Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jako každoročně se také letos - v druhé půli února - mohou zájemci o španělsky mluvené filmy seznámit s tvorbou nejen španělskou, ale také zemí Jižní a Střední Ameriky (samozřejmě s výjimkou Brazílie, kde se mluví portugalsky). Přehlídka La película (neboli v překladu "film") nabídne téměř dvacítku různorodých titulů, které přiblíží nejnovější tematické i vypravěčské trendy, a osloví diváky nejen v pražském kině Světozor, ale také v dalších městech - v Brně, Ostravě a Hradci Králové.

Přehlídku zahajuje v úterý 19. února 2013 premiérové uvedení jedné z několika sněhurkovských variací Sněhurka: Jiný příběh. Režisér Pablo Berger ji pojednal jako tklivé melodrama z prostředí býčích zápasů, ozvláštněné poetikou černobílého němého filmu. Přinášíme k tomuto snímku samostatnou recenzi. Tento svého druhu experiment zastává ovšem výlučné místo, protože v programu jinak převažují tituly řekněme výrazově konvenčnější, podřízené soudobým vypravěčským zvyklostem.

Uváděné snímky lze rozdělit do několika skupin. Jednu tvoří divácky atraktivní příběhy, zpravidla kriminální, ať již přechýlené k vážně míněné akčnosti nebo naopak ke komediální nadsázce. Mezi thrillery napěchované násilnostmi i odhodlanými chlapy, jednou stojícími na straně práva, jindy proti němu, patří například Operace E, která se věnuje politicky motivovaným únosům v Kolumbii, nebo Zásahová jednotka č. 7, řešící problém, zda policisté mohou porušit zákon, aby dopadli ty, kteří jej porušují zcela bezohledně.

Mezi kriminální historky s komediálním či vysloveně satirickým zacílením spadají zejména výpovědi o strastech chudnoucích, bezmocných lidí, snad na každém kroku ožebračovaných. Snahu vyhnout se sociálnímu propadu ovšem provázejí stále narůstající potíže, jak ukazují například filmy jako Bláznivá výhra, Carmina nebo Svět patří nám. Vesměs se ovšem jedná o ukázky filmů divácky sice vstřícných, mnohdy i úspěšných, avšak sotva takových, že by se trvaleji vryly do povědomí. Jako chvilkové rozptýlení však určitě postačí.

Skupina závažnějších snímků se váže ke stále traumatizující nedávné frankistické minulosti španělské společnosti - tvrdé potlačování jakéhokoli skutečného i předpokládaného odporu, zahalené frázemi o zničení komunistické hrozby, v důsledku vypovídá o odsouzeníhodných praktikách jakéhokoli represivního režimu. Navíc těmito varovnými výpověďmi prosvítá zjištění, že na pronásledování se nepodíleli jen zapřisáhlí přisluhovači režimu, ale valná část zastrašené společnosti.

Přehlídka například nabídne podle autentických událostí pořízený "animovaný dokument" 30 let v temnotě - vypráví o tom, jak se někdejší republikánský starosta musel po celá tři desetiletí skrývat v malé místnůstce svého domu a doufat, že se jeho přítomnost neprozradí. Jiným závažným snímkem je Pomerančový med, který se odehrává v odbojné Andalusii během hromadných politických procesů v 50. letech. Přestože v popředí příběhu se ocitá snad až sladkobolný milostný vztah mezi lidmi z opačných stran politického spektra, tragické pozadí jejich lásky, které ani jim neskýtá valnou naději, zřetelně pulsuje celým příběhem. Další položkou je detektivně laděná válečná historka Sněžné ticho, odehrávající se na východní frontě, kam Španělsko po boku hitlerovců vyslalo svou jednotku.

Rovněž budeme moci spatřit dva snímky, které s metaforickou nadsázkou a s náběhy k podobenství zpodobňují složitost existence v současném světě. Zvířata, která mají zkoumat mladistvou lásku, sebeobětování i tragédie z dětství, zkoumají tenké hranice mezi realitou a fantazií, popisek je dokonce označuje za "hororovou verzi Kukyho po španělsku…“ Mexické drama Post tenebras lux zachycuje osudy mladé rodiny, která se z města odstěhovala na venkov, avšak sžívání s novým prostředím není tak povznášející ani bezproblémové, jak bychom předpokládali.

Cyklus filmů věnovaných (argentinskému) tangu potěší hlavně zájemce o taneční rytmy. Převážně dokumentární filmy vypovídají o tom, čím tango oslovuje argentinskou společnost, jak mu podléhají stále nové a nové generace umělců. Nalezneme tu i dílo české režisérky Jany Bokové Moje tango, natočené před bezmála třiceti lety v anglické produkci - přibližuje stav, kdy tango bylo považováno za úpadkovou zábavu, která se vyskytuje jen v podřadných pajzlech. A konečně musím upozornit na záznam divadelního představení nachystaného slavným španělským režisérem Carlosem Saurou, jenž mnohá svá díla zasvětil právě taneční kultuře své vlasti. Snímek Flamenco Hoy de Carlos Saura zachycuje mladou generaci tanečníků, hudebníků a zpěváků, spojených zájmem o flamenco.

Pražská část přehlídky se koná v kině Světozor ve dnech 19. až 24. února, do Brna a Ostravy se výběr z filmů přesouvá ve dnech 25. až 27. února, poté následuje Hradec Králové (26. až 28. 2.)

Bližší údaje: http://www.kinosvetozor.cz/cz/cykly-festivaly/70/La-Pelicula/277/2013/

Foto: www.criticapositivadecine.blogspot.com, www.cinedor.es, www.tgusta.es, La película