Poslech Svobodné Evropy patřil k mému dětství stejně jako portrét Lenina v kanceláři ředitelky naší základní školy. Mé první setkání s Krylem proběhlo někdy v roce 1986 nebo 1987. Jednou večer jsem uslyšela vyprávět na zmíněné zakázané stanici pro mě neznámého pána. Svěřoval se s tím, že mu přišlo přání k svátku zpoza železné opony, tedy z Československa, od dívky jménem Martina. A on jako poděkování napsal své vzdálené gratulantce písničku s názvem Martině v sedmi pádech: „V obálce džbán a květina a list, v němž ptá se Martina...“
Mám dojem, že jsem tenkrát na malý okamžik cítila, jako by ji složil pro mě, i když jsem některým částem textu nerozuměla a už vůbec jsem nechápala, proč se podobná hudba nevysílá v českém rádiu. Tento můj dotaz zůstal ale nevyřčený a tudíž nezodpovězený. O Krylovi jsme dál doma nemluvili, přesto se mi vryl do paměti.

Opětovně jsem ho zaznamenala až v televizi po listopadu 89, kdy vystupoval „pro všechny slušný lidi“, a nejen já jsem si naivně myslela, že tento druh obyvatelstva v naší zemi převažuje. K mému překvapení Kryl na koncertě spustil mimo jiného i „Anděla“, jehož jsem znala z letního tábora, kde ho neobratně interpretovala jedna zapálená svazačka. Kupodivu nám tehdy neprozradila, že reprodukuje skladbu od emigranta a nepřítele socialismu číslo jedna. A takto polovičaté a podivné to v naší zemi bylo se vším.
Kryl se v novém režimu vrátil do médií, a hlavně na pulty obchodů s gramodeskami. I u nás doma se záhy objevilo album „Bratříčku zavírej vrátka.“ Okamžitě jsem ho zabavila a dala vinylu pěkně zabrat, nejvíce na místě písničky Morituri te salutant. A protože mi už léta pomalu naskakovala, uvědomila jsem si, že Kryl není jen „obyčejným“ muzikantem, ale především básníkem, který dokáže vždy najít ta správná a výstižná slova.

Časem se začaly objevovat v naší společnosti různé problémy a on si dovolil naši křehkou, možná pseudo, demokracii kritizovat, což se těm, kteří si rozebrali mezi sebou moc, hodně nelíbilo. Bulvár na něj začal vytahovat nechutnosti a dost lidí se ho pokoušelo všelijak zdiskreditovat a hlavně překřičet, protože měl v mnoha věcech pravdu. Nikdy se nechtěl zpronevěřit vlastnímu přesvědčení a to na něm obdivuji dodnes.
Neměla jsem příležitost poznat Kryla jako člověka, dokonce jsem nestihla ani žádný koncert, což mě mrzí. Vím ale určitě, že je v našich končinách spolu s Jaroslavem Hutkou prototypem ryzího písničkáře, který si šel svou cestou, ať vedla kamkoliv, ale ne rozhodně za pohodlím vykoupeným smlouvou s ďáblem.
Zdroj foto: https://www.facebook.com/pages/Klub-Karla-Kryla/1410001739242416?fref=ts
| < Předchozí | Další > |
|---|




Malířka, apatykářka, žena, která měla v životě štěstí najít sebe samu a vášeň k životu, směr a svou přirozenost. A která dostala šanci napsat voňavý Receptář z barokní apatyky. Jaké je životní štěstí? Nejen na to se jí ze...
Ve středu se letos již po devatenácté konalo na terase luxusního Fashion Clubu v OD Kotva finále prestižní soutěže Tvář roku 2019. Vítězi se stali Monika Melčáková a Jan Petr Laštůvka. Druhé místo ženské Tváře získala Kateřina Jelínková, ovšem za m...
Kafkův dům na Staroměstském náměstí v Praze hostí už od začátku září originální autorskou výstavu známého výtvarníka Dominika Mareše. Výstava, jejíž pojetí stejně jako název „Proměny aneb návrat kondotiéra“ v sobě nese odkaz na genia loci místa výstavy...
Winstona Smitha byste na ulici snadno přehlédli. Jak by taky ne, když je to jenom obyčejný pracovník na ministerstvu, co si svědomitě plní své povinnosti. Prostě normální nezajímavý muž, řekli byste si, ale neměli byste pravdu. Winston totiž žije v roce 2084 a je...
Severská filmová zima přináší do kin v různých koutech Česka rozličné typy filmů. Tentokrát nabízí i netradiční snímek, které z části působí jako dokument jednoho zahloubaného Nora. Drama Z balkónu přináší sondu do myšlenek muže po čtyřicítce, který bloum...