Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem má na svém repertoáru klasické zpracování Čajkovského baletu Labutí jezero. Baletní klasika „na špičkách“ vyprávějící severskou legendu o dívce Odettě proměněné v labuť si získala svou nesmrtelnost díky romanticky podmanivé Čajkovského hudbě a také díky původním dochovaným choreografickým pasážím Mariuse Petipy a Lva Ivanova.
Režie a choreografie v ústeckém divadle se ujal šéf baletu pan Vladimír Nečas. Spolu s kouzelnou výpravou a doprovodem symfonického orchestru ctí originalitu tohoto díla a tak divákům umožňuje zhlédnout tuto téměř povinnou součást kulturního vzdělání nejen milovníků tohoto žánru. I já jsem toužila vidět Labutí jezero na divadelních prknech a tak jsem zavítala do Ústí nad Labem a byla zvědavá na výkon vyhlášeného místního baletního souboru.
V hlavní roli Prince se představil Vladimír Gončarov, původem Rus, v současné době žijící v Ústí nad Labem. Jeho štíhlá, vypracovaná postava a aristokratické držení těla se dobře hodí k úloze mladého šlechtice. Po taneční stránce je jeho výkon takřka bezvadný a pravděpodobně ovládá nějaké levitační kouzlo, které působí nejen při skokových řadách jeho samotného, ale i při „zvedačkách“, kdy se zdálo, že se své partnerky téměř ani nedotýká, natož aby se v jeho tváři zračila nějaká námaha. Jeho mimika byla velmi skromná, po celou dobu představení působil velmi melancholicky, což jistě korespondovalo s Princovým rozpoložením až na výjimky věčně nespokojeného a nešťastného mladého muže. O to více jsem si užívala energických výstupů Rudovousových, jehož dramatická gesta a podmanivý pohled vnášel na scénu vzrušující atmosféru. Pravda – není to zrovna kladný hrdina, ale jeho představitel Róbert Király si pozitivní hodnocení rozhodně zaslouží!
Labutí roli Odetty tančila Vladimíra Slavík Podhorná a černou labuť Odilii Michaela Procházková. Tato lehkonohá stvoření skutečně evokovala něžné ptáky s ladnými krčky a hebkýmí pírky. Při společných výstupech s partnery se snad skutečně vznášely. Opět zde působí výrazný kontrast bílé/jemné labutě proti divokosti a živočišnosti té černé.
Kdo mě však svým výkonem naprosto dostal, to byl tanečník v roli Šaška – Pavel Enekeš. Jeho tělesná konstituce (menší vzrůst, silnější stehna) sice asi úplně nesplňuje mé představy o tom, jak by měl vypadat „baleťák“, ale to jak tančil, s jakým nasazením a precizností, v mých očích zcela zastínilo výkony ostatních účinkujících. Báječnou výškou výskoků při skokových řadách, úžasným tělesným rozsahem a výbornými hereckými schopnostmi k tomu si vysloužil – a zasloužil – velký aplaus celého divadla po svém sólovém výstupu. A hlavně bylo vidět, jak si tanec užívá! Bravo!
Zážitkem po choreografické stránce byl například společný tanec Prince a Odetty – lehounký, s harmonicky sladěnými a koordinovanými pohyby, kdy křivky jejich těl kopírovaly právě toho druhého.
Velmi pěkné, elegantní a decentní – ale výpravné – jsou i kostýmy a kulisy. Princ, celý v bílém s jemným stríbřitým zdobením, labutě v šatech z lehounkého materiálu s třpytkami na sukénkách a živůtcích, které jakoby zrcadlily měsíční světlo, Rudovousův plášť s dramatickými červenými odlesky a působivé kostýmy španělské, maďarské a ruské na plese Rudovousově za přítomnosti černé labutě…
Kulisy jsou vpodstatě jednoduché, ale dostatečně vykreslují prostředí zámku a posléze i jezera s tajuplným svitem měsíce. Výrazné odlišení výzdoby obou plesů – první z nich v bledých tónech působící klidně a melancholicky a druhý barevně ladící s Rudovousem a navozující atmosféru dramatickou, plnou intrik a emocí.
Vzhledem k poměrně dobré akustice ústeckého divadla jsem si užívala i nádhernou Čajkovského hudbu v podání orchestru pod vedením Norberta Baxy.
Oblíbené a nejznámější scény a sóla – jak po taneční, tak hudební stránce – oceňovali diváci potleskem. To, co mě osobně poněkud rušilo, byly děkovačky protagonistů v průběhu představení, zdálo se mi to nezvyklé, ale zde to je evidentně běžné.
V hledišti před představením a o přestávce zaznívala i angličtina a němčina, což svědčí o proslulosti zdejších představení. Divadlo má velmi dobře rozmístěny sedačky, takže nehrozí, že by některý z diváků neviděl na jeviště. Manšestrové polstrování sice již není nejnovější, ale dosud zaručuje celkem pohodlné sezení.
Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem je na své diváky velmi dobře připraveno a kromě Labutího jezera má na programu mnoho dalších svělých kousků. Nejnovějším hitem jsou Karafiátovi Boučci – jste srdečně zváni!
Labutí jezero/ Petr Iljič Čajkovskij
Balet
datum premiéry: 8.3. 2013
libreto: V. P. Begičev, V. F. Gelcer
režie: Vladimír Nečas
dirigent: Milan Kaňák, Norbert Baxa
choreografie: Vladimír Nečas
výtvarník scény: Josef Jelínek
výtvarník kostýmů: Josef Jelínek
inspice: Pavla Zaoralová
OSOBY A OBSAZENÍ: Odetta: Margarita Plešková / Vladimíra Slavík – Podhorná / Michaela Procházková / Eliška Černohlávková Odilie: Margarita Plešková / Michaela Procházková / Vladimíra Slavík – Podhorná Princ: Vladimír Gončarov / Roberts Skujenieks / Róbert Király Rudovous – Rotbart: Róbert Király / Vladimír Gončarov / Roberts Skujenieks Šašek: Pavel Enekeš / Petr Popovský
Hodnocení: 95%
http://www.operabalet.cz/?page=txt&;id=6039
< Předchozí | Další > |
---|