Nakladatelství Kazda vydalo velmi působivý cestopis Pobřežní cesta, nebo chcete-li spíše výpověď o tom, jak těžké je se vyrovnat se zármutkem a jak ozdravnou moc může mít příroda.
Na pobřežní cestu se vydává Raynor s manželem Mothem krátce poté, co přišli o dům a také o práci. Moth se navíc dozvídá od doktora krutý ortel v podobě informací o nevyléčitelné nemoci. Doporučí mu, aby se nevydával na dlouhé procházky a odpočíval, to však v jejich situaci není možné, a tak se vydávají na pouť dlouhou tisíc kilometrů. Jedná se o Jihozápadní pobřežní cestu, která vede po anglickém pobřeží, ze Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu.
Kniha je vyústěním celého putování těchto manželů a dává smysl. Raynor tak mohla popisovat jak přírodu a jednotlivé etapy cesty a spoustu pocitů, tak zavzpomínat na lidi, se kterými se potkali. Moc mě bavilo být svědkem toho, jak se k nim, kdo choval, jak se na ně díval, co pro ně udělal a podobně. Navíc bylo opravdu k zamyšlení to, jak snadno dokážeme někoho odsoudit na základě prvního dojmu nebo se s ním odmítat bavit jen proto, že se jedná o někoho, kdo nemá domov.
Raynor Winnová je velmi dobrou vypravěčkou a má můj obdiv především za to, že i když je kniha poměrně obsáhlá, tak není zdlouhavá a že hlavně na žádných stránkách nesklouzla k psaní ve stylu „přišli jsme na to místo, postavili si stan, dali si večeři, usnuli a ráno šli dál.“ Právě naopak pořád přináší něco nového a nenudí.
Další devízou je, že ani Ray ani Moth nijak nezastírají emoce. Nebojí se přiznat slabost, být někdy nevrlí nebo nešťastní. A navíc je všudypřítomná jejich vzájemná láska. Celkově to vede k tomu, že si je čtenář brzy zamiloval a moc jim fandil.
„Jsme idioti, takoví idioti!
Křičeli jsme, plakali, rozzuřeně mrštili lahví o zem. Měli jsme na sebe vztek, že jsme se špatně rozhodli; nadávali jsme si za všechna špatná rozhodnutí. Jestli máš umřít, tak umři teď! Nenuť mě to umírání absolvovat s tebou. Jestli máš odejít, tak prostě běž. Nenuť mě se celé roky připravovat na to, že o tebe přijdu, jenom čekat, čekat, až mi ledové ostří smrti vyřízne srdce, roztrhá mě na kusy, nechá mě vysátou, vyprahlou, zničenou. Jestli máš odejít, tak prostě běž, ať je po všem! Nedokážu se s tebou rozloučit, nemůžu bez tebe žít. Neopouštěj mě, nikdy mě neopouštěj!“ (str. 135)
Pobřežní cesta je moc pěkná kniha, Raynor s Mothem si rozhodně zaslouží obdiv a působí mnohem více motivačně než kdejaká kniha o osobním rozvoji. Baťovo heslo „Co chceš můžeš.“ zde totiž dostává další význam.
Raynor Winnová se i po dokončení Jihozápadní pobřežní cesty stále pravidelně věnuje dálkovým pochodům, píše o přírodě, bezdomovectví a táboření pod širým nebem. Žije v Cornwallu se svým manželem Mothem a jejich psem Montym.
Pobřežní cesta
Autor: Raynor Winnová
Překlad: Lucie Mikolajková
Žánr: cestování
Nakladatelství: Kazda
Rok vydání: 2020
Počet stran: 352
Hodnocení: 82 %
Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Vydejte se s Ray a Mothem na Pobřežní cestu
https://www.knihykazda.cz/pobrezni-cesta/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Adam Mišík je zatím pro většinu lidí jméno méně známé. Patnáctiletý chlapec, který se na svoji životní cestu připravuje od píky a váží každého kroku. Žongluje s pěti míčky, škola, přátelé, rodina, hudba, herectví a všechno drž...
V otevřeném prostoru obnoveného bastionu XXXI ´U božích muk´ novoměstských hradeb na Karlově byla 21. srpna 2012, v den 44. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, zahájena výstava figurálních plastik sedmao...
Nového stálého hosta ověnčeného mnoha divadelními cenami přivítá od ledna 2022 pražské Švandovo divadlo. Program jeho studiové scény tak v příštím roce obohatí pět inscenací souboru JEDL, profilujícího se už víc než 10 let ja...
Filmů o mladých a nešťastných láskách či dospívání máme na skladě mnoho. Co takhle se vrátit do minulosti a změnit to, na co nejsme po právu hrdí, a nebo si jen jinak přeplánovat svojí budoucnost. Tak tohle se splnilo hlavnímu hrdi...