Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům písmenek, okupoval internet, dnes je zván měsícem čtenářů. Máme z toho radost a tak nás napadlo, zeptat se několika zajímavých lidí, kteří mají co do činění s knihami, jací jsou čtenáři a co budou v březnu sami dělat.

Odpověděli nám na těchto pět otázek:

Březen – měsíc čtenářů – co vás napadne jako první, při vyslovení tohoto sloganu?
Jaký jste čtenář/čtenářka, knihomil nebo knihomol - vybíráte si pečlivě nebo zhltnete naprosto všechno?
Která knížka bude pro vás v březnu tou hlavní?
Doporučíte nám nějaké pěkné čtení, které by nám nemělo uniknout?
Chystáte se navštívit nějakou čtenářskou akci – besedu, autorské čtení, křest nebo sám/sama něco takového organizujete?

Dnes na otázky, zpracované PhDr. Janou Semelkovou, odpovídají Otomar Dvořák, Markéta Vydrová, Jiří Holub a Valburga Vavřinová. Redaktorce Janě Beranové odpověděl Míla Linc.

Otomar Dvořák, spisovatel, publicista, novinář  
Vzpomínka na mládí, kdy se všude za výlohami vystavovaly knihy a spojovalo se to symbolicky s pučícím jarem, sněženkami a větvemi kočiček. Byla tam samozřejmě i ta nezbytná komunistická ideologie, ale ta se mě nějak nedotkla, pro mě zůstala představa četby oblíbené knížky na lavičce v parku nebo na trávě na kopci na jarním sluníčku. Teď se mi zalíbil dobrý nápad s veřejnou knihovničkou v bývalé telefonní budce, umístěné v parku u nás v pražských Vršovicích.
V dětství a mládí jsem byl knihomol, dnes už si velmi vybírám, než se do něčeho „ponořím“, většinu textů pročítám jen informativně; ale to je deformace daná tím, že sám píšu a nemám tolik času.
Znovu pročítám úžasné eseje geologa, filosofa a básníka Václava Cílka, teď zejména knihu „Prohlédni si tu zemi“. Fascinuje mě jeho schopnost spojit ve svém myšlení mystiku s exaktní vědou a připoutat pozornost čtenáře provokativním či paradoxním názvem kapitoly.  
To souvisí s předešlou otázkou: čtěte Václava Cílka, je to o krajině, geologii a životě.  
V březnu jsem zván na besedy do knihoven v Mníšku pod Brdy, a v Berouně , což ovšem není jen otázka „měsíce knihy“, ale průběžná záležitost, každý měsíc si někde povídám se čtenáři o knihách. Snad mi vyjde čas, abych navštívil i akce svých kolegů, případně „konkurentů“. www.otomar-knihy.webnode.cz    

