Nepochybuji, že Tajemný pan Nakamoto se stane celosvětovým bestsellerem!

pan nakamoto perex Tato kniha je výjimečná hned ze dvou důvodů. Jednak už tím, že kvalitní publikace o kryptoměnách se na pultech našich knihkupectví objevují velmi zřídka, hlavně a především však způsobem, jakým autor o tomto tématu pojednává. Benjamin Wallace přichází s natolik fascinujícími, převratnými a místy až šokujícími informacemi, že užaslý čtenář má od prvních stránek dojem, jako by se ocitl ve fantaskním světě „za zrcadlem“, o němž dosud neměl nejmenší tušení. A když pak na konci knihy z této záhadné extáze procitne a vrátí se zpět do reality, ještě dlouho v něm doznívá závan jakéhosi nedefinovatelného tajemna... Než se však pustím dál, budiž mi dovolena malá odbočka.

Vzpomínám si, že když Elon Musk svého času zahájil projekt SpaceX, tak první, co mne napadlo, byla otázka, jak mu to mohl někdo dovolit. Názor, že lety do vesmíru mohou probíhat pouze v režii státu, byl ve mně tak silně zakořeněn, že by mne ani ve snu nenapadlo myslet si něco jiného. Díky Muskovi jsem si ale náhle uvědomil, jak velmi jsem se mýlil. Ano, proč by vlastně nemohl člověk, schopný financovat vývoj a konstrukci kosmické lodě, letět do vesmíru či dokonce na nějakou planetu? Kdo a proč by mu to měl zakazovat?

Jak ale to, co jsem právě napsal, souvisí s knihou Tajemný pan Nakamoto a s Bitcoinem? Domnívám se, že dosti úzce. V zajetí podobných myšlenkových stereotypů jsem se totiž nacházel (ostatně jako asi většina „normálních“ lidí) i v případě digitální měny, nezávislé na státních institucích a bankách.

Bereme jako naprostou samozřejmost, že máme založený účet, kam nám chodí výplata a my z něj odesíláme peníze za elektřinu, vodu, teplo a další komodity. Už tady je ale první kámen úrazu – každý člověk má zákonné právo na to, aby mu jeho zaměstnavatel vyplácel mzdu v hotovosti, současně ovšem platí, že domoci se tohoto „privilegia“ je mimořádně obtížné, pokud ne přímo nemožné. Vždyť už v pracovních smlouvách bývá klauzule o tom, že peníze se budou posílat na účet a pokud s tím někdo nesouhlasí či účet nemá a odmítá si jej zřídit, práci nejspíš nedostane. Mít bankovní účet tedy teoreticky nikdo nemusí, prakticky se však takovýto nepřizpůsobivý jedinec automaticky stává společenským vyděděncem. Navíc se k nám stále častěji dostávají nejrůznější znepokojivé zprávy, např. ohledně plánu na zrušení hotovosti, záporného úroku či dokonce možnosti obstavovat bankovní účty lidem, zastávajícím nesprávné politické názory. Navzdory tomu všemu jsme přesvědčeni, že měnová politika musí být ve výlučné kompetenci státu a na kryptoměny se díváme s krajní nedůvěrou…

Když se v roce 2008 objevil Bitcoin, nešlo v žádném případě o blesk z čistého nebe. Benjamin Wallace na začátku své knihy podniká exkurz do devadesátých let minulého století, kdy v USA probíhal obrovský boom ve výzkumu a vývoji nových digitálních technologií a tisíce mladých nadšenců zkoušely, kam až se v tomto směru dá dojít. Postupem času začaly vznikat komunity futurologických anarchistů usilujících radikálně změnit politicko-společenský a ekonomický status quo. Jejich nápady byly většinou příliš extravagantní na to, aby mohly být brány vážně, jiné však měly racionální jádro a obrovský výbušný potenciál, jako např. myšlenka na alternativní měnu nezávislou na bankovním sektoru a provozovanou mimo struktury státního peněžního monopolu. Nejaktivněji si zde počínali tzv. cypherpunkeři a extropiáni, naráželi však na množství obtíží, s nimiž si nevěděli rady (jednalo se především o problematiku tzv. dvojí útraty a důvěryhodnosti třetí strany). Pak však jistý Satoši Nakamoto přišel s revolučním nápadem, jak digitální měnu učinit nejen bezpečnou, ale i atraktivní pro široké vrstvy světové populace. Zdálo se, že v jeho osobě máme co do činění s budoucí celebritou planetárního formátu. Všechno ale bylo nakonec jinak…

Jak se totiž mělo brzy ukázat, tvůrce Bitcoinu neměl kupodivu žádný zájem o publicitu a nelákaly jej ani miliony dolarů, které nechal takříkajíc ležet ladem ve své bitcoinové peněžence. Zůstával ukrytý v důmyslně promyšlené anonymitě a na tři roky poté, co svůj převratný finanční produkt představil světu, se odmlčel a nechal jej nadále žít svým vlastním životem, což pochopitelně vyvolalo obrovskou vlnu spekulací a přimělo mnoho zvědavců pokusit se zjistit, kdo se za oním záhadným pseudonymem skrývá. Jedním z těchto amatérských detektivů byl i Benjamin Wallace, který o průběhu svého dlouholetého pátrání napsal úchvatnou knihu.

