Nakladatelství Argo se představuje

Nakladatelství Argo nabízí knihy velice různorodé, vedle divácky atraktivního čtiva (kde nechybí ani comics) vydává i výsostně odborné publikace, které se týkají dějin – ať již zkoumají takříkajíc jejich každodennost, skryté tendence a kontexty, přibližují některého pozoruhodného jedince nebo se věnují myšlení o historii. Převažují tu práce přeložené, ale prostor dostávají také domácí autoři.

Kvalitní románovou tvorbu zastupuje Kazuo Ishiguro. Je to anglický spisovatel japonského původu, který obdivuhodně pronikl do mentality britské stavovsky rozvrstvené společnosti – proslulost mu zjednal zejména Soumrak dne, známý i z vynikajícího filmového přepisu. Právem obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Následovaly další romány, nyní korunované výpravou do zpolamýtické minulosti v Pohřbeném obru. Ishiguro mapuje raný anglický středověk, dotýká se artušovských legend, ale především zkoumá fenomén zapomínání a paměti vůbec, kdy člověk krátkozrace vnímá a přijímá jen přítomnost, dál jeho duchovní obzor nesahá. Do češtiny tuto knihu převedla Lenka Sobotová.

obalka1

Jak upozorňuje doslov k tomuto mnohovrstevnému příběhu, lze hledat různé interpretační přístupy, které putování starých manželů rozvrácenou, ohrožující pustinou vzbuzuje u každého čtenáře asi jiné. Lze její číst jako dobrodružnou historii, ale také tu lze hledat alegorické prvky, lze se konejšit hledáním artušovských motivů, které se také vyskytnou, avšak nakonec nezbývá než se oprostit od všech navyklých schémat a očekávání a plně se poddat se spisovatelově obrazotvornosti. Dostaneme za to odměnu v podobě řekněme komplexní umělecké vize, která v sobě nechává vibrovat banální přízemnost i oduševnělé výšiny.

Druhá publikace Jak vznikl film je určena dětem. Na knize spolupracovala trojice autorů, každý se na výsledku podílel po svém. Tereza Cz Dvořáková sepsala kraťoučké kapitolky mapující nečekaně složité, rozkošatělé počátky pohyblivých obrázků. Comicsově pojaté ilustrace, někdy i s několika dílčími obrázky zarámovanými do jednoho celku, které kreslíř Nikkarin (vlastním jménem Michal Menšík) obdařil i promluvami tam vyskytujících se postaviček, mají především vzdělávací rozměr, ale zároveň vnášejí žádoucí vzruch a dění. František Týmal pak vyhotovil kresbami provázené návody jak sestavit archaické (před)filmové přístrojky jako fenakistoskop, zoetrop čili kouzelný buben, laternu magiku nebo dírkovou komoru coby zárodečný fotoaparát.

Kniha je sepsána jistě srozumitelně pro předpokládané čtenáře, ale zajímavé informace určitě poskytne i dospělému zájemci. Dvořáková totiž poutavě, byť s maximální stručností líčí, co vše vynálezu kinematografu předcházelo, cenná je zejména snaha co nejnázorněji přiblížit fungování nejrůznějších hraček schopných reprodukovat někdy i rozpohybované obrazy. Už přírodovědec Jan Evangelista Purkyně věděl, že lidské oko snadno podlehne vizuálnímu klamu, neboť jako pohyb vnímá, když se dostatečně rychle roztočí soubor statických obrázků. A pak následuje přehlídka (někdy nadměrně složitých) projektů Muybridgeových, Reynaudových, Edisonových a dalších nadšenců ze sklonku 19. století, předcházejících zakladatelskému počínání bratří Lumiérových ve Francii. Ti 28. prosince 1895 užaslému publiku poprvé předvedli své krátké filmečky zachycující příjezd vlaku, dělníky vycházející z továrny apod.

obalka2

Záhy se natáčení filmů stalo doslovnou posedlostí snad po celém světě, u nás mezi průkopníky náleží zejména Jan Kříženecký a jeho herec Josef Šváb-Malostranský. Dovíme se, že film se stal hlavně předmětem zábavy, byl vnímán jako pouťová atrakce. Poznáme, jak tehdy – před stoletím – vyhlížela první představení, zpravidla složená z vícera krátkých snímků. Přestože v prvních desetiletích byl film „němý“, při představení nikdy ticho nebylo – hrála tam hudba (reprodukovaná i naživo), záběry byly komentovány, také obecenstvo hlučelo. A tvůrci hledali další a další novoty: dařily se třeba experimenty s animovaným filmem. Jako poslední informaci do knihy začleněnou Dvořáková sdělí, že roku 1926 měl premiéru první celovečerní animovaný snímek na světě Dobrodružství prince Ahmeda, inspirovaný asijským stínovým divadlem. Dnes bychom použitou techniku označili za ploškovou. Nevznikl však v Hollywoodu, jak by leckdo předpokládal, nýbrž v Německu. Režisérka Charlotte Reiningerová na něm pracovala celé čtyři roky! A mně nezbývá než vznést jedinou, zato velice ráznou výtku: nechápu, proč aspoň tenhle titul (vedle filmečků Lumiérových, Meliésových, Kříženeckého…) nebyl ke knize připojen na DVD jako názorná ukázka. Má smysl vydávat knihy o filmu a žádný k nim nepřiložit?

plateauuv-fenakistiskop-z-roku-1832