Odborná publikace Arteterapie seznamuje s výtvarnými technikami práce s lidskou duší

Arteterapie či artefiletika nám může pomocí samotného výtvarného procesu umožnit nahlédnutí do hloubi duše. Můžeme tvořit, popustit uzdu své fantazii, nechat se strhnout našim skrytým i zjevným umělcem v nás. Uvolnit a vyjádřit své emoce, pocity, nálady. To co nelze vyjádřit slovy lze zanechat na listu papíru či v hlíně. Stačí si jen vybrat. Pomůže nám se sebevyjádřením, uvolněním, nalezením skrytých souvislostí, uzdravením. Je to složitý proces a jsme nuceni na něj nahlížet z mnoha úhlů. Svá jista pravidla však má, ale i své omezené možnosti. Samotná interpretace umělecké tvorby je náročná a vyžaduje obsáhle teoretické znalosti i praktické zkušenosti. Je to nikdy nekončící proces.

A já mám ten pocit nikdy nekončící práce, čerpání vědomostí, zaplétaní se do podrobných popisků. Je obtížné psát recenzi odborné publikace, když sám nejste znalcem dané problematiky. Řadíte se pouze do pomyslné kategorie tzv. „poučených laiků“ a mírných nadšenců. V případě této konkrétní knihy jste doufali, že by bylo možné se případnými získanými vědomostmi nechat inspirovat při své pedagogické praxi.

Samotnou publikaci vnímám především jako odbornou učebnici. Svým obsahem se snaží pojmout dostatečné množství informací, které by měl potencionální čtenář vstřebat. Četba je to pro jedince, který tzv. není z oboru, nelehká, psaná odborným jazykem a neskutečně zhuštěná, strohým vzezřením. Říkala jsem si, že jediná možná odchylka od klasického vzhledu odborné literatury určených pro absolventy či minimálně studenty vysokých škol by mohla mít právě tato kniha pojednávající o praktické arteterapii. Nestalo se. Žádné umělečtější, lákavější či zajímavější pojetí. Jeden by mohl říci nuda a nepřehlednost. Neznamená, že když kniha není oku lahodící, pokulhává i obsah. Ten je velmi vyčerpávající.

Začíná se klasicky předmluvou autorů, kteří vás zevrubně seznámí se svým dílem. Pokračujeme úvodem, který nás detailněji provede obsahem knihy. Už přibližně víme, jaké máme možnost získat znalosti a popřípadě i praktické dovednosti. Stěžejní část knihy je rozdělena do devíti samostatných kapitol. První se zaměřuje na teoretická východiska arteterapeutických a artefiletických technik, zabývá se jejich specifickými vlastnostmi. Druhá pojednává o „Já, jáství“ – sebeuvědomění, vztah k sobě samému, vnímání nejen sebe sama, ale i to, jak člověk vnímá ostatní či jak je on sám vnímán ostatními. Naskakuje zde téma identity.

Třetí kapitola s názvem „Komunikace v arteterapii“ se zaměřuje na možnosti komunikace pomocí, či lépe, prostřednictvím výtvarné činnosti. Čtvrtá kapitola se zabývá arteterapií a obtížnými situacemi, které se mohou vyskytnout v životě každého jedince. Mluvíme zde o stresu, frustraci, konfliktu či jiné problémové situaci apod. Kapitola pátá se věnuje trojrozměrných médiím v arteterapii. Mluvíme zde o sklu, kamenu, kovu, dřevu, sádře. Nejčastěji se uplatňuje při tvorbě sochařská a keramická hlína. Šestá kapitola upoutá svou náplní v podobě prací s projektivními kartami vytvořenými arteterapeutem, výtvarníkem a básníkem Miroslavem Huptychem. Projektivní technikou „Scribbling“ (čmáranice) v terapeutickém procesu se zabývá kapitola sedm. Pojednává o jejích fázích i následném využití.

U posledních kapitol věnujeme pozornost dvěma velmi důležitým záležitostem, a to etickému rozměru arteterapie, kde se autor věnuje jednotlivým etickým oblastem a supervizi. Každá kapitola obsahuje praktické příklady jednotlivých aktivit, spolu s jejími zadáními, cíly, diskuzemi a případně příklady obsaženými v obrazových přílohách. V samotném závěru knihy nalezneme ještě přílohu, která obsahuje etický kodex české arteterapeutické asociace, doslov a bibliografii. Vskutku vyčerpávající, i když jsem srozuměna s tím, že by publikace mohla být mnohem, mnohem více obsažná. Není v mé kompetenci hodnotit její odbornost, ale myslím, že určitou využitelnost v mé konkrétní praxi mít bude. Tudíž doporučuji všem, kteří chtějí si i jen trochu „přičichnout“ do této oblasti zájmu.

arteterapie