Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jihoafrický režisér Neill Blomkamp upoutal nezvyklou sci-fi Distrikt 9, v němž se zcela obešel bez obvyklých žánrových klišé a příběh vybudoval jako varování před rasovými předsudky a ústrky, které postihnou zbídačené mimozemšťany, kteří nalezli pramálo záviděníhodný azyl na naší planetě. Ve svém velkorozpočtovém americkém počinu Elysium se pokusil spojit důraz na sociální nerovnosti a bezmoc s trikovou výpravností, s níž buduje svět "horních deseti tisíc" vskutku nad oblaky, na oběžné dráze kolem zdevastované Země, kde žije většina bezprávného obyvatelstva.

Stvořil obrovitou, kolu podobnou konstrukci, připomínající širokou magistrálu sepnutou jak pneumatika do kruhu a svým tvarem připomínající kosmickou stanici z Kubrickova legendárního podobenství 2001: Vesmírná odysea. Režiséra prý inspirovaly futurologické vize z doby před půlstoletím, spřádající představu tzv. Stanfordského prstence – viz dobovou kresbu, která vcelku věrně evokuje filmovou podobu. Vesmírnou stavbu režisér opatřil dýchatelnou atmosférou i přitažlivostí, na vnitřní straně ji nechal zabydlet těmi nejbohatšími a nejvlivnějšími, které vybavil přepychovými domy i dokonalou zdravotnickou péčí. A základní protiklad vybudoval mezi tímto světem zvaným Elysium, který vlastní vše, a tím pozemským, který je zbaven veškerých práv - trochu tím připomíná nedávno uvedené Paralelní světy.

Protagonistou je tu dělník Max (Matt Damon), polepšený zlodějíček aut, který už nechce mít nic společného s podsvětím - avšak jen do té doby, než jej při pracovní nehodě ozáří smrtelná dávka radioaktivity. Jedinou šanci na záchranu představuje ilegální vniknutí za na Elysium. Max je ochoten kvůli tomu podstoupit cokoli, dokonce si nechá voperovat robotické součástky, takže se z něho stane opravdový bijec. Jenže veskrze soukromé pohnutky se pozvolna změní, když jej o pomoc požádá kamarádka z dětství, zaměstnaná nyní v hroutícím se zdravotnictví, jejíž malá holčička je těžce nemocná - a Max přestává myslet jen na sebe, aby si posléze uvědomil, že by mohl pomoci všem trpícím...

Blomkamp ukazuje pozemský svět jako naprosto zdevastovaný, s polorozopadlými mrakodrapy v pozadí a chudinskými čtvrtěmi úplně stejnými, jaké známe z rozvojového světa. Není náhodné, že dorozumívací řečí se tu stala španělština namísto angličtiny (zatímco na Elyseu probleskuje právě módní francouzština) - takový má být rok 2159. Bezprávné obyvatele, zoufale hledající nějaké zaměstnání, navíc šikanují podezíraví hlídkoví roboti, kteří vskutku nemají smysl pro legraci a valící se davy zbídačených lidí ustavičně kontrolují. Spatříme i bohorovné, cynické šéfy, pro které chuďasův život nic neznamená, kteří sledují jen vlastní mocenské zájmy. Když jednoho takového výtečníka na každém kroku doprovází mohutná robotí ochranka, jistě tím se tím navozuje asociace na současné poměry.

Přesto si nemohu pomoci a musím tento vyhroceně modelovaný "sociální obraz" označit za notně papundeklový, vlastně jen předstíraný. Tvoří totiž pouhé pozadí pro početné atrakce, ať již jsou to pokoutní transporty na Elysium, zařizované jakýmisi počítačovými piráty, řádění speciálního elysijského agenta se vzhledem bezdomovce, který na Zemi řeší delikátní úkoly, nebo konečně Maxova záchranná mise s důležitými daty uloženými v mozku a podepřená těžkými palnými zbraněmi.

Právě akční dobrodružné prvky, které mají zajistit diváckou atraktivitu, výsledku nejsilněji ubližují. Bohužel zpodobnění Elysia je ještě papírovější, zcela neživotné, protože z veškerého tamního obyvatelstva se blížeji seznámíme jedině s mocichtivou ministryní Delancourtovou (Jodie Fosterová). Její plány nakonec selhávají - ani ne tak Maxovou zásluhou jako přičiněním všeho schopných padouchů ze Země, kteří nejprve pracovali v žoldu elysijského panstva.

Příběh, zpočátku snad slibující určitou společenskou analýzu v rouchu sci-fi, se rychle mění v klišovitou historku, po okraj naplněnou otřepanými zápletkami, kterým nepomůže ani Maxovo ušlechtilé rozhodnutí obětovat se ve prospěch utlačovaného