Po jejím přečtení mohu říct, že se jedná o svého druhu raritní publikaci, která by rozhodně neměla uniknout pozornosti nikoho, kdo se zajímá o fenomén Bitcoinu či si prostě jen touží rozšířit své intelektuální obzory. Pozoruhodný je již autorův styl, jenž je symbiózou několika žánrů – Tajemný pan Nakamoto je současně detektivkou, literaturou faktu, populárně naučnou publikací a do jisté míry i sci-fi. Benjamin Wallace si navíc hned na začátku získal moje sympatie svým upřímným přiznáním, že problematice Bitcoinu původně vůbec nerozuměl, a informace o něm si obstarával takříkajíc za pochodu. A se svými zjištěními se neváhá dělit se čtenáři, takže jeho kniha je mimo jiné i svéráznou učebnicí o digitálních měnách.

Nezamlčuje ani to, že se občas dostal do slepé uličky, kdy se mu zdálo, že Nakamoto je nepolapitelný a byl smířený s tím, že jeho úsilí nebude korunováno úspěchem. V těchto krušných okamžicích mu bylo pokaždé útěchou vědomí, že to rozhodně nebyl promarněný čas. Tím, jak pátral po Nakamotovi, se totiž dostával do úzkého kontaktu s lidmi všeobecně považovanými za největší experty na kryptoměny a s překvapením zjišťoval, že se sám postupně stává odborníkem na Bitcoin. Je třeba dodat, že během své pátrací anabáze musel řešit řadu etických dilemat. Mnozí například zastávali názor, že pokud se Nakamoto rozhodl zůstat v anonymitě, mělo by se toto jeho přání respektovat. Jiní se domnívali, že popularita Bitcoinu je do značné míry založena právě na tajemnu kolem osoby jeho vynálezce a tak by to i mělo zůstat. Byly tu však i opačné argumenty související s tím, že některá nedůvěryhodná individua o sobě prohlašovala, že ve skutečnosti jsou oni Satoši. Jak těmto ambiciózním nárokům učinit přítrž jinak než odhalením pravého Nakamota? Tyto a mnohé další svízelné záležitosti bylo nutné důkladně promýšlet, třeba už jen proto, aby se některá osoba nedostala do potíží se zákonem, neboť projekt digitální měny se v USA nesetkával s přílišným pochopením ze strany státních institucí.

Právě naopak! Byl vnímán jako nebezpečný exces, jemuž je třeba hned na počátku učinit rázný konec. Představa, že by mohli přijít o svou neomezenou moc, spojila politiky a bankéře do jednoho šiku v boji proti digitálním penězům, respektive těm, kdo pracovali na jejich vývoji. Mnozí z těchto průkopníků se stávali terčem policejní represe a někteří se dokonce dostali do vězení. Nakonec ale státní moc musela ustoupit, když bylo nadále neúnosné, aby se v údajně nejdemokratičtější a nejsvobodnější zemi světa používaly vůči Bitcoinu tytéž praktiky jako v Číně a jiných totalitních režimech.

Jestliže bylo zmíněno, že Benjamin Wallace prožíval i kritické momenty, pak je třeba říct, že v sobě vždy našel sílu pokračovat. Což bylo často spojeno se značným sebezapřením – například aby si mohl ověřit informace o nějakém člověku, kterého měl ve svém hledáčku, neváhal vydat se za ním přes půlku zeměkoule. V jednu chvíli zase dospěl k přesvědčení, že odhalit Nakamotovu identitu je nemožné pro někoho, kdo se nevyzná v programování, což byl bohužel i jeho případ. Načež se tento svůj handicap rozhodl odstranit a poté provedl zásadní revizi dosud preferovaných vyšetřovacích metod. Čtenář s napětím sleduje další vývoj událostí a nemůže se dočkat, kdy a zda vůbec spadne pomyslná maska z tváře digitálního fantoma…

Co říci závěrem? Myslím, že se mi ještě nikdy nestalo, abych se na konci knihy vrátil na první stránku a začal ji číst znovu. V tomto případě tomu tak bylo, a i to je bezpochyby jeden z důkazů, že Tajemný pan Nakamoto (s podtitulem Pátrání po záhadném vynálezci kryptoměn) je mimořádnou publikací s potenciálem stát se světovým bestsellerem. Českému čtenáři se dostává do rukou krátce po prvním vydání, za což si nakladatelství Host zaslouží velký dík!

pan nakamoto perex