Na jeviště Divadla Viola se vrací legendární zpěvačka Eva Olmerová. Nová hudební inscenace „Olmerka“ v režii Natálie Deákové je poctou jejímu výjimečnému talentu, ale i její lidské a občanské statečnosti. V hlavní roli se představí Barbora Hrzánová, kterou energicky doprovodí živá pětičlenná kapela složená z hereckých muzikantů. Tvoří ji Viktor Limr (baskytara), Jan Meduna (kytara), Antonín Holub (housle), Tomáš Čapek (bicí) a u klavíru se budou střídat Zdeněk Dočekal s Pavlem Čeňkem Vaculíkem. Premiéry proběhnou ve Viole 14. a 15. listopadu 2025, reprízy jsou naplánovány na 21. 11., 28. 11., 19. 12 a poté až do konce sezóny v červnu 2026.
Olmerka se vrací do Violy, na místo, které milovala.
Inscenace podle scénáře Kristýny Nebeské a Maxima Bitto vypráví příběh mimořádně talentované zpěvačky. Ta i v nepříznivé době zůstala vnitřně svobodná a nikdy se nesklonila před tlakem režimu. Skrze hudbu, vzpomínky a odlehčený kabaretní rámec se tak Eva Olmerová znovu objeví tam, kde kdysi zpívala a kde hereckou šatnu stále zdobí její černobílý plakát.
Barbora Hrzánová: temperament a zpěv
„Eva Olmerová byla kamarádkou mých rodičů a zvlášť s mou maminkou toho hodně prožily. I já měla to štěstí být součástí její přízně. Brala mě jako sobě rovnou, jako parťačku. Vrátit Evu do Violy, kam bytostně patří, je pro mě alespoň malé, upřímné ‚děkuju‘. Bez fanfár, bez okázalosti. Hluboká poklona a pusa po větru. To vše Evě dlužíme,“ říká Barbora Hrzánová.
„Bára je ideální představitelkou Evy Omerové,“ dodává režisérka Natália Deáková. „Znaly se osobně, obdivuje ji, miluje její hudbu a sama výborně zpívá. Navíc je výsostnou tragikomickou herečkou – dokáže s lehkostí balancovat mezi smíchem a smutkem, což tahle inscenace přesně potřebuje,“ prozrazuje Deáková.

Hudba jako zpověď
Inscenace Olmerka je hudební koláží postavenou na známých i méně známých skladbách napříč žánry – od blues a jazzu přes šansony až po trampské balady. V nápaditých hudebních aranžích Zdeňka Dočekala se tak publiku může těšit třeba na Paralely, Černou káru, Blues samotářky, Čajovou růži a další slavné songy. Každá píseň zde není jen hudebním číslem, ale i komentářem k zásadním momentům Evina života.
„Na začátku Evu zastihneme starou, unavenou. Ví, že se od ní čeká zpověď. Nechce se jí, ale postupně vzpomínkám propadne. Scény nejsou řazené chronologicky, ale podle logiky paměti – někdy skáčeme, jindy se zdržujeme, jak to při rekapitulaci vlastního života bývá,“ přibližuje režisérka Deáková a doplňuje: „Evě Olmerové se režim snažil zlomit páteř – zažila estébácké výslechy, kriminály, zákazy vystupovat… Ona s ním ale „smlouvu“ nikdy nepodepsala. Byla výjimečná nejen jako umělkyně, ale i jako člověk. Svobodná, morálně pevná, fascinující svou nejednoznačností i temným osudem,“ líčí Deáková.
Mužská kapela: talent a charisma
Mužská kapela v Olmerce není jen hudebním doprovodem – charismatičtí herci se stávají součástí příběhu a ztělesňují v něm různé postavy z Evina života. „Jsme kapela, která Evu provází – v dobrých časech i v těch těžkých. A každý z nás zároveň hraje někoho, kdo pro ni byl důležitý,“ říká jeden z členů mužského orchestru Antonín Holub. A Barbora Hrzánová s nadsázkou doplňuje: „Své chlapce muzikanty si hýčkám, neb jsou nejen krásní, ale též talentovaní.“ A s humorem sobě vlastním dodává: „Ale bacha, nepůjčím!“.

Vznik inscenace Olmerka iniciovala ve Viole její bývalá ředitelka Klára Cibulková. K nápadu uvést zde titul věnovaný Evě Olmerové inspiroval plakát zpěvačky v prostorách divadla. Olmerová je na něm zachycena ještě jako mladá žena s uhrančivým pohledem a slibně rozjetou hudební kariérou. „Dohodli jsme se, že na Olmerce budeme spolupracovat, abychom titul dotáhli do zdárného konce a v této sezóně mohli nasadit jeho další reprízy,“ společně prohlašují prozatímně pověřený ředitel Pavel Vaněk spolu s Klárou Cibulkovou. Ta nyní inscenaci zajišťuje produkci.
Zdroj foto: René Volfík
Více informací: www.divadloviola.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|




Původně chtěla být jazzovou zpěvačkou. Nakonec vystudovala režii a stala se divadelní režisérkou. Dlouhodobě se věnuje fyzickému, autorskému a dokumentárnímu divadlu. Jak sama Petra Tejnorová přiznává...
Více jak po půl století se vrací na české jeviště Molièrova komedie-balet Pán z Prasečkova. Hra, která sloužila pro pobavení šlechty po náročném lovu, se teď snaží získat diváky, pod režijním vedením Han...
Až do 22. června si v mělnické galerii Ve věži můžete prohlédnout výstavu obrazů s africkou tematikou. Nevšední expozici vytvořila malířka Radu Tesaro a sběratelka afrického umění Marie I...
Jednu z nejdůležitějších knih 20. století, román 1984 George Orwella, uvede na divadelních prknech Švandovo divadlo v Praze. Adaptace a režie se ujme Dodo Gombár, který dříve u Švandů působil jako umělecký šéf. Inscenaci tak vytvořil přesně na míru smí...
Film Maska byl ve své době (1994) opravdovým hitem. Kombinací zvláštních a dost vtipných obličejů, které umí dělat tak dobře snad jen Jim Carrey, a počítačové grafiky se z ušlápnutého bankovního úředníčka stal...