Už po čtvrté - bohužel s hlemýždím tempem jednoho titulu ročně - se obnovené premiéry dočkává klasické dílo české kinematografie, digitalizované, vyčištěné a vyrovnané v kontrastu i jasu. K divákům se tak dostává v podobě, v jaké se uvádělo při premiéře, od níž uplynulo bezmála půlstoletí - vesměs se jedná o snímky natočené v 60. letech. Po Markétě Lazarové, Hoří, má panenko a Všech dobrých rodácích přicházejí nyní na řadu Ostře sledované vlaky.
Národní filmový archiv, stejně jako v uplynulých letech, vydal k danému filmu stejnojmennou publikaci, která shrnuje proces digitalizace a navíc přináší rozsáhlé studie věnované filmu samotnému i dobovému kontextu, v němž vznikal. Upozorním aspoň na zamyšlení Janise Prášilů nad proměnami odbojového tématu, vedoucími od dřívějšího sošného heroismu k tragikomickému polidštění. Nalezneme tu objevnou studii Jindřišky Bláhové zkoumající ohlas filmu v zahraničí; škoda jen, že se dotýká toliko západní Evropy a Ameriky, zcela pomíjí tehdejší sovětský blok. A samozřejmě přidat lze Zapletalův výstižný rozbor filmové hudby jako důležitého prvku Menzelovy poetiky.
Zvláště zajímavá je kapitola z pera Terezy Frodlové a Lukáše Skupy, věnovaná stále odvážnějšímu zobrazování erotiky, byť z dnešního pohledu velice cudnému a poetizovanému, hravému. Ve své době ovšem veliké pohoršení u některých diváků vzbudily nejen trampoty zcela nehrdinského hrdiny s "ejaculatio praecox", ale zejména pověstná razítkovací scéna dívčího zadečku, dokonce se uvažovalo o jejím vystřižení. V knize je třeba otištěn dopis rozhněvané divačky Evy Hynkové z pražské ulice Pod Spořilovem, která film obvinila, že kazí mládež hrubými sprosťárnami.
Za sebe bych dodal jedině, že mně scházela aspoň drobná úvaha o převádění mistrné Hrabalovy předlohy do stejně mistrného, ale přece jen odlišného, jinak strukturovaného filmového přepisu. Ostře sledované vlaky lze totiž považovat za ukázkový doklad toho, jak Menzel skvostně vyjádřil obrazem to, co Hrabal neméně úžasně popsal slovy.
Kromě odborných studií nalezneme rozhovory s režisérem Jiřím Menzelem, kameramanem Jaromírem Šofrem, herci Václavem Neckářem a Jitkou Zelenohorskou, ale bohužel nikoli s Květou Fialovou, i když rozhovor byl pořízen. A také bychom marně hledali popovídání s Josefem Somrem, jenž si zahrál půvabně vilného výpravčího Hubičku. Zařazeny jsou ukázky dobových textů (od tehdejších autorit jako Ivana Soeldnera, A.J.Liehma či Jana Dvořáka), můžeme si tak počíst v reportážích z natáčení, v recenzích i ohlasu na udělení na amerického Oscara.
Jen dost dobře nechápu zařazení Jana Klimenta, komunistického dogmatika mezi filmovými recenzenty - film totiž nijak nenapadá ani neodsuzuje (na rozdíl třeba od Všech dobrých rodáků, kterých se nejprve zastával, aby je později zhanobil jako doklad zákeřné ideologické diverze). Ostatně není zcela jasné, kdy byly Ostře sledované vlaky staženy z oběhu (pokud vůbec), nevyskytovaly se totiž mezi tituly v normalizačním období jmenovitě zakázanými. Podle knihy Československé filmy ve filmové distribuci I., která vyšla ještě na sklonku komunistického režimu, měly obnovenou premiéru již v listopadu 1979.
Avšak za nejcennější považuji přetisky interních materiálů, které se týkají jednotlivých fází výroby, honorářů, diskusí o filmu i zahraničního uvádění. Například takový Brodský, přestože ztělesňoval vedlejší postavu, měl denní honorář třikrát až čtyřikrát vyšší než ostatní herci. Nezáleželo totiž na délce natáčení ani na rozsahu ztvárňované role, nýbrž jen na důležitosti a zasloužilosti herce.
Brodský, jenž v Ostře sledovaných vlacích naprosto bezchybně ztělesnil nacistického pohlavára, byl nepochybně největší hvězdou Ostře sledovaných vlaků, byť přítomen jen v několika scénách. S Menzelem si zjevně rozuměl, protože se objevil ve všech jeho filmech ze 60. let, ale poté - oproti Hrušínskému - jej Menzel přestal obsazovat. Nikdy se nedovíme, proč se tak stalo. Ani v připojeném rozhovoru nikoho nenapadlo zeptat se jej na to.
Závěr je jednoznačný: Ostře sledované vlaky jsou publikací zdárně vyvedenou, informačně přínosnou, byť s podivně zašedlými fotografiemi, které jediné kazí příznivý dojem.
Lukáš Skupa (ed.): Ostře sledované vlaky
Vydal Národní filmový archiv, Praha 2014. 334 stran.
Hodnocení: 90 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Adélka Jonášová je skvělá holka a složila písničku pro mého hyperaktivního psa Jonáše. Má novou desku a pěje ve třech s mámou Pavlínou Jíšovou a partnerem Reném Součkem, autorem frýdecko-místecké hymny Fajne-Mjesto.
Začíná to nádhernými horskými scénériemi. Pak se poděje něco, co vám rozmetá mozek na kusy. Aspoň že to vcelku dobře končí. A bonusový materiál je pak opravdu lahůdkou. Jack Nicholson v tak dokonalé roli, že na konci filmu nevěříte, že JE normá...
Tři atraktivní lokality a desítky pozoruhodných titulů pod hvězdnou oblohou… Sedmý ročník Letních scén Divadla Bolka Polívky nabídne divákům mimořádně intenzivní divadelní zážitky. Od 11. června do 14. srpna se bude hrát v amfiteátru na Kr...
Filmový festival inakosti nabídne v březnu filmy o homosexuální menšině v pěti slovenských městech. Přehlídka startuje 1. března v Žilině, Bytči a Trenčíně. Opomenuta nezůstane ani slovenská metropole, kdy festival mohou diváci na...