Víly z Inisherinu se jen plouží
Banner

Víly z Inisherinu se jen plouží

Tisk

Vily 2Přeceňovaný dramatik Martin McDonagh, jenž se u nás proslavil pokrokářským požadavkem, že postavu černocha nesmí hrát nikdo jiný než černoch, se dopustil i několika filmů, které opíral o morbidní humor a různě vyšinuté postavy (V Bruggách, Sedm psychopatů, Tři billboardy kousek za Ebbingem). Nyní nabízí svůj nejnovější filmový počin VÍLY Z INISHERINU.


Když se začteme do premiérových ohlasů, narazíme na samou chválu a samý obdiv. Mirka Spáčilová v Mladé frontě Dnes je řadí k nejlepším filmům roku, Věra Míšková v Právu tvrdí, že všechno do sebe skvěle zapadá včetně emocí, Marcel Kabát v Lidových je rovnou označuje za vybroušený klenot. Ondřej Štindl v Deníku N o režisérovi napsal, že univerzální rozměr svého příběhu nijak nezdůrazňuje, o to silněji ale může na diváka z jiných končin a jiných časů dolehnout. Pro Lukáše Novosada z Týdeníku Echo je to výborný a krásný film. Matěj Svoboda v Týdeníku Televize dovozuje, že film dokáže být v jednu chvíli třeskutě vtipný, o minutu později dojemný a hned poté nepříjemně mrazivý. Tomáš Seidl na aktualne.cz uzavřel svou recenzi slovy, že Víly z Inisherinu jsou melancholický i krutý, vtipný a smutný, především ale neobyčejně krásný film s divadelní duší.

Krajinomalba je působivá
Podívejme se na Víly z Inisherinu blíže, zda si takové nadšení opravdu zaslouží. Podobně jako některé své divadelní hry také tento snímek zasadil McDonagh do prostředí jednoho z aranských ostrovů, kde kameraman Ben David podchytil drsnou krajinnou malebnost s dominantou pečlivě udržovaných kamenných zídek, avšak sotva se hlouběji dotkl sociální bezvýchodnosti, v níž živořilo tamní obyvatelstvo.

Vily 1

Režisér, jenž zužitkoval jednu svou ranou, nikdy nedokončenou hru, příběh zasadil do roku 1923, kdy z povzdálí (z pevniny) ještě dozníval hluk a výstřely občanské války coby zvuková kulisa, ostrov si žil svým poklidným životem – ani přítomnost arogantního policisty, ani výskyt domlouvajícího faráře nic nezměnil na svérázu tamních lidiček. Blíže poznáme jen několik z nich, avšak pro jistě nejen pro ně platí, že intelektová vybavenost nepatří k jejich silným stránkám. Zdá se, že na ostrově chybí učitel i škola, vlastně se nevynoří ani jediné dítě, které by naznačilo, že místí populace nevymírá.

Směšná tragičnost sotva osloví
Časové zakotvení tu nehraje důležitější roli, je pouhým ornamentem, na jehož pozadí je zpodobněna roztržka dvou mnohaletých přátel. Pádraic (Colin Farrell) odmítá pochopit, že postarší Colm (Brendan Gleeson) s ním odmítá nadále komunikovat, protože dosavadní bezobsažné plkání považuje za veskrze zbytečné a nehodlá si jím zatěžovat své další bytí. Colm, jenž se v místní komunitě uplatňuje i jako houslista, dokonce vznese výhrůžku: pokud Pádraic jej bude nadále obtěžovat, bude si na protest uřezávat jeden prst za druhým.

Trochu mi to připomíná (a došlo mi to nezávisle na Lukáši Novosadovi, jenž dospěl k témuž postřehu) groteskní zápletku z cimrmanovské hry Vyšetřování ztráty třídní knihy: tam pan učitel také oznamuje svým zlobivým žákům, že je potrestá tak, že potrestá sám sebe: „Nedám si dnes po obědě viržinko. Neplačte, sami jste si to zavinili.“ Akorát že McDonagh to myslí smrtelně vážně. A stejně tak vážně předvádí i bezpředmětné, o to však okázalejší plkání, zda cennější je Pádraiova laskavost nebo Colmova umělecká tvorba.

Přesto jistá vnější oduševnělost a výrazová důstojnost propůjčila filmu zdání uměleckých hodnot (táhlé irské popěvky a melodie složil Carter Burwell) – uspěl při vyhlašování Zlatých glóbů a rovněž získal řadu oscarových nominací. Přesto si myslím, že tuzemská návštěvnost sotva dosáhne větších čísel, na McDonaghovy předešlé filmy chodily řádově tisíce, nanejvýš nižší desetitisíce návštěvníků…

Nafouklá nicota
Jistěže zejména Farrellův zmatený Pádraic, náhle vytržený z dosavadních pro něho srozumitelných mezilidských vazeb, patří mezi figury po herecké stránce naprosto suverénně zvládnuté, neboť zprostředkovává údiv i nepochopení. Jistěže i další postavy se vyznačují přesně rozehraným povahopisem i přesným umístěním v komorně rozehraném příběhu, ať již jde o Pádraicova poněkud prostoduchého kamaráda Dominica (Barry Keoghan) jeho Pádraicovu sestru Siobhán (Kerry Condonová), jež jako jediná nalezne v sobě sílu ostrov opustit.

