Nové ostrovy aneb jak přežít po globální katastrofě

Pondělí, 06 Duben 2026 11:21 Taťána Kročková

nove-ostrovyP V nakladatelství Dokořán vyšla nová kniha Václava Cílka a jeho dalších kolegů, kteří pod názvem Nové ostrovy připravili zajímavé a inspirativní texty k zamyšlení, které přinášejí také praktické návody na to, jak být připraven na přežití v jakýchkoli podmínkách. Nikdy totiž nemůžeme vědět, co nám život přinese a autoři se rovněž zabývají smyslem lidské existence i dalším směřováním civilizace z filozofického hlediska. Knihu doprovázejí krásné básně a citáty učenců všech dob.

„A kdyby se i potopila pevnina naděje naší a všechno odešlo a trochu také vy, zoufejme jenom málo. Za námi z moře času vynoří se pro nové trosečníky nové ostrovy.” Jan Skácel

Po knize Ruka noci podaná, která je v podstatě jakousi preperskou příručkou a přináší základy rodinné a krizové připravenosti, přichází Václav Cílek s novou knihou, která na tuto publikaci volně tematicky navazuje. A zatímco první kniha obsahuje spoustu praktických návodů, jak přežít v divočině po ekologické či jiné globální katastrofě, kniha Nové ostrovy je plná filozofických textů, které nutí člověka k zamyšlení a představuje také možnosti, jak přežít na místech, z nichž se nedá nikam utéct, například ve městech. Kniha se zaměřuje na možnosti, jak si posílit psychickou i fyzickou odolnost, jak zkrátka vědět, co dělat a jak být připraven, pokud zasáhnou přírodní živly, pandemie či válečné konflikty. Rozhodně to není žádné lehké čtení, ale je bezesporu zajímavé. Kapitoly se věnují tématům zdraví, péče o děti a seniory v případě krize, jak vše zvládat po psychické stránce, jak hledat zdroje vody, potravy a přírodních léčiv, jak se zachovat v případě vysoké radioaktivity a jak si zajistit bezpečí a zdroje energie, nechybí ani pojednání o válce na Ukrajině a třeba i kapitolka o odolnosti proti nástrahám internetu.

Kniha je plná zajímavých informací z mnoha hledisek, je poutavě napsaná, ale určitě není pro každého, protože někdo ji třeba nebude chtít číst. Autor totiž čtenáře seznamuje spíše s negativními stránkami života v dnešní společnosti. Získáte tak dojem, že svět je zcela marné a navíc velmi nebezpečné místo, všem nám hrozí úpadek a definitivní vyhynutí a musíme se co nejdříve důkladně připravit na to, abychom jako lidstvo vůbec přežili a dokázali po globální katastrofě znovu vybudovat nový a lepší svět, odtud tedy název Nové ostrovy. Ale to nic nemění na tom, že s mnoha tvrzeními a úvahami autora sama souhlasím! Pochopila jsem, co se na hluboké úrovní snaží sdělit. Jen si nejsem jistá, jestli tato forma strašení je to, co funguje, inspiruje a motivuje. Pořád jsou lidé, kteří obdělávají svou půdu, hospodaří se zvířaty a rostlinami, věnují se rukodělné tvorbě a řemeslu, žijí v souladu s přírodou a dobře ví, kde hledat ty správné zdroje: potravy, života, i zdroje pro šťastnou duši. A přejme si, abych takových lidí bylo víc a neztráceli optimismus a víru ve šťastnou budoucnost, protože my si ji přece sami tvoříme.

Kniha je rozsáhlá jako všechny knihy autora, který napsal množství nejrůznějších knih a bestsellerů z různých oblastí, nejen geologie a filozofie, napříč časem. Ale určitě doporučuji, tyto věci je dobré znát. Má smysl vyzývat k odvaze, obranyschopnosti, SOBĚSTAČNOSTI a odolnosti!

Ukázky z knihy:

Starší lidé někdy mívají, možná dokonce oprávněný, pocit, že se svět zbláznil a že s ním v této podobě nechtějí mít nic společného. Televizní zpravodajství jim na optimismu nepřidá, pamatují pomalejší hudbu a filmy s propracovanými příběhy a spíš psychologickými než technologickými efekty. O jejich zkušenosti skoro nikdo nestojí. Jsou unaveni z covidu i z doby a nemají tolik peněz jako báječní lidé, které vidí v reklamách. Jsou bolestivě sami v situaci, která není ani životem, ale ani smrtí. Vytrácí se. Tělo žije, ale duše se někam zatoulala.

(...)

Jako se kdysi říkalo, že rodina je základ státu, začíná velká, národní soběstačnost doma na zahrádce, u fotovoltaického panelu na střeše nebo u prohloubené studny. Většina návodů je technicky zaměřená, ale ve skutečnosti je zapotřebí začít změnou mentality. Řekl bych, rozejít se s dobou, která se stává svým vlastním hrobařem, ale tváří se u toho sebevědomě. Mnoho lidí kolem mne nadmíru aktivně žije ve světě, který považuji za víceméně mrtvý, i když se vesele mrská jako ryba na suchu. Alespoň částečná soběstačnost je nejen materiálním cílem, ale i prostředkem k dobrému životu, který v sobě už z povahy našeho lidského vývoje, obsahuje každodenní odvahu, rukodělnou složku, zacházení s hmotou, půdou, rostlinami, domácími zvířaty, se dřevem a vodou. Soběstačnost se rovněž týká záležitostí duše.

nove-ostrovy