Labutí jezero – baletní klenot v ústeckém divadle

Labutí jezero – baletní klenot v ústeckém divadle

200divSeveročeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem má na svém repertoáru klasické zpracování Čajkovského baletu Labutí jezero. Baletní klasika „na špičkách“ vyprávějící severskou legendu o dívce Odettě proměněné v labuť si získala svou nesmrtelnost díky romanticky podmanivé Čajkovského hudbě a také díky původním dochovaným choreografickým pasážím Mariuse Petipy a Lva Ivanova.

 

 

Režie a choreografie v ústeckém divadle se ujal šéf baletu pan Vladimír Nečas. Spolu s kouzelnou výpravou a doprovodem symfonického orchestru ctí originalitu tohoto díla a tak divákům umožňuje zhlédnout tuto téměř povinnou součást kulturního vzdělání nejen milovníků tohoto žánru. I já jsem toužila vidět Labutí jezero na divadelních prknech a tak jsem zavítala do Ústí nad Labem a byla zvědavá na výkon vyhlášeného místního baletního souboru.

div

V hlavní roli Prince se představil Vladimír Gončarov, původem Rus, v současné době žijící v Ústí nad Labem. Jeho štíhlá, vypracovaná postava a aristokratické držení těla se dobře hodí k úloze mladého šlechtice. Po taneční stránce je jeho výkon takřka bezvadný a pravděpodobně ovládá nějaké levitační kouzlo, které působí nejen při skokových řadách jeho samotného, ale i při „zvedačkách“, kdy se zdálo, že se své partnerky téměř ani nedotýká, natož aby se v jeho tváři zračila nějaká námaha. Jeho mimika byla velmi skromná, po celou dobu představení působil velmi melancholicky, což jistě korespondovalo s Princovým rozpoložením až na výjimky věčně nespokojeného a nešťastného mladého muže. O to více jsem si užívala energických výstupů Rudovousových, jehož dramatická gesta a podmanivý pohled vnášel na scénu vzrušující atmosféru. Pravda – není to zrovna kladný hrdina, ale jeho představitel Róbert Király si pozitivní hodnocení rozhodně zaslouží!

Labutí roli Odetty tančila Vladimíra Slavík Podhorná a černou labuť Odilii Michaela Procházková. Tato lehkonohá stvoření skutečně evokovala něžné ptáky s ladnými krčky a hebkýmí pírky. Při společných výstupech s partnery se snad skutečně vznášely. Opět zde působí výrazný kontrast bílé/jemné labutě proti divokosti a živočišnosti té černé.

Kdo mě však svým výkonem naprosto dostal, to byl tanečník v roli Šaška – Pavel Enekeš. Jeho tělesná konstituce (menší vzrůst, silnější stehna) sice asi úplně nesplňuje mé představy o tom, jak by měl vypadat „baleťák“, ale to jak tančil, s jakým nasazením a precizností, v mých očích zcela zastínilo výkony ostatních účinkujících. Báječnou výškou výskoků při skokových řadách, úžasným tělesným rozsahem a výbornými hereckými schopnostmi k tomu si vysloužil – a zasloužil – velký aplaus celého divadla po svém sólovém výstupu. A hlavně bylo vidět, jak si tanec užívá! Bravo!

div1

Zážitkem po choreografické stránce byl například společný tanec Prince a Odetty – lehounký, s harmonicky sladěnými a koordinovanými pohyby, kdy křivky jejich těl kopírovaly právě toho druhého.

Velmi pěkné, elegantní a decentní – ale výpravné – jsou i kostýmy a kulisy. Princ, celý v bílém s jemným stríbřitým zdobením, labutě v šatech z lehounkého materiálu s třpytkami na sukénkách a živůtcích, které jakoby zrcadlily měsíční světlo, Rudovousův plášť s dramatickými červenými odlesky a působivé kostýmy španělské, maďarské a ruské na plese Rudovousově za přítomnosti černé labutě…

Kulisy jsou vpodstatě jednoduché, ale dostatečně vykreslují prostředí zámku a posléze i jezera s tajuplným svitem měsíce. Výrazné odlišení výzdoby obou plesů – první z nich v bledých tónech působící klidně a melancholicky a druhý barevně ladící s Rudovousem a navozující atmosféru dramatickou, plnou intrik a emocí.
Vzhledem k poměrně dobré akustice ústeckého divadla jsem si užívala i nádhernou Čajkovského hudbu v podání orchestru pod vedením Norberta Baxy.
Oblíbené a nejznámější scény a sóla – jak po taneční, tak hudební stránce – oceňovali diváci potleskem. To, co mě osobně poněkud rušilo, byly děkovačky protagonistů v průběhu představení, zdálo se mi to nezvyklé, ale zde to je evidentně běžné.

