věty, co šly do šuplíku, se totiž dají zahrát či odžít na jevišti a já to v tu chvíli jako herečka vím. Chci, aby můj text diváci na jevišti vnímali, i když jej neuslyší.

Psaní mě, přiznám se, moc baví, ale stále se cítím ještě lépe na jevišti. A tak jsem zatím ráda, že mě dostatečně zaměstnává hraní a sdílení mých textů s plnými sály diváků. Mám také angažmá v divadle, což je časově dosti náročné. Nějaká témata už ale v hlavě dlouhodobě mám.

Je vám vaše profese také koníčkem? A jak ráda trávíte volný čas?

Ano, divadlo se asi ani jinak dělat nedá. Miluji cestování a čas trávený s našimi syny. Letos jsme například společně s rodinou vyrazili do Japonska po vlastní ose. Setkání s Japonci, jejich pohled na život, snaha o harmonii a rovnováhu i malou každodenní radost Ikigai, úcta k sobě navzájem a ohromující citlivost k přírodě a ekologii v nás zanechalo silný dojem. Tato cesta mě velmi ovlivnila. Cestování je ten nejlepší zdroj inspirace a způsob vzdělávání. Třeba bude o čem psát.

Petra Králová:

• Narodila se 8. 11. 1978 v Opavě jako Petra Domžalová.
• Od roku 2000 je v angažmá Městského divadla ve Zlíně.
• 6x obdržela zlínskou diváckou cenu APLAUS (2016, 2017, 2022, 2023, 2024, 2025).
• Jejím manželem je kolega z divadla Radovan Král (1975) a mají dva syny.
• Více info na: petra-kralova1.webnode.cz.

Foto: Marek Malůšek (pokud není uvedeno jinak)