Míla Linc, knihovník a spisovatel  
Možná na sebe prozradím strašlivé tajemství a celý knihovnický svět mě začne nenávidět, ale v první chvíli jsem přemýšlel, co je měsíc čtenářů a co je týden knihoven. Než jsem nastoupil do knihovny, nevěděl jsem ani o jednom (a to jsem četl vcelku dost). Jako knihovník místy vnímám obě akce stejně – v obou případech se v knihovně snažíme dělat pro čtenáře to nejlepší. I když – to se snažíme v průběhu celého roku! Takže to skutečně první, co mě napadne, je velký barevný plakát, díky kterému můžeme naše skvělé akce lépe propagovat :-)
Od sbírání knih mě odrazuje jen vidina dalšího stěhování – ženu už teď děsí v nočních můrách okamžik, kdy konečně budeme ve vlastním a nic nebude bránit schraňování hezkých knížek. Ale přečtu skoro všechno – ze „studijních“ důvodů i věci, které ve mně už předem budí hrůzu. Například jsem zjistil, že Padesát odstínů je skutečně tak špatných, jak jsem si myslel. Většinou si ale nejvíc užívám brak – kvalitní fantasy nebo detektivka mě dokáží opravdu nadchnout. Poslední dobou se rochním i v komiksech, to prokládám knihami o historii a sem tam nějakou poctivou klasikou. Jsem asi kniho-všechno.
A víte, že vůbec nevím? Většinou, když se na něco chystám, nakonec skončím u něčeho úplně jiného. Nechám se tedy překvapit, jakou knihu umístí osud do regálu, až půjdu kolem. Poslední dobou měl dobrý vkus, tak mu budu důvěřovat i nadále.  
Nedávno jsem objevil dvě hezké (i když starší) věci. Jednou z nich je Umrlčí tanec Daniela Tučky. Autorova prvotina patří do žánru městské fantasy, prolíná se s historií, a nabízí několik opravdu hezkých momentů. Druhou je série od irského spisovatele Kena Bruena. Doporučil jsem ho několika lidem – u prvních dvou dílů si všichni mysleli, že jsem se zbláznil, když to doporučuji… a teď společně čekáme, až vyjde nějaký další kousek. Hlavní hrdina Jack Taylor je bývalý policista, alkoholik a feťák, takže příběh vypráví skrze tuto opojnou mlhu. A zatímco řeší fakt podivné případy, probleskuje do toho i jeho beznadějně romantická duše, která teskní po starém dobrém Irsku, které nenávratně mizí.
Jako knihovník se nějakým akcím opravdu nevyhnu J Ale těším se. Čeká nás cestovatelská soutěž „Cesta kolem knihovny za více než 80 dní“ a v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí Velký knižní čtvrtek, na který zavítají i živí autoři. Budou tam zrovna i dva mí oblíbení – Irena Dousková a Juraj Červenák. Takže to určitě bude stát za to. www.mila-linc.cz

Markéta Vydrová, Ivančice, ilustrátorka knih
Že skutečný čtenář má svůj měsíc dvanáctkrát do roka J
Ráda si vybírám. Pokud už mám někdy chvilku k tomu, abych četla literaturu pro dospělé, tak u mě vždy zabodují autoři knih tajemných, nejlépe takových, u kterých je třeba přemýšlet, plných fantazie i skutečného života. Mám ráda i napínavou detektivku či science-fiction, pokud je opravdu dobře napsaná, nebo knihy z lékařského prostředí. Mí oblíbení spisovatelé jsou např. Gabriel García Márquez, Stanislav Lem, Dostojevský, Asimov, Verne, Ota Pavel, Hrabal apod. Jinak ale čtu velkou spoustu dětské literatury – jak jinak, když ilustruji texty pro děti. Naštěstí i tady si můžu vybírat. J
V březnu, pokud vše časově vyjde, budu ilustrovat knihu Balázse Zágoniho o malém Barnabáškovi a jeho sestřičkách. Už jsem jednu Barnabáškovu knihu ilustrovala a text je opravdu naprosto úžasný. Takže v březnu budu mít plnou hlavu Barnabáška a strašně se na to těším. Na jiné čtení čas nebude.
Dovolila bych si doporučit knihu nové autorky Jany Oščádalové Kočičiny. Měla jsem to potěšení ji nedávno ilustrovat, vyšla v nakladatelství Triton. Abych Vás opravdu navnadila, prozradím toto: Věk čtenáře tady vůbec nehraje roli. Ta knížka je napsaná tak podivuhodně „bez hranic“, že se z ní může radovat opravdu každý. Já jsem ji už při ilustrování absolutně milovala, protože tomu, jak autorka popisuje svůj skutečný život s kočičkou Tači, tomu se opravdu máloco vyrovná. Trošku mi to připomínalo svou zábavností a výstižnými popisy vyprávění Jamese Herriota, či Betty MacDonaldové. Můj dojem z knihy je takový, že po kočce okamžitě zatoužíte i navzdory tomu, že ji třeba už máte J. Každopádně ji i sebe v tom čtení bezpečně poznáte a pokud ji nemáte, věřte, že jakmile dočtete, začnete nakupovat kočky J. Knihu jsem doprovodila menšími černobílými ilustracemi a protože jsem sama v dětství bývala velká kočkomilka, tak se mi to dělalo moc dobře, mám kočky tak trochu pod kůží
Já sama neorganizuji nic, to bych nestíhala ilustrovat. Ale knihovny, školy, galerie, nakladatelé i knihkupectví neustále něco organizují a tak i na mě občas dojde.J Prakticky každý měsíc mám nějaké besedy, v březnu mě čekají besedy na Moravě poblíž Ostravy a ve Vyškově. Také nás a Davidem Laňkou (autorem) čeká křest knih Průšvihy Billa Madlafouska a Vítejte v Pekle! a nějaké rozhovory o těchto knihách pro televizi, ale ještě přesný termín neznáme. No a druhého března v Třebíči v Galerii Ladislava Nováka končí výstava mých ilustrací, která právě probíhá.

