Polických hesel a deklamací na téma budování světového míru jsme si kdysi užívali po plných doušcích. Mezi oblíbená patřila i ta, jež zviditelňovala úspěchy československých sportovců. Co už ale nezmiňovala, byla cena, kterou bylo za úspěch třeba zaplatit.
Představovat v dnešní době platformu pro zpřístupnění divadelních prken široké online veřejnosti Dramox je už asi zbytečné. Od kovidových časů si zcela jistě stihla vybudovat slušnou diváckou základnu, k čemuž nepochybně přispívá i trvalé rozšiřování nabídkového portfolia. Dnes se spolu podíváme na jednu z podzimních novinek roku 2023 – záznam představení Klicperova divadla Koule.
Ačkoli se na Dramoxu Koule objevuje teprve nyní, vlastní představení mělo svou premiéru již před více než deseti lety, a to v divadelní sezóně 2011/12. Prostým pohledem do statistik Klicperova divadla zjistíme, že toto představení bylo hned po Baladě pro banditu druhým nejhranějším v dějinách královohradecké scény. Abychom pochopili příčiny takového úspěchu, musíme ale nahlédnout trochu za oponu.
Postavu Mileny si buď zamilujete, nebo ji budete nenávidět
Počátky Koule totiž sahají o další rok do minulosti. Coby zhruba hodinovou rozhlasovou hru ji David Drábek tehdy napsal pro Český rozhlas. Svou premiéru si v rámci projektu „Vinohradská 12“ v éteru odbyla v lednu 2011. Nosná dějová linie představila fiktivní exolympioničku koulařku Milenu a její životní dráhu. Až potud asi téma, které nemusí nutně vzbudit příliš pozornosti. Jenže podle známého přísloví o hejnu a kameni se pozornost dostavila, a to bouřlivá. Helena Fibingerová rozvířila média a dokonce probudila k činnosti právníky, aby dosáhla vysílacího embarga. Nu, jako zkušení obyvatelé této planety již víme, že není lepší reklamy než té negativní a bouřlivé. Rozhlasová hra ze světa nezmizela, David Drábek naopak nachystal rozšířenou verzi určenou pro divadelní scénu. V novém kabátě téma narostlo na více než dvojnásobek svého původního času. Tím dostaly prostor i další postavy, teď již méně skrytě zrcadlící své skutečné předobrazy.
Pavla Tomicová v hlavní roli je prakticky zárukou skvělého zážitku. Její schopnost vysílat do hlediště emoce po plných hrstech si v tomto případě přišla na své. V jednu chvíli usměvavá a bezstarostná, místy až prostá postava Mileny se lusknutím prstů promění v bouřlivou saň dštící oheň, aby ji vzápětí nahradila bohémská podnikatelka a politička, či naivní holčička plná ideálů. Autor hry jí do cesty přihazuje celou škálu protihráčů, ať už v groteskní parodii televizních šarád, či ve formě hysterické moderátorky fluktuující z kanálu na kanál, vedle níž i zjevně cholerická Milena působí jako dokonale stabilní a vyrovnaný jedinec. Není jistě velkým tajemstvím, že hrou se tak na různě dlouhou dobu mihnou repliky známých mediálních i politických postav.
Ať už za to může autorova euforie z příležitosti rozšířit původní téma o další a aktuálnější prvky, či se jednalo o snahu poněkud odlehčit jinak tíživý podtext předlohy v otázkách morálky a režimového zneužívání moci, jisté je, že hraná verze Koule nabízí širokou škálu výrazových prvků. Od klasických monologů až k hudebním vložkám. Zároveň může být zajímavé zamyslet se nad způsobem, jakým byly jednotlivými protagonisty uchopeny i pomocné postavy. Bylo skutečně nutné, aby své předobrazy ve snaze o parodii tak výrazně přehrávaly? Jsem si skoro jist, že správná odpověď na tuto otázku neexistuje. Jak už to u výrazového umění bývá, tady bude co divák, to názor. A tak je to zcela jistě správně.
Netuším, zda ještě existuje šance spatřit Kouli v nějaké dramatizaci na vlastní oči. Hádám, že spíš nikoli. Proto je příležitost seznámit se s ní na vlnách Dramoxu asi ne-li navždy, pak jistě na dlouhou dobu poslední možnost, jak toto špičkové představení zažít. Jednu věc vám totiž mohu slíbit: postavu Mileny si buď zamilujete, nebo ji budete nenávidět. Nejspíš postupně obojí. Co ale zcela jistě nezažijete, bude nuda. Tahle divadelní hra vyvolává celou škálu emocí a kromě úsměvu i nemalou dávku nostalgie, neřku-li melancholie.
Takže: na co ještě čekáte?
| < Předchozí | Další > |
|---|
Skupina Škwor dala českému rockovému světu především cover písně Shut Sraž nás na kolena, ale od té doby už urazila velký kus cesty. Poslední album Drsný kraj je toho důkazem. Zpěvák a...
Poprvé jsem se setkala se jménem Torey L. Hayden při četbě její knížky „Spratek“. Protože jsem se speciální pedagogikou nikdy nezabývala a popravdě se nesetkala ani s podobným typem dětí, byla jsem při četbě vy...
Veřejnosti jinak nepřístupný pražský hřbitov otevře v polovině září své brány a poskytne kulisy jedinečnému hudebně-tanečnímu projektu Kytice – Mezigenerační dialog. Výsledek díla, které vzniklo v rámci Roku české hudby, můžete na již zmín...
Marie je typická městská singl. V práci s jí daří víc než dobře - je úspěšná televizní moderátorka a to, co dělá, miluje, v soukromí však moc úspěchů nezaznamenává. Ve vztazích má totiž absolutně nezávidění...