Animovaná komedie Já padouch (2010) nás dostává do malovaného sousedství, plného rozkvetlých zahrad a dobrých lidí, kde v černém vysokém domě spřádá své plány jeden velký zločinec.
Vítejte ve světě padouchů a roztomilých lidiček, kteří mají spoustu vlastních starostí. Zdá se to povědomé, ale v tomto světě se padouši nehoní za ziskem. Kradou jenom trofeje, jako třeba sochu svobody nebo obrazovku z Times Square. Takže i když se z filmu mohla stát další nudná slátanina o nespravedlnosti sobeckých lidí, dětský kabát přiměl autory zamyslet se nad tím, jak vážné téma něčím odlehčit.
Gru je padouch, který si doslova užívá, když může být zlý. Na zdech v domě má výstřižky z novin o svých zločinech, mrazící pistolí znehybňuje dlouhou frontu v kavárně, plánuje co právě ukrást a stojí mu za to dokonce i dítě na ulici, kterému udělá z balónku zvířátko a to pak propíchne špendlíkem. Slzy malého dítěte mu přináší radost, ale ne nadlouho. Jeho pomocník mu volá, že ve městě je nový zločinec, dokonce větší než on. Podařilo se mu ukrást pyramidu v Gíze!
Přesně tak, stát se největším padouchem a mít jen pro sebe tu nejlepší věc, kterou každý zná, to je doslova splněný sen. Takže další Gruúv krok k tomu to ostatním dokázat, je ukrást Měsíc! Aby bylo jasno, Měsíc je malá planeta, která je jenom 6x menší než Země. A takoví padouši nejsou žádní velcí myslitelé, ani vynálezci. Takže si Gru musí ukrást zmenšovací paprsek a zajistit raketu do vesmíru.
Svět není pro zločince jako Gru ničím jiným než spoustou různých věcí, které se dají k něčemu použít. A výjimkou nejsou ani tři malé holčičky, které adoptuje, aby mu pomohly s krádeží zmenšovacího paprsku.
Jenže film je hlavně o zlehčování vážných zločinů kolem nás, a tak si dívky s Gruem spíše pohrávají, než aby jim naháněl strach nebo byl jejich hrozbou. Seznamují se spolu všemožnými způsoby, až si s nimi sám začíná hrát na improvizovaném čajovém dýchánku a čte jim pohádky na dobrou noc.
Měsíc se mu nakonec daří získat, ale musel kvůli němu zradit důvěru dívek i svého pomocníka. Nedílnou součástí života každého padoucha je určitý životní styl. Upřímná radost z dominance nad ostatními lidmi. Jenže stačí celkem málo, aby si i Gru dokázal uvědomit, že tyto věci dělá hlavně ze zášti nebo zklamání. Na druhou stranu pro Grua nebyly v minulosti žádné překážky nepřekonatelné a uměl si vždy najít cestu k tomu realizovat své nejbláznivější sny. Naneštěstí na normálního člověka žádný mimořádný cíl v dnešním světě nečeká.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Hitmaker. To je hudební skladatel a aranžér Vítězslav Hádl, který je podepsán pod šesti stovkami písniček, z nichž se mnohé staly hity a posléze evergreeny. Stačí vzpomenout písničky jako Já jsem tvá neznámá, Znala p...
Když skončila doba výhradně tištěných médií s pisateli řekněme předem vybranými a do popředí se prodrala éra internetová, proměnil se i způsob psaní. Na internetových platformách – ať již písemných nebo audiovizuálních – se totiž může up...
Konec 30. let 20. století. Poslední měsíce svobodné Československé republiky. Růžena, studentka francouzštiny, si však s politikou hlavu nedělá. Když Hitler rozbije Československo a jeho armáda vkročí do Prahy, připojí se Růžena k odboji. J...
Nejnovější titul, který uvedlo Městské divadlo Mladá Boleslav v pátek 16. června, přináší nejen magickou atmosféru, ale je i další pozoruhodný kamínek do žánrového záběru této scény. Chytré vedení a dramaturgie si všímá her i talentových tvůrců, kteř...
Danis Tanović, kdysi proslavený válečnou tragikomedií Země nikoho, se v dramatu Epizoda ze života sběrače železa zahleděl na romskou populaci v současné Bosně. Oka...