Už po čtvrté - bohužel s hlemýždím tempem jednoho titulu ročně - se obnovené premiéry dočkává klasické dílo české kinematografie, digitalizované, vyčištěné a vyrovnané v kontrastu i jasu. K divákům se tak dostává v podobě, v jaké se uvádělo při premiéře, od níž uplynulo bezmála půlstoletí - vesměs se jedná o snímky natočené v 60. letech. Po Markétě Lazarové, Hoří, má panenko a Všech dobrých rodácích přicházejí nyní na řadu Ostře sledované vlaky.
Národní filmový archiv, stejně jako v uplynulých letech, vydal k danému filmu stejnojmennou publikaci, která shrnuje proces digitalizace a navíc přináší rozsáhlé studie věnované filmu samotnému i dobovému kontextu, v němž vznikal. Upozorním aspoň na zamyšlení Janise Prášilů nad proměnami odbojového tématu, vedoucími od dřívějšího sošného heroismu k tragikomickému polidštění. Nalezneme tu objevnou studii Jindřišky Bláhové zkoumající ohlas filmu v zahraničí; škoda jen, že se dotýká toliko západní Evropy a Ameriky, zcela pomíjí tehdejší sovětský blok. A samozřejmě přidat lze Zapletalův výstižný rozbor filmové hudby jako důležitého prvku Menzelovy poetiky.
Zvláště zajímavá je kapitola z pera Terezy Frodlové a Lukáše Skupy, věnovaná stále odvážnějšímu zobrazování erotiky, byť z dnešního pohledu velice cudnému a poetizovanému, hravému. Ve své době ovšem veliké pohoršení u některých diváků vzbudily nejen trampoty zcela nehrdinského hrdiny s "ejaculatio praecox", ale zejména pověstná razítkovací scéna dívčího zadečku, dokonce se uvažovalo o jejím vystřižení. V knize je třeba otištěn dopis rozhněvané divačky Evy Hynkové z pražské ulice Pod Spořilovem, která film obvinila, že kazí mládež hrubými sprosťárnami.
Za sebe bych dodal jedině, že mně scházela aspoň drobná úvaha o převádění mistrné Hrabalovy předlohy do stejně mistrného, ale přece jen odlišného, jinak strukturovaného filmového přepisu. Ostře sledované vlaky lze totiž považovat za ukázkový doklad toho, jak Menzel skvostně vyjádřil obrazem to, co Hrabal neméně úžasně popsal slovy.
Kromě odborných studií nalezneme rozhovory s režisérem Jiřím Menzelem, kameramanem Jaromírem Šofrem, herci Václavem Neckářem a Jitkou Zelenohorskou, ale bohužel nikoli s Květou Fialovou, i když rozhovor byl pořízen. A také bychom marně hledali popovídání s Josefem Somrem, jenž si zahrál půvabně vilného výpravčího Hubičku. Zařazeny jsou ukázky dobových textů (od tehdejších autorit jako Ivana Soeldnera, A.J.Liehma či Jana Dvořáka), můžeme si tak počíst v reportážích z natáčení, v recenzích i ohlasu na udělení na amerického Oscara.
Jen dost dobře nechápu zařazení Jana Klimenta, komunistického dogmatika mezi filmovými recenzenty - film totiž nijak nenapadá ani neodsuzuje (na rozdíl třeba od Všech dobrých rodáků, kterých se nejprve zastával, aby je později zhanobil jako doklad zákeřné ideologické diverze). Ostatně není zcela jasné, kdy byly Ostře sledované vlaky staženy z oběhu (pokud vůbec), nevyskytovaly se totiž mezi tituly v normalizačním období jmenovitě zakázanými. Podle knihy Československé filmy ve filmové distribuci I., která vyšla ještě na sklonku komunistického režimu, měly obnovenou premiéru již v listopadu 1979.
Avšak za nejcennější považuji přetisky interních materiálů, které se týkají jednotlivých fází výroby, honorářů, diskusí o filmu i zahraničního uvádění. Například takový Brodský, přestože ztělesňoval vedlejší postavu, měl denní honorář třikrát až čtyřikrát vyšší než ostatní herci. Nezáleželo totiž na délce natáčení ani na rozsahu ztvárňované role, nýbrž jen na důležitosti a zasloužilosti herce.
Brodský, jenž v Ostře sledovaných vlacích naprosto bezchybně ztělesnil nacistického pohlavára, byl nepochybně největší hvězdou Ostře sledovaných vlaků, byť přítomen jen v několika scénách. S Menzelem si zjevně rozuměl, protože se objevil ve všech jeho filmech ze 60. let, ale poté - oproti Hrušínskému - jej Menzel přestal obsazovat. Nikdy se nedovíme, proč se tak stalo. Ani v připojeném rozhovoru nikoho nenapadlo zeptat se jej na to.
Závěr je jednoznačný: Ostře sledované vlaky jsou publikací zdárně vyvedenou, informačně přínosnou, byť s podivně zašedlými fotografiemi, které jediné kazí příznivý dojem.
Lukáš Skupa (ed.): Ostře sledované vlaky
Vydal Národní filmový archiv, Praha 2014. 334 stran.
Hodnocení: 90 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Kdo nebyl na Vítání, jakoby nikdy nestudoval! To nyní musí pochopit všichni čtenáři tohoto rozhovoru s party manažerkou letošního Vítání prváků charismatickou Sebi Hájkovou. Ta na sebe práskla...
Z trojice nových pohádek, které přichystala Česká televize, spatříme jako první Princeznu a písaře, a to ve stědrovečerním čase. O den později následuje Kdyby byly ryby a na druhý svátek vánoční se můžeme těšit na slovenský příspěvek Láska na vlásk...
Nakladatelství Fragment připravilo pro předškoláky několik sešitů zábavných úkolů s aktivitami se samolepkami, které pomohou děti zabavit při dlouhé cestě autem či vlakem nebo při deštivém počasí. Kromě seš...
Nic nesluší historické budově Národního divadla tolik, jako inscenování českých klasických dramat a oper. Z tohoto důvodu připravila činohra Národního divadla ve své 131. divadelní sezoně pro svou první scénu návrat Tylova Strakonického dudáka a ...
Film Krotitelé duchů byl uveden už v roce 1984, a přestože se o podobných příbězích u nás tenkrát téměř nevědělo, vznikl v podstatě jako odpověď na tehdy už velmi různorodé filmy o hrdinech. Krotitelé duchů jsou jiní ...