
Jedná se o milou jednohubku s citlivě podaným příběhem, s několika postavami, které si dozajista oblíbíte a u různých vtípků se i zasmějete. Pro starší čtenáře to může být výlet do jejich dospívání v pozdějších devadesátých a nultých letech, neboť Imogen, pochopitelně obsahuje nesčetně kulturních odkazů a narážek.
„Leda že by nešlo jenom o jednu holku“
Vyprávění se odehrává o jarních prázdninách, kde Imogen odjíždí na univerzitu za svou o rok starší kamarádkou. Už je na stejnou univerzitu přijatá, pomalu řeší svou přicházející dospělost, budoucí univerzitní studia a vše, co se s tímto obdobím váže. Je to především nová neprobádaná a dosud neprožitá životní etapa a Imogen najednou zjišťuje, že možná začíná sama o sobě přemýšlet jinak. Nové prostředí, zážitky i lidé ji dovolují poznat trochu jinou perspektivu a Imogen přichází na to, že být tím, za co ji považují ostatní, není to nejlepší, co pro sebe může udělat. Proto je třeba začít hledat vlastní cestu a vlastní city, kým skutečně je. Jistá si byla i tím, že je naprosto a čistě hetero, vždyť se celý svůj dosavadní život pohybovala mezi queer lidmi, tak by rozhodně poznala, že se jí líbí i holky. Nebo… nebo snad ne?
Imogen, pochopitelně zobrazuje spoustu témat skutečně nově. Becky Albertalli nám prostřednictvím ní přináší například zkušenost přechodu ze střední na vysokou školu, problematizování heteronormativity či bifobie. Také ukazuje jemné gaslightování ze strany blízké osoby či opouštění starých přátelství kvůli odlišným názorům i životním cestám. Imogen tu také řeší, své vnitřní rozpory - vždycky se snaží, aby všichni kolem ní byli spokojení, ale málokdy myslí na to, co chce skutečně ona.
Všechno výše zmíněné funguje ve vzájemném souladu a nic se tu neděje, aby se zaplnila nějaká příběhová mezera a spíše se vše odehrává ve vzájemném vývoji a nastalých změnách. Toto je na Imogen pochopitelně jedno z nejlépe zvládnutých mechanismů celé knihy. Becky Albertalli totiž jednotlivé osobní dramata řeší uvěřitelně a úměrně jejich věku, zároveň nejde o prázdné plácání roztomilých postav, jak to u některých young adult knih bývá. Ráda bych dokonce poznamenala, že mě v mnohém kniha příjemně překvapila.
„Celou dobu jsem tvrdila, že jsem hetero. Celou dobu všichni ostatní tvrdili, že jsem hetero“
Imogen je nadměrně přemýšlivý člověk, po většinu knihy je ztracená s přicházejícími změnami a perspektivami a přemýšlí, jak vysvětlit své pocity, které dosud neznala. A proto je také v rozporu s tím, co do té doby považovala za pravdivé. Sledujeme tento její boj za přijetí jejího probouzejícího se já. Kniha ukazuje sebeobjevování prostřednictvím přijímání identity a sexuality. Becky Albertalli zkrátka ukazuje, že některé pravdy potřebují čas, aby byly zjištěny a přijaty.
Postava Imogen je volně inspirovaná filmem Vždyť já jsem Roztleskávačka z roku 1999 – jeho fanouškům doporučuji třeba jen z nostalgie a ohlédnutí se za svým minulým já. V knize získáte také spoustu tipů na oddechové čtivo a filmy, které si vzájemně dávají postavy. Mate-li rádi Hayley Kioko, Lil Nas X či King Princess, tak doporučuji. A když zrovna nesdílíte nadšení pro Kristen Steward, je tu ještě Clea DuVall.
Už skladnou kapitol a jejich délkou je vidět, že se jedná o knihu určenou mladším čtenářům. Yoli uvádí 13+, klidně se však nebojte dát přečíst i mladším, v tomto ohledu se jedná o čistokrevnou sapfickou romanci. Imogen, pochopitelně totiž neobsahuje žádné explicitní sexuální scény a bude skvělým průvodcem pro čtenáře, kteří jsou zmateni svou identitou a hledají sami sebe. Ocenit lze také zdravý přístup k chytrým technologiím u dospívajících. V knize se vyskytuje i pár neurodiverzních postav a pro některé čtenáře to tak může být i určitým způsobem pomáhající v přijetí svých vlastních odlišností. Z obálky se může zdát, že Imogen, pochopitelně bude přeslazená a plná cukrlátek. Osobně také nejsem cílovka, i tak mi Becky Albertalli předala několik věcí, o nichž jsem mohla přemýšlet a knihu jsem si skutečně užila. I pro necílového čtenáře je tedy velmi vyzrálá a objevuje, jak nás životní zlomy mohou měnit a přinášet nám rozporuplné pocity, které však lze přijímat pozitivně.

Imogen, pochopitelně
Autorka: Becky Albertalli
Překladatelka: Tereza Dubenská
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2024
Počet stran: 352
Hodnocení: 100%
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/imogen-pochopitelne-676933185
| < Předchozí | Další > |
|---|





Čtyřicet let byla operní hvězdou Národního divadla Praha, ale i tak Libuše Márová často hostovala v zahraničí. Byly to hlavní role v operách, koncertovala, měla své recitály a točila v nahrávacích studiích. Carmen byla pro ni hodně ...
Nestor české sci-fi František Novotný přichází s aktuálně uprostřed roku 2024 sepsanou robustní globální vizí stavu světa a naší situace v něm „Svět na rozcestí“. V základu geopolitické studie leží myšlenka, že v současnosti se vede zápas o pozici globálníh...
Přes 500 působivých fotografií od více než 150 autorů nabídne v Opavě výstava nazvaná 30+. Dosud největší výstava opavského Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity představí tvorbu studentů, absolventů školy a chybět nebudou ani fotografic...
Zlínské divadlo zkouší muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení podle slavného Almodóvarova filmu v režii Stana Slováka, uměleckého šéfa Městského divadla Brno, a v hlavní roli s Petrou Královou v roli Pepy. Netradiční spolupráci...
Kdyby na začátku své filmové kariéry Nataša Gollová vytvořila postavu princezny, možná by to byla ta nejněžnější a nejkřehčí princezna, jakou mohl kdy český film mít. Takovou roli však na Barrandově nikdy nedostala. Ale přece ji role éterických dívek...