Cesta do hlubin ilustrátorovy duše
Banner

Cesta do hlubin ilustrátorovy duše

Email Tisk

deniky ondreje sekory 200Ondřej Sekora (1899–1967) pracoval od roku 1921 v Lidových novinách, ale vlivem politických událostí z nich musel pro židovský původ své manželky, se kterou se odmítl rozvést, po dvaceti letech odejit a v letech 1944–1945 byl vězněn v pracovních táborech. Nejprve v polském Klein Steinu a pak v německém Osterode. Naštěstí se nejednalo o koncentrační tábor vyhlazovacího typu a Sekora obě své internace přežil. V roce 1949 mohl spoluzaložit Státní nakladatelství dětské knihy, které změnilo postupem let jméno na Albatros. A v dceřiné společnosti tohoto nakladatelství právě vycházejí pod názvem Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945 jeho soukromé zápisky z dob internace v táborech pro nežidovské partnery smíšeného manželství.

Tyto dosud nikdy nepublikované deníkové záznamy jsou ve vlastnictví dědičky Jany Kolar a obrazem i písmem zpřítomňují temné chvíle v Sekorově minulosti, kdy si rodina nemohla být jistá, že se ve zdraví znovu sejde. Edičně je připravil Ondřej Müller a doslovem doprovodila Hana Kraflová.

Publikace upoutá už na první pohled svým formátem (23,7 x 21 cm) okamžitě evokující malířský skicář, který doprovází tragikomická malůvka ježaté hlavy za mřížemi na jejím titulu (což měl být autorův pokus o nadhled v těchto jeho těžkých dobách). Náš první dojem je naprosto správný. Editor spolu s nakladatelstvím vycházeli z toho, že si autor během svého pracovního nasazení vedl po celou dobu deník a do skicáře ho ilustroval. A právě přední a zadní strana skicáře tvoří obálku knihy.
Pro ještě působivější pocítění dobové atmosféry se stránky s ilustracemi musejí rozříznout, aby si je mohl čtenář prohlédnout – tak, jak se musely rozřezávat archy u soudobých knih.

První zápis pochází z 16. října 1944, kdy Sekora popisuje odchod z domu, nástup do transportu a příchod do pracovního tábor a poslední (válečný) zápis pochází z 2. dubna 1945, kdy je na cestě domů. Poté následují – evidentně poválečné – vzpomínky na návrat do vlasti.
Jak už z uvedeného vyplývá, jedná se o senzaci, protože jsou to dosud nepublikované deníkové záznamy obrazem i písmem z doby, kdy si Sekora nemohl být jistý, že se ještě se svou rodinou v pořádku shledá. A situace, ve které záznamy vznikaly, jsou také znát na stylistice.  Zde mluvíme především o nedostatku soustředění (nad kterým si Sekora v deníku několikrát povzdechne). Nemáme tedy před sebou vyšperkovaný „cestopis po pracovních lágrech“, ale naprosto autentická svědectví o psychické a fyzické schránce jedince ve vypjatých chvílích. Kresby s nezaměnitelným Sekorovým stylem jsou občas ironické, občas veselé a velmi často velmi popisné. Stejně tak i písemná část deníku. Jako by chtěl nejen zachytit nepředatelnou zkušenost, ale také tím bojoval proti psychické devastaci sebe sama.

Knihu doplňuje obrazová příloha obsahující vyčištěné černobílé fotografie, skeny listin soukromých i pracovních (například oddací list Ondřeje Sekory a Lilly Roubíčkové), ukázky anonymní reklamní tvorby, která ho spoluživila za okupace, skeny korespondence z pracovního tábora, přídělových lístků, průkazů a legitimací autora. Příloha vychází z pozůstalosti po této osobnosti, kterou minulý rok získalo Moravské zemské muzeum darem. Materiál obsahoval osobní dokumenty, korespondenci (pracovní i soukromou), zápisky z cest, výtisky periodik, do kterých majitel přispíval, stejně tak i knihy, které ilustroval nebo scénáře, které napsal, gramofonové desky, divadelní programy, fotografie a osobní předměty vztahující se k Sekorovým zálibám. Muzeum získalo také výtvarná díla (formou dlouhodobé zápůjčky). V letošním roce pak byla sbírka obohacena o další vzácné archiválie vztahující se k uvedené osobě.

Nejsilněji z celé publikace (chtělo by se říci paradoxně) na mě zapůsobil ale dopis Ludmily (Lilly) Sekorové své tchýni ze dne 25. února 1945 psaný před jejím nástupem do Terezína a otištěný v doslovu knihy. V něm se hluboce omlouvá za svou lásku k rodině (především k synovi a manželovi) a že je svou existencí přivedla do neštěstí. Cizímu člověku se až svírá srdce nad těmito několika slovy, ve kterých je celá tragédie druhé světové války. Sekora se naopak ve svém deníku snaží vidět věci s nadhledem a nepřipouštět si možnost nešťastného konce.

Albatros Media (v nakladatelství PLUS)  přináší nejen důležitý kamínek do vnímání života (a také díla) jednoho z našich nejznámějších a nejoblíbenějších ilustrátorů, ale oslavila tím i osobnost, která se zasloužila o dětského čtenáře.

Název: Deníky Ondřeje Sekory 1944–1945
Autor: Ondřej Sekora
Edičně připravil: Ondřej Müller
Nakladatelství: PLUS (ve společnosti Albatros Media a.s.)
Rok: 2016
Vydání: 1.
ISBN: 978-80-259-0546-3
Počet stran: 144
Vazba: brožované
Hodnocení: 90 %

http://www.nakladatelstviplus.cz/deniky-ondreje-sekory-1944-1945-1/

( 0 hlasů )



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 
Banner

Přihlášení



Anketa


Partneři

Hledat

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (3)

Z archivu...

Čtěte také...

Vánoční dárek s vůní nostalgie

detska leporela200Tak jako mají svůj osud lidé, mají ho i knihy. A jeden zajímavý přineslo letos v létě nakladatelství Albatros, které tím také napravuje více jak půlstoletí starou křivdu a přináší na trh legendární Lukešova leporela. Zároveň s čes...


Literatura

Domov pro Marťany Martiny Drijverové

altKnížka Martiny Drijverové, která vyšla poprvé před čtrnácti lety, čekala už tehdy dlouhých osm let na své vydání. Obava nakladatele, že rodiče nebudou chtít, aby si děti četli o chlapci postiženém mentální chorobou, se však nenaplnila ...

Divadlo

Divadelní zpracování slavného večerníčku Krkonošské pohádky

KRAKONOS PEREXSpisovatelka Božena Šimková pochází z Podkrkonoší. Je autorkou televizních, rozhlasových a divadelních pohádek, z nichž nejznámější je Krkonošská pohádka – večerníček, kniha. Liberecké Šaldo...

Film

Živý lidský terč a lá Van Damme

altFilm Živý terč si v roce 1993 vysloužil velké ovace na poli akčních filmů. Tento napůl lyrický a umělecky sestříhaný příběh nám ukazuje, že jeden člověk dokáže změnit co se děje. Jen na to musí být dost velký frajer. Hned na začátku filmu honí...