Sedm statečných se vrací

sedm statecnych200 Při honbě za divácky atraktivními náměty filmaři hledají „zlatou rybku“ také v úspěšných, dokonce ikonických dílech minulých desetiletí – takže jen letos se nové verze dočkali Ben Hur i Vinnetou, nyní následováni SEDMI STATEČNÝMI. Režisér ANTOINE FUQUA patří mezi osvědčené řemeslníky, kteří dobře zvládají dobrodružný žánr prosycený detailně zobrazenými krvavými řežbami, ať byl příběh zasazen do starověku (Král Artuš), exotického afrického prostředí (Děti slunce) nebo do současných amerických kulis (Training Day, Pád Bílého domu, Equalizer). Klipovité pojednání akčních výjevů, honičkových, soubojových i přestřelkových, poznamenává i jeho nejnovější film.

Původní verze Sedmi statečných (1960, režie John Sturges), inspirovaná ovšem klasickým japonským dramatem Sedm samurajů (1954), musela diváky přesvědčit o uvěřitelnosti výchozího motivu: že totiž parta nájemných pistolníků se rozhodne riskovat své životy při záchraně vesnice, o jejíž existenci dosud netušili - a výdělek se jim naskýtá spíše jen symbolický. Dříve to odůvodnila hmotná nouze hlavních hrdinů, které soumrak Divokého západu zbavil obživy i důstojnosti; nyní na jejich místo nastupují spíše desperáti, falešní hráči a vůbec jedinci zákonem stíhaní. Do jejich čela se staví mlčenlivý Chisolm (Denzel Washington, s nímž Fuqua už několikrát spolupracoval, jej pojednal jako navenek netečného, přitom ovšem odhodlaného), lovec zločinců, na které byla vypsána odměna. A jejich motivace sotva přesvědčí o své věrohodnosti, jakkoli se má hlavně jednat o samospasitelný útěk před dosavadními průsery, slibující jejich nápravu. Proto do dění vstupuje důležitá okolnost, že i Chisolm má s magnátem nevyřízené účty, pročež aktivně organizuje záchrannou misi, byť na první pohled sebevražednou.

sedm statecnych01

Fuqua zachovává jen základní syžetové obrysy – tedy dvojí střet titulového sedmera bijců s daleko početnější přesilou lumpů, kteří chtějí vesničany z jejich osady vyhnat. Vše ostatní se mění. Protivníky nejsou obyčejní bandité, hledající v napadané vesnici zdroj obživy, nýbrž soukromá armáda bezohledného magnáta zbohatlého na dobývání zlata. Za bohabojné vesničany vyjednává a pomoc hledá odvážná žena, jejíhož manžela ničemové zastřelili; také jako jediná účinně vládne se střelnou zbraní. A ze scén, v nichž se postupně šikovala výsledná „sedmička“, byla převzata vlastně jediná – ta s vrháním nože, rychlejším nežli tasení pistole. Zcela je potlačen milostný motiv, kdy nejmladší z pistolníků se zahledí do půvabného vesnického děvčete, nejdříve spolu s dalšími dívkami ukrytého před jejich zraky.

Nová podoba Sedmi statečných naopak rozšiřuje profesní i etnický původ svých hrdinů – tady zjevně nacházíme úlitbu „politické korektnosti“. Takže tu vedle všelijak výstředních bělochů defilují černoch, Asiat i indián, vlastně i ústřední ženská hrdinka nabývá „mužského“ rozměru, když se řadí po boku drsných chlapů. A snadno postřehneme, jak Fuqua přebírá motivy osvědčené v klasických dílech westernového žánru. Už samotná postava lovce zločinců, na jejichž dopadení byla vypsána odměna, má své početné předobrazy (nejnověji Osm hrozných), stejně tak střelbu z luku (zde u indiánského mladíka) nebo karetního kouzelníka nalezneme mnohokrát dříve. A krvavými masakry, zejména pak za pomoci výkonného kulometu, ohromovala už legendární Divoká banda.

sedm statecnych02

Fuqua se kochá drsnou krajinou i zdrsnělými obyvateli, kteří ji obývají, snaží se co nejvěrohodněji načrtnout jejich životní podmínky, všední koloběh existence vnímané jako zcela běžné a obvyklé. Nijak nešetří brutálními prostřihy, aby upozornil na všudypřítomnou přítomnost násilí. Avšak je to pohled jednorozměrný, zbavený plasticity, jen ploše relativizující spravedlnost: nikoli náhodou v závěru zazní, že sedm statečných svým ušlechtilým činem, když pomohli bezbranným, odčinili veškerá předešlá provinění. (Ve výchozí Sturgesově verzi naopak zaslechneme úvahu, že vítězi jsou vlastně prostí rolníci.) Příznačná je loutkovitost jednotlivých postav, kterými režisér pohybuje jak figurkami na předem dané šachovnici, i desperáti se mohou stát kladnými postavami, když se postaví proti „kapitalistickému zlu“ – z již zmiňované Divoké bandy aspoň pochopíme, že v oněch násilnických dobách se kategorie dobra a zla vnímaly poněkud jinak než dnes: největším zločinem nebyla totiž vražda, nýbrž zrada. Nynějších Sedm statečných tak šíří jen další z valné části vyfantazírované mýty, stloukávají přímočaře vyprávěnou pohádku pro dospělé, opepřenou jen větší brutalitou a právě módní relativizací hodnot.

Sedm statečných / The Magnificent Seven

USA 2016, 130 minut

Režie: Antoine Fuqua

Scénář: Nic Pizzolatto, Richard Wenk

Kamera: Mauro Fiore

Hudba: James Horner, Simon Franglen

Hrají:Denzel Washington, Chris Pratt, Ethan Hawke, Vincent D'Onofrio, Byeong-heon Lee, Manuel Garcia-Rulfo, Haley Bennett, Peter Sarsgaard, Luke Grimes, Matt Bomer, Billy Slaughter, Ritchie Montgomery, Sean Boyd