Kultura21.cz

Umělci jsou zvláštní sorta lidí. V jejich konání je pohání nespecifikovatelná síla, která je udržuje v činorodosti, a nutí je tak neustále něco tvořit. Protože pokud herec, zpěvák, malíř či jinak umělecky nadaný člověk nemůže dělat to, co ho naplňuje, tak duševně a nakonec i fyzicky hyne. Urputně se tedy žene za vidinou práce, uměleckého sebeuspokojení i slávy, aniž by jen tušil, za jakou cenu je schopný se upsat. Třeba i nacismu…

 Umělec není závislý jen na svém talentu či píli, ale také na mnoha dalších okolnostech, které daleko více rozhodují o jeho zviditelnění, úspěchu a dalším směřování. Obecně se souhrn těchto jevů nazývá štěstí. Většinou ale zatím stojí náhodná i zcela záměrná setkání s vlivnými lidmi, kteří nad daným jedincem drží ochrannou ruku či ho dál doporučují zcela nezištně, nebo naopak s možným zainteresováním. Kariéra vystavěná právě na těchto známostech má mnohá úskalí. Zvlášť pokud je spjatá zejména s politickými styky.

Osud kariéry spojený s neblahým režimem popsal již Thomas Mann ve svém románu Mefisto, který v roce 1981 získal také filmovou podobu. Podobnou problematikou se zabýval i český dramatik Oldřich Daněk ve hře Válka vypukne po přestávce. V roce 2013 vzniklo v tandemu slovenských dramatiků Valerie Schulzové a Romana Olekšáka drama Leni o německé režisérce Leni Riefenstahlové, jež byla obviněna z kolaborace s nacismem.

Leni Riefenstahlová byla všestrannou umělkyní. Vedle herectví a tance se věnovala především režii a fotografování. Ve dvou posledně zmiňovaných disciplínách se rozhodla jít novátorskou cestou. Jejímu jedinečnému stylu podlehli i Adolf Hitler a Joseph Goebbels, kteří se rozhodli její um využít k tvorbě propagandistických filmových i fotografických materiálů. Pro Třetí říši posléze vytvořila tzv. norimberskou trilogii – Vítězství víry, Triumf vůle a Den svobody - naše armáda. A ačkoli brala své dokumentární filmy pouze za umělecká díla, po válce byla obviňována pro vytvoření politické reklamy a spolupráci s nacisty.

Pro potřeby inscenace se Divadlo v Řeznické proměňuje na 90 minut na studio, ve kterém se natáčí legendární noční talk show Johnnyho Carsona. Pozvání do jeho pořadu tentokrát přijala Leni Riefenstahlová, která by ráda představila svou novou knihu fotografií o africkém kmenu – The Last of the Nuba. Avšak Carsona příliš nezajímá Riefenstahlové současná tvorba, nýbrž ta z 30. let, a proto se jí rozhodne pokládat nekompromisní otázky týkající se její spolupráce s nacisty a přátelského vztahu s Adolfem Hitlerem. Leni se snaží hájit a ospravedlňovat, neboť její dřívější i nynější tvorbu pojí jedna zásadní vlastnost – krása. „Já potřebuji krásu, abych mohla tvořit. Jen krása mě inspiruje.“ Proto je jí jedno, zda zachycuje vypracovaná lidská těla či korálové útesy. Do vyhroceného rozhovoru navíc zasáhne výpověď německé seniorky Berthy i Lenin mladý asistent Horst.

Divadlo v Řeznické je druhou divadelní scénou, která se po Slovenském národním divadle rozhodla zařadit tuto původní slovenskou hru o fiktivním střetnutí dvou reálných osobností na svůj repertoár. Leni totiž nabízí hned několik rovin, se kterými mohou inscenátoři pracovat. Nejvýraznější dějovou linkou je samozřejmě konfrontace umělce s totalitním režimem, kterému svým způsobem sloužil. Zajímavé je rovněž sledovat, jak klamavým prostředím jsou tyto show a jak jednoduše lze manipulovat s publikem v sále, pokud je moderátor šikovný řečník. Nelze také zanedbat dvě vedlejší linie - rozdílné vyrovnávání se generací Němců s druhou světovou válkou a vztah mladého muže se starší ženou. Režisér Viktor Polesný vytvořil ze všech motivů plynulou inscenaci bez zbytečných efektů, která především staví na excelentním výkonu Vilmy Cibulkové. Viktor Polesný je také autorem jednoduché výpravy, jež není překvapivě dobově ohraničená, ale má současný výzor.

Hlavní role Leni Riefenstahlová byla psána přímo na tělo herečce Zdeně Studenkové, která dostala hru Leni k svému životnímu jubileu. Za svůj výkon také získala cenu Dosky 2014. Ani česká představitelka Vilma Cibulková nepřišla zkrátka a také ona obdržela za svoje ztvárnění Leni ocenění v podobě Ceny Thálie. Avšak nutno podotknout, že pokud by mělo dojít na srovnání, pak by z tohoto duelu vítězně vyšla právě Vilma Cibulková. Její Leni má dvě různé tváře. Když se rozsvítí reflektory a rozběhne kamera je z Cibulkové sebejistá, bojovná a sarkastická osobnost s pevným držení těla. Jakmile se však stopne záznam, okamžitě se shrbí a stane se z ní stařena s tikem, která ani zdaleka nepřipomíná před chvílí tolik živelnou režisérku.

Ondřej Kavan jako Johnny Carson sice mluví s neskutečnou rychlostí, avšak mohl by přidat i na uštěpačnosti a razantnosti. Zato německá důchodkyně Bertha v podání Dany Syslové si razí svůj názor s dostatečnou průbojností. Oproti ostatním aktérům je Daniel Krejčík coby Lenin asistent Horst Kettner mnohem empatičtější a citlivější.

Inscenace Leni v Divadle v Řeznické vám sice nedá jasnou odpověď na otázku, zda Leni Riefenstahlová skutečně kolaborovala s nacistickým režimem, za to vám dá mnoho podnětů k uvažování nad tím, jak byste se sami dokázali zachovat v dané situaci. Navíc je Leni velmi dobře řemeslně vytvořeným představením, jenž nabízí mimořádný jevištní výkon Vilmy Cilbulkové.

Název představení: Leni

Uvádí: Divadlo v Řeznické

Režie: Viktor Polesný

Autoři: Valeria Schulczová, Roman Olekšák

Hrají: Vilma Cibulková, Dana Syslová, Ondřej Kavan, Daniel Krejčík

Premiéra: 23. října 2014

Hodnocení: 71 %

Foto: www.reznicka.cz