V hledišti před představením a o přestávce zaznívala i angličtina a němčina, což svědčí o proslulosti zdejších představení. Divadlo má velmi dobře rozmístěny sedačky, takže nehrozí, že by některý z diváků neviděl na jeviště. Manšestrové polstrování sice již není nejnovější, ale dosud zaručuje celkem pohodlné sezení.
Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem je na své diváky velmi dobře připraveno a kromě Labutího jezera má na programu mnoho dalších svělých kousků. Nejnovějším hitem jsou Karafiátovi Boučci – jste srdečně zváni!

Labutí jezero/ Petr Iljič Čajkovskij
Balet
datum premiéry: 8.3. 2013
libreto: V. P. Begičev, V. F. Gelcer
režie: Vladimír Nečas
dirigent: Milan Kaňák, Norbert Baxa
choreografie: Vladimír Nečas
výtvarník scény: Josef Jelínek
výtvarník kostýmů: Josef Jelínek
inspice: Pavla Zaoralová
OSOBY A OBSAZENÍ: Odetta: Margarita Plešková / Vladimíra Slavík – Podhorná / Michaela Procházková / Eliška Černohlávková Odilie: Margarita Plešková / Michaela Procházková / Vladimíra Slavík – Podhorná Princ: Vladimír Gončarov / Roberts Skujenieks / Róbert Király Rudovous – Rotbart: Róbert Király / Vladimír Gončarov / Roberts Skujenieks Šašek: Pavel Enekeš / Petr Popovský
Hodnocení: 95%

http://www.operabalet.cz/?page=txt&;id=6039


 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Moderátoři Česko Slovensko má talent: „Trochu sa citíme ako antistresová hmota.“

moderatori 200Show Česko Slovensko má talent letos moderuje dvojice Marcel Forgáč a Milan Junior Zimnýkoval. Společně se znají od roku 1998 a 6 let moderují společně. Co pro ně znamená tato příležitost a co je dokáže nadchnout? To se dozvíte v našem rozhov...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

Dům jako živá bytost?
ImageCo je to “domov”? Nelehká otázka, viďte? Pro každého z nás tento pojem může představovat něco naprosto odlišného, ale vždy velice osobního. Je to hnízdo, ze kterého jsme, sotva plnoletí, vyletěli vstříc nástrahám života? Nebo možná malá garsonka, ve k...

Literatura

Co když svědek vraždy vidí jen barvy a nerozeznává obličeje?

barva vrazdy 200Nakladatelství Host vydalo zajímavou detektivku s názvem Barva vraždy Bee Larkhamové od Sarah J. Harrisové. Pojednává o synestesii a popisuje barvy tak, jak si ani neumíte představit.

...

Divadlo

Lidé, vraťte se do divadel, vzkazují ochotníci veřejnosti a zvou na podzimní Divadelní přehlídku ochotnických souborů

holesov divadelni prehlidka 200Po tříleté covidem vynucené pauze se do Holešova vrací tradiční Divadelní přehlídka. Od 21. do 23. října vystoupí v kině Svět ochotnické soubory z regionu. Přehlídka je tentokrát nesoutěžní, podle členů holešo...

Film

Seděl režisér Roy Andersson na větvi a rozmýšlel o životě?

holub 200Švédský režisér Roy Andersson (viděli jsme od něho např. Písně z druhého patra a Ty, který žiješ) se zařadil mezi tvůrce festivalově ceněných filmů, jejichž samoúčelnost tvarová i syžetová, zahlcující významotvornou složku, vystupuje stále silněji do ...