Čtvrtý celovečerní debut francouzského režiséra Louise-Juliena Petita sleduje osudy mladých migrantů snažících se integrovat do tamní společnosti prostřednictvím kurzů vaření. S nimi jim má pomoct svérázná kuchařka Cathy, pro kterou je azylový dům zpočátku jen přestupnou stanicí k vysněné práci. Vedle velkých jmen francouzské kinematografie si ve filmu zahrály i děti z azylových center.
Přestože hlavní postava Cathy, kterou ve snímku ztvárnila Audrey Lamy, sní o své vlastní restauraci, zavděk zatím bere místem řadové kuchařky u různých, často podřadných, zato mediálně známých „les Chefs“. Poté, co se opět rozhodne z jedné takové luxusní restaurace odejít, nalézá inzerát na místo šéfkuchařky. Netuší ale, že jde o pozici vedoucí kuchyně v azylovém domě pro mladistvé migranty, kde se na kulturu stolování a haute cousine moc nehraje.
„Chtěl jsem natočit sociální komedii, což je žánr, který mám v oblibě už od svého prvního filmu Discount. Šlo mi o to zachytit realisticky problematiku mladých migrantů, aniž bych opomíjel Damoklův meč, který jim visí nad hlavou: pokud nenastoupí do svých 18 let do nějakého vzdělávacího zařízení, hrozí jim vyhoštění. Zároveň jsem ale chtěl, aby to byla komedie, aby ten příběh byl optimistický,“ vysvětluje režisér snímku Louis-Julien Petit, který s herečkou Audrey Lamy nespolupracoval poprvé. V minulosti se již objevila v jeho filmu Neviditelné (2018) zabývajícím se tématem ženského bezdomovectví.

„Natáčet s Louis-Julienem znamená, že prožíváte věci, které jsou obtížnější než obvykle. Točili jsme v náročných podmínkách, v mraze, za vichru, nejdřív se zranil François, potom já, měli jsme různé technické problémy, k tomu covid, neustále se stýkáte s neherci, kteří za sebou mají těžkou minulost. Na konci každého natáčecího dne jsem byla vždycky totálně vyčerpaná, ale zároveň taky šťastná, protože jsem zažívala něco hodně intenzivního,“ popisuje Audrey Lamy, která se na roli připravovala nejen po psychické stránce, ale i po té odborné. Několik měsíců také strávila v kuchyni dvou populárních pařížských restaurací, kde se učila připravovat makrely tak dlouho, až jí po nich byly cítit ruce.
Herečce se zároveň splnil sen zahrát si po boku Françoise Cluzeta, který exceloval především rolí Philippa ve snímku Nedotknutelní (2011), s níž získal hned několik mezinárodních ocenění. Ve filmu A do kuchyně! přitom ztvárnil postavu Lorenza Cardiho, který azylový dům vede.
„Moje role je sice důležitá ve vztahu ke Cathy Marie a k těm mladým, ale není moc velká. Ale já chci hrát právě v takových filmech: angažovaných, populárních a zábavných. Přesně pro tyhle zážitky hraju,“ dodává François Cluzet, který si hned na začátku natáčení zranil achilovku a na place se tak po propuštění z nemocnice pohyboval už jen s berlemi. „Byla to hloupá nehoda, protože mi nedošlo, že už nejsem nejmladší,“ vzpomínal na svůj první natáčecí den.
Síla filmu vychází mimo jiné i z obsazení mladých migrantů, které režisér hledal po pařížských azylových zařízeních. Ve většině případů šlo o nezletilé, které do ciziny poslali jejich rodiče s nadějí, že na děti čeká kdesi ve světě lepší budoucnost. „To, že se na ně někdo dívá, že je bere vážně, s nimi zamávalo: respektovali celý štáb, byli dochvilní, neuvěřitelně disciplinovaní, považovali za štěstí, že mohou být ve Francii. Byli dokonalým ztělesněním toho, co jsem chtěl tím filmem ukázat,“ uzavírá Louis-Julien Petit.
Film A do kuchyně! bude uveden v rámci Festivalu francouzského filmu ve dnech:
- Kino Světozor Praha 1 29.11.2022
- Kino Lucerna Praha 1 27.11.2022
- Kotva České Budějovice 28.11.2022
- Bio Central Hradec Králové 28.11.2022
- Kino Art Brno 28.11.2022
- Minikino Ostrava Moravská Ostrava 28.11.2022
Premiéra filmu v kinech proběhne 15. prosince 2022. Do české distribuce jej uvádí společnost Bohemia Motion Pictures.

Zdroj foto: Stephanie Branchu
Více informací: https://www.facebook.com/bohemiamotionpictures/.
| < Předchozí | Další > |
|---|





Do kin před pár dny vstoupila komedie režiséra Vojtěcha Moravce o rodině, která se pořád hádá. Ať dělají Hádkovi, co mohou, nikdy se na ničem neshodnou a každý z nich si nakonec myslí to svoje. Ve vzduchu teď navíc visí rozepře o dědict...
Když filmaři vyplodí něco příliš spletitého, pochybného nebo magorovitého, zahalí to do snu. To přece není skutečnost, to byla pouhá noční můra, chtějí naznačit. Takto byl před více než stoletím poničen německý expresionistický film Kabinet dokto...
Nedávno jsem navštívil výstavu fotografií Roberta Rohála nazvanou „Slavní, známi i neznámí“ a byl jsem velmi pozitivně překvapen. Návštěva výstavy, která je umístěna v arkádách holešovského zámku, mi přinesla příjemně prožité odpoledne. Hned několik ...
Městská divadla pražská představí od 24. února do 24. března již tradiční průřez společnými projekty, které vznikly ve spolupráci s ukrajinskými umělci, a současně představí divákům špičkové inscenace ukrajinských tvůrců z prestižních d...
Novodobé návraty k němému filmu a jeho poetice se zpravidla vyznačují nějakým ozvláštněním, které odůvodňuje užité postupy - zpravidla postřehneme laskavě ironizující náhled, pracující s obvyklými klišé zvolené...