McDonagh se pokouší po vizuální stránce poutavě, ale přitom plakátovitě nahlížet do chudobných domácností, kde mohou přebývat i zvířata, diváka zavede i do hospody nebo krámku, zalidněných zvědavými, leckdy i potměšilými lidičkami, jejichž kresbu považuji za zbytečně prvoplánovou a karikující. Nic z toho neovlivní vyprázdněnost výpovědi, která je naprosto nicotná, v dramatické konstrukci svévolná, rozvíjená až do obskurních konců, hlavními aktéry přitom očekávaných i prožívaných se stoickým klidem: když Pádraicův osel zahyne, protože sežral uříznuté prsty, Pádraic vyhlásí pomstu – oznámí Colmovi, kdy mu podpálí dům….

Víly naznačené názvem filmu (v originálu se nazývá The Banshees of Inisherin) tu sotva nalezneme, zlověstné předpovídání možných událostí budoucích se váže jedině k postavě tajemné stařeny, před níž se Pádraic pokaždé schovává za zídkou, když ji má potkat. Právě ji lze označit za „banshee“, tamní nadpřirozenou bytost souznějící vlastně se smrtkou…

Vily plakat

Víly z Inisherinu / The Banshees of Inisherin

Irsko / Velká Británie / USA, 2022, 114 min
Scénář a režie: Martin McDonagh
Kamera: Ben Davis
Hudba: Carter Burwell
Hrají: Colin Farrell, Brendan Gleeson, Kerry Condon, Barry Keoghan, Gary Lydon, David Pearse, Pat Shortt, Bríd Ní Neachtain, Aaron Monaghan

Český distributor: Falcon
Premiéra 26.1.2023
Hodnocení: 40 %
Trailer: Víly z Inisherinu | FALCON a.s.
Víly z Inisherinu (2022) | ČSFD.cz (csfd.cz)
Foto: Falcon


 

Přihlášení



Skotské pobřeží, nevlídné počasí, typické fish and chips, vůně ryb i bahna v románu Letní nebe

Letní nebe vás vezme na sychravý skotský venkov nebo do dubajského horka. Perfektní kombinace, která už sama o sobě zanechá čtenářský dojem. Je to jedna z těch knížek, kterou i po několika letech vezmete do ruky a řeknete si… „jooo, to si pamatuju“. A protože si nebudete pamatovat děj, ale jen parádní atmosféru, tak se začtete znova. Ostatně, děláte to? Čtete knížky podruhé?

Tenis - Magické momenty

V tenise nacházíme tytéž základní prvky jako v každodenním životě. Tenis je souboj dvou gladiátorů v aréně, kteří za jediné zbraně mají raketu a odhodlání. Tenis je víc než sport, tenis je umění, říkají slavní tenisté.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Johnny Pišto: „Žijte, jak vy sami chcete!“

zakazany ovoce pisto 200Johnny Pišto. Pohodovej, energickej a adrenalinovej chlapík, kterej se jen tak ničeho nelekne. Je neodmyslitelně spjat s kapelou zakázanÝovoce coby zpěvák a kytarista, ale vždy toužil bý...

Mnichův průvodce k čistému domu i mysli

V listopadu u nakladatelství Alferia v edici Východní řada vyšla knížečka Mnichův průvodce k čistému domu i mysli od autora jménem Šókei Macumoto. Tento autor se snaží popularizovat buddhismus a přenést jeho principy do každodenního života lidí, třeba právě pomocí úklidu jak mysli, tak svého obydlí.

Čtěte také...

Richard Gere zahájil Karlovarský filmový festival

vary200Dne 3.7 začalo ve Velkém sále hotelu Thermal po osmnácté hodině slavnostní zahájení 50. Mezinárodního filmového festivalu. Před hotelem Thermal se za velkého aplausu diváků prošly po červeném koberci známé osobnosti, mezi které patří ředitel festivalu ...


Divadlo

Nahlédneme pod pokličku herectví

Herectvi 200S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtěl...

Film

Mamma Mia! Pokračování letního hitu je konečně tady

mamma-mia 1Muzikál Mamma Mia! si před deseti lety získal srdce diváků po celém světě a ti od té doby doufali, že se dočkají pokračování osudů bláznivé Donny a jejich blízkých. Jejich čekání je konečně u konce – a mohou se těšit hned na dva příběhy!