Jaké to je 154 krát zemřít? Aneb nesmrtelná Červená
Banner

Jaké to je 154 krát zemřít? Aneb nesmrtelná Červená

Tisk

cervena200Na Soňu Červenou mám živou vzpomínku. Byla jsem s rodiči v Národním divadle na Čapkově hře Věc Makropulos, kde ztvárnila hlavní roli. Psal se rok 2005. Tenkrát jí bylo osmdesát a mě ani ne dvacet. Po vystoupení jí ministr kultury předal státní vyznamenání a puget růží. A za několik let jsem ji viděla opět. A to po předpremiéře dokumentárního filmu Červená, který režírovala Olga Sommerová. Je neuvěřitelné, kolik síly a životního elánu v sobě tato dvaadevadesátiletá stále dáma skrývá.

 

Film Červená vstoupí do kin v rámci Týdne se Soňou Červenou, který začíná 7. září. Je odrazem vzpomínek a historickým dokumentem o důležitých momentech cesty naší nejslavnější operní pěvkyně a milnících dějin minulého století. Vyobrazuje fantastickou životní cestu ženy, která navzdory nepřízni osudu a politických událostí dokázala vybudovat oslňující kariéru. Spektrum umělců, se kterými spolupracovala, začíná Voskovcem a Werichem, pokračuje přes Rafaela Kubelíka a Maria del Monaco až k Lou Reedovi či Tomu Waitsovi. Má na svědomí přes čtyři tisíce vystoupení na pěti kontinentech světa, sto operních rolí, 154 krát umírala jako Carmen a české publikum ji za poslední léta mohlo spařit například v opeře Milada Horáková. Stále činorodá Soňa Červená se nedávno vydala již třetí knihu „Stýskání zažehnáno“ či CD „Soňa Červená recituje melodramaty“.

Osudy zajímavých a inspirativních žen

Červená však není prvním společným počinem obou dam. Spolupracovali spolu již před několika lety na filmu Moje 20. století o třech umělkyních, jejichž osudy byly ovlivněné nacismem a komunistickým režimem. Prolínaly se zde osudy výtvarnice Adrieny Šimotové, spisovatelky Lenky Reinerové a Soni Červené. Právě Moje 20. století poskytlo i spoustu archivních snímků pro natočení dokumentárního filmu. Krom toho producent Pavel Berčík a Olga Sommerová těžili i z obtížně dostupných německých archivů.

Film je tedy především propojením historie jednoho člověka s kontextem světových dějin. Jedná o velmi vydařený snímek, kterému se dá vytknout jen máloco. Soňa bere život takový jaký je a s nadhledem. Nesklouzává do sebelítosti či nostalgie. A to i během vzpomínání na těžké okamžiky, například když ji po komunistickém převratu zabili matku. V dokumentu se objevuje i dcera Milady Horákové, Jana Kansky, která svou roli taktéž obdivuhodně zvládla. Film považuji za jeden z nejlepších současné české kinematografie. Je poklidný, krásný a zejména kulturně i lidsky motivující.

Co jste o této vitální dámě možná nevěděli:

· Zajímá vás, jak je možné, že má Soňa Červená stále tak krásně zbarvený hlas? Je to jednoduché, nechodí do hospody.

· Mimo Prahy, kde momentálně už několik let žije, jí nejvíce k srdci přirostlo San Francisco, kde strávila jedenáct let.

· Považuje se za tažného ptáka. Jejím domovem vždy bylo jeviště, kterému obětovala celý svůj život.

· Vdala se jen jednou, ale ještě když byla mladinká, tak manžel utekl před Stb a už se neviděli. Nikdy neměla děti nebo rodinu.

· Sonin pradědeček Václav Červený byl proslulým výrobcem žesťových nástrojů, které u něj objednával Franc Josef pro Rakousko – uherskou armádu. Vynalezl i saxofon, ale protože neměl peníze na patentování, pan Sax si ho přivlastnil.

cervena

Název: Červená
Žánr: dokumentární film
Délka: 83 min.
Země: Česká republika
Režie: Olga Sommerová
Scénář: Olga Sommerová
Kamera: Olga Špátová
Producent: Pavel Berčík
Web: www.sonacervenafilm.cz
Hodnocení: 95 %

Trailer k filmu:


 
Banner

Přihlášení



Ráda bych si zazpívala s Jaroslavem Svěceným

Zpěv ji okouzlil již v dětství. Studium na konzervatoři nevyšlo, touha po zpěvu ale zůstala a nakonec se na základě konkurzu dostala do operetního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde pak zpívala i v opeře. Po odchodu z angažmá v divadle nadále hostovala. Pak několik let vystupovala v Německu a skandinávských zemích. Po návratu do Čech působila ve finančnictví a nakonec se ke zpěvu Miriam Čížková vrátila. Dnes nejen koncertuje, ale také vede dětský pěvecký kroužek Svět kvítek.

Olomoucká Liška B. je inscenace půvabná a svébytná i díky silné hudební složce

Kdysi jsem viděl v hukvaldském amfiteátru operu Příhody lišky Bystroušky, což na mě natolik zapůsobilo, že jsem se stal milovníkem hudby Leoše Janáčka. Jenomže očekávaná premiéra inscenace nazvaná Liška B., která proběhla v pátek 19. ledna v Moravském divadle Olomouc, je přece jenom jiná písnička. Nicméně i hudební stránka nové inscenace je velmi silná.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Rozhovor s hvězdou Henry Lee Festu Mickem Harveyem

mick harvey 200Na Henry Lee Festu, který se koná 27. září v brněnské Zbrojovce, se představí Australan Mick Harvey. Je zakladatelem skupiny Nick Cave and the Bad Seeds, proto se v tomto rozhovoru mimo jiné dozvíte něco i ...

Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Čtěte také...

Jak ideologie pronikaly do filmu

Film Europe PEREXDistribuční společnost Film Europe, ačkoli na takovém podnikání sotva může něco vydělat, už drahnou dobu zásobuje českou i slovenskou veřejnost legendárními, ještě v dobách předzvukových vzniklými filmy, od jejichž natočení mnohdy uplyn...


Literatura

Jaké tradice se uchovaly v Jižních Čechách?
ImageKrásné a na omak příjemné knížce Jižní Čechy, velikostí tak akorát do ruky, vévodí na obálce fotka Putimi, vsi proslulé z literatury, jak jsem o tom psal nedávno na tomto serveru. Ovšem aut...

Divadlo

MACBETH – Too Much Blood, klasika tak trochu jinak

ldy MacbethDivadelní adaptace jednoho z nejznámějších děl mistra dramatu, Williama Shakespeara, v podání českého filmového a divadelního režiséra a dramatika Davida Jařaba svou nevšedností a minimalismem, až komiksovou stručností textů a precizním zpodobn...

Film

Nové štědrovečerní pohádce z dílny České televize nechybí humor ani laskavost

duchnadzlato 200Co by to bylo za vánoční svátky, kdyby v televizi neběželo velké množství pohádek. Vedle každoročně hojně reprízovaných a všemi generacemi milovaných pohádek, přichází Česká televize vždy s alespoň jednou novou pohádkou. Tentokrát se ...