Francouzské filmy ovládnou plátna kin

FFF perex Letos již po pětadvacáté se koná FESTIVAL FRANCOUZSKÉHO FILMU – bude uspořádán ve dnech 24. až 30. listopadu a kromě Prahy zavítá i do dalších měst: do Brna, Českých Budějovic, Hradce Králové či Ostravy. Návštěvníci si mohou vybírat z více než půlstovky titulů, mezi kterými nalezneme jak díla veskrze současná, tak letitá, která se již zařadila mezi klasický odkaz, byť na plátně je spatříme málokdy. Nyní se tedy naskytne příležitost vychutnat si kolektivní zážitek při jejich sledování v kině.

Oslovují klasická díla silněji než ta současná?
Začnu obhlídkou starších položek. Organizátoři přichystali retrospektivu význačného režiséra Françoise Truffauta (1932-1984), která přiblíží jak proslulý debut Nikdo mě nemá rád (1959), považovaný za jedno ze zakladatelských děl francouzské nové vlny, tak jeho pozdější snímky (Jules a Jim, Ukradené polibky, Poslední metro, Konečně neděle!). Tento tvůrce, původně nesmlouvavý kritik, kterému dokonce zakázali vstup na canneský festival, nezaujal ani tak novátorskými, byť někdy toliko provokujícími vypravěčskými postupy (jak se přihodilo jeho vrstevníku Godardovi) jako spíše polidštěním zpracovávaných intimních příběhů a schopností jimi oslovit, aniž by se musel uchylovat k citově vyděračským konvencím.

FFF hitchcock-truffaut-cover

Truffaut měnil témata i žánrové uchopení, zabýval se dospíváním i hledáním opravdové lásky, pronikl do okupační mentality a prokázal, že si osvojil pravidla napínavých vražednických šarád, jak je poznal u Alfreda Hitchcocka. S ním ostatně připravil obsáhlou, dodnes ceněnou knihu rozmluv, které jsou vyznáním nejen obdivu, ale také pochyb a výtek, Truffaut se bez ostychu ptal i na záležitosti sporné a rozporné. Stále přítomnou předností, jak ji dokládá i předváděný vzorek filmů, je sebejistá vypravěčská dovednost, ale zejména péče, jakou věnoval herecké složce – ostatně sám získal s herectvím cenné zkušenosti, když hrál ve filmech jak svých, tak jiných režisérů. (Jenže tuto část tvorby tentokrát bohužel nespatříme.)

FFF

Truffautovy filmy nejsou jedinými připomínkami dřívějška. Promítány budou i další snímky, ale tentokrát to budou tak říkajíc „kusovky“, zastupující vlastně rozměr legendy, k němž postupem let dospěly. I po dvaceti letech určitě potěší Jeunetova stále půvabná naivistická komedie Amélie z Montmartru (2001), ale ne každá ceněná legenda je takto divácky vstřícná a laskavá. Resnaisovo podobenství Loni v Marienbadu (1961) přináší stylizovanou, obtížně dešifrovatelnou výpověď o nejistotě lidského vnímání, ale s odstupem času přece jen vadí jistá kašírovanost. A konečně více než tříhodinové Rivettovo prolínání reality a fantazie ve filmu Célina a Julie si vyjely na lodi (1974), který zanedlouho vstoupí do obnovené premiéry, také vyžaduje značnou diváckou odolnost. Spatříme rovněž osmnáct umělecky i divácky úspěšných filmů, které v několika posledních letech vtrhly - zpravidla s menším než větším ohlasem - do zdejších kin (např. Co jsme komu udělali, Žaluji!, Portrét dívky v plamenech, Život Adèle, Notre-Dame v plamenech, Dva světy aj.).

Co spatříme v českých kinech?
Jako přitažlivější sekce se nejspíš osvědčí předpremiéry děl chystaných v nejbližších měsících do tuzemských kin. Obávám se sice, že povětšinou nepřežijí jednu sezónu, nemluvě o tom, že bychom na ně vděčně vzpomínali ještě po několika desetiletích, ale přesto je nelze pominout. Animovaný snímek Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo přiblíží poetiku slavné literární předlohy skrze rozpohybované Sempého kresby, které výchozí literární verzi provázely. Navždy mladí líčí bouřlivé 80. roky na hereckém učilišti Les Amandiers v Nanterre. Mimořádně sugestivní drama Blízko ukazuje, jak křehké je přátelství dvou dospívajících chlapců, vystavené výsměšným poznámkám spolužáků. A notně hořká komedie Nová hračka postihuje odvrácenou tvář západního blahobytu, kde si lze za peníze pořídit cokoli – třeba i živého člověka coby hračku pro rozmazlené děcko. Pokud vám takový námět připadá známý, nemýlíte se: před bezmála půlstoletím ve stejné roli exceloval nečekaně zvážnělý komik Pierre Richard.

FFF Mikulasovy patalie

Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo

V politickém dramatu Svět včerejška zvažuje dosavadní prezidentka, která již plánovala svůj odchod z politiky, své další kroky, když se vynoří reálná hrozba, že v prezidentských volbách zvítězí krajní pravice. Poselství je jednoznačné: člověk se musí obětovat i svá předsevzetí, aby prosadil vítězství pokrokářského Dobra. Podotýkám, že obdobnou zápletku řešil rovněž Michel Houellebecq v románu Podvolení, který popisuje následky toho, když „demokratičtí“ politici raději umožní nevratnou nadvládu islamistů, než aby připustili vítězství zlořečených politických rivalů. Jenže toto varovné dílo se filmového zpracování sotva dočká. Zklidnění rozrušených myslí snad zjedná poutavý přírodopisný dokument Srdce dubu, který si všímá složitého propletence rostlinného i živočišného života spojeného s jedním věkovitým stromem.

Má smysl soutěžit?
Aby si kdejaká přehlídka dodala na vážnosti, označí se za soutěžní. Odmítá vzít na vědomí směšnou zbytečnost takového počínání. Ale budiž: ani popisovaná akce není výjimkou. Šestero filmů, které ani ve Francii nevzbudily větší pozornost, do soutěže vybrali novináři z médií, která s Festivalem francouzského filmu mají co do činění (Český rozhlas, Česká televize, Reflex, Právo).

FFF Nikdo me nema rad

Nikdo mě nemá rád

Zařazené snímky se odehrávají v přítomnosti či nedávné minulosti, do vzdálenějších časů je umístěn jen přepis Balzacova románu Evženie Grandetová. Tvůrci řeší osobní trable hrdinů (třeba dopad teroristického útoku na psychiku přeživších ve filmu Znovu Paříž), v rámci „politické korektnosti“ si všímají pokusu ututlat tragické následky policejní zvůli v Našich bratřích, aniž by dosáhli údernosti takového Costy-Gavrase a jeho společenských, případně politických dramat, která se dotýkala ožehavých látek dávno předtím, že se to stalo módním požadavkem. Dovolím si prorokovat, že v této sekci sotva vykvete nějaký chef d’œuvre, na který bychom vděčně vzpomínali i po mnoha desetiletích.

Festival francouzského filmu (24.-30.11.2022)