Jak se měnila typografie filmových titulků

Neděle, 26 Červen 2016 16:00 Jan Jaroš

Málokdy si to plně uvědo titulky 200 mujeme, ale téměř každý film - nejen český - začíná nějak řešenými úvodními titulky (nejedná se tedy o podtitulky provázející zahraniční filmy, ponechané v původním znění). Díky úvodním nápisům se dovíme, jak se film nazývá, kdo jej financoval a kteří tvůrci na něm pracovali. Právě výtvarným řešením názvu se zabývá kniha Typografie filmových titulků, kterou sepsala Andrea Vacovská a opatřila dovětkem Úvodní titulky v československém hraném filmu 1945-1993.

Navenek minimalisticky, po grafické stránce stroze vyhlížející kniha (na černé obálce se skví bílá písmena) tedy zachycuje proměny úvodní titulkové pasáže a všímá si, na jakém podkladu se názvy vyskytovaly a jak samy byly případně pojednány. V prvních poválečných letech převažuje zřetelně čitelné, jakoby plastické písmo, vyvedené na neutrálním, někdy jakoby zdrsněném podkladě. Stačí si vybavit třeba slavného Císařova pekaře. Méně často se titulky ocitaly na nějakém stylizovaném pozadí nebo byly samy vzhledově stylizovány, často v souvislosti s filmem samotným jako v případě "husitské trilogie" nebo v případě ladovské scénografie u pohádky Hrátky s čertem.

Od 50. let se jen pozvolna prosazují odlišné postupy, zvláště umístění počátečních titulků na pozadí budoucího (zpravidla) krajinného dějiště - tak začínala budovatelská agitka Plavecký mariáš, ale třeba také závodnická retrokomedie Dědeček automobil. V 60. letech se tento "prologový" postup dále rozšiřuje, jak dokládají např. snímky Černý Petr, Obchod na korze nebo Ostře sledované vlaky. Nastupuje symbolická funkce těchto pasáží: např. v Žertu spatříme jako pozadí titulků detail "dělnického" olomouckého orloje, rázem evokující období stalinismu.

Tehdy se ovšem prosazují všelijaká modernistická řešení, která s písmem nakládají jako s grafickým materiálem. Výmluvné jsou zejména comicsové nápodoby u leckterých dodnes oblíbených parodií (Kdo chce zabít Jessii, Čtyři vraždy stačí, drahoušku). Zejména tehdy vyvstává úzké sepětí titulkové pasáže s plakátem k filmu, což dříve zůstávalo doménou hlavně pohádkové žánru. Stačí porovnat titulky v podobenství Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme s filmovým plakátem.

V době normalizace se titulková předehra unifikuje, titulky se vyskytují na pozadí tvořeném statickými fotografiemi i pohybujícím se obrazem, odkazujícími k místu děje nebo k převažující činnosti. Všimneme si však i průsaku animovaného ztvárnění v těch případech, že animované vsuvky pronikaíy do samotných (hraných) filmů, jak tomu bylo v Kleinově sérii o "básnících" - tam se dokonce měnili i jednotliví výtvarníci.

titulky1

A dlužno dodat, že nějaké pronikavější změny nevnesly ani první porevoluční roky. Ostatně jméno autora titulkové sekvence filmy málokdy obsahovaly. Je patrné, že v české kotlině nikdy nezdomácněly vpravdě avantgardní výtvarná opracování, jaká nabídly třeba rané Godardovy filmy, ani vypravěčské experimenty s událostmi rozvíjejícími se ještě před nasazením titulkové sestavy.

Autorka knihy si všímá i technického zázemí, podrobně se zmiňuje o trikové kopírce (na snímku), která bez problémů sloužila až do nástupu digitalizace. Zvláště barevné nápisy různé velikosti a typu písma vsazované do barevného podkladu si vyžadovaly značného umu. Dočteme o řadě režisérů i výtvarníků, kteří titulky vnímali jako niterně souznějící část celého filmu, a nikoli jako pouhý přílepek.

Cenné jsou pak rozhovory s pamětníky mezi grafiky, zejména s těmi, kteří spolupracovali na některých důležitých dílech Věry Chytilové (jako Panelstory a Kopytem sem, kopytem tam). Knihu provázejí obsáhlé obrazové přílohy, které ukazují, jak se vyvíjely úvodní titulky (jmenovitě název filmu) v celém poválečném období - a nádavkem jsou v závěru ještě připojeny nápisy oznamující Konec.

Na trh tak přišla publikace jistě atraktivní, která se věnuje tématu dosud souhrnně nezpracovanému, byť svým zaměřením snad bagatelní, s texty dosti povšechnými. Ale přesto si nemohu odpustit několikero výhrad: ačkoli autorka slibuje "československý hraný film", zabývá se výhradně českou produkcí, ze Slovenska nenalezneme ani jediného zástupce.

Především však nedovedu pochopit, proč veškeré titulkové záběry jsou černobílé, a to i v případě barevných filmů - vždyť právě barevné řešení bývalo určující! Je to rozhodnutí o to nesmyslnější, když příloha vybraných filmových plakátů je naopak barevná. A konečně: nestalo by za úvahu záběr knihy rozšířit i na předválečné i protektorátní období, které také nabídlo zajímavá řešení - úvodní titulky bývaly třeba jeden za druhým otáčeny, jako kdyby se listovalo nějakými neviditelnými stránkami.

Kniha vyšla u příležitosti výstavy Typografie filmových titulků, která trvá do 13.7.2016 – viz http://www.czechdesign.cz/co-se-deje/nova-vystava-nas-uvede-do-vyvoje-typografie-filmovych-titulku

titulky2