Jiří Holub – kastelán, cestovatel, spisovatel, Hrubý Rohozec
První, co mě napadne je další slogan Duben – měsíc bezpečnosti. Na tohle jsem asi nikdy nebral ohled. Pro naši rodinu byl měsícem čtenářů leden až prosinec. Četlo se u nás hodně a rádo, někdy i nahlas, většinou v neděli, kdy jsme se všichni váleli na manželské posteli našich rodičů a poslouchali, když jeden četl. Takže březne! Máš velkou konkurenci v ostatních měsících, doufám, že si to uvědomuješ!
Vždycky jsem se považoval za intelektuála. Pokud jsem četl v kavárně, snažil jsem se sedět tak, aby vynikla obálka knihy a každý mohl vidět titul a jméno autora. A zatímco jsem se před lidmi prsil s Proustem, Kafkou, Woolfovou a dalšími klasiky, doma jsem tajně četl Kinga, Viewegha, Devátou, Pavlowskou… Dneska už se za intelektuála nepovažuju a na veřejnosti i v soukromí přečtu úplně všechno, co se mi dostane do ruky.
Protože odjíždím do světa, budou to hlavně průvodci Lonley Planet se zaměřením na Kostariku a Panamu.
Milovníkům humorných knížek bych doporučil knihy Evžena Bočka – Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu, ty mě hrozně bavily! Ze zahraničních autorů určitě Christophera Moorea a jeho Špinavou práci nebo Toma Robbinse a jeho Parfém bláznivého tance. Za knihy, co kloužou a hladí duši Berniersovu Generálovu šťastnou smrt. A za knihy, které dokážou jednoho vytočit třeba starou klasiku Cizí děti od Jaromíry Kolárové.
Protože jsem „venkovan“ z lesa, jsem rád, když zametu sníh, zatopím a udělám to, co musím, takže jediné autorské čtení, které jsem ochotný absolvovat, je to moje a to ještě ve velmi omezeném počtu vystoupení za rok. Dostat mě kamkoliv mimo zámek je výkon téměř nadlidský – a taky žiju! A myslím, že i docela pěkně.

Valburga Vavřinová, historička umění a přítelkyně sériové autorky detektivních románů se skvělými kuchařskými recepty (Ivety Svobodové)
Slevy, akce pro čtenáře, autogramiády a párty v knihkupectvích.
Jsem nervní čtenář oscilující mezi detektivkou, hororem a odbornou literaturou.
Vkladní.
Všechno od Ivety Svobodové a Daniely Mičanové.
5. 3. 2014 v MK na Korunní v Praze 10 besedu o Velikonocích. (pozn. red. Vzhledem k editačnímu plánu jsme nestihli tuto informaci uveřejnit včas - omlouváme se)

Právě jste dočetli 11.díl našeho březnového seriálu, ale zbývají nám ještě 3 dny, ve kterých vám, v rámci Března, měsíce čtenářů, představíme v samostatných rozhovorech další zajímavé osobnosti z literární sféry. Sledujte tedy i nadále stránky K21!

  

    

    
1
    
2
    
3
    
4
    
5
  

  ( 0 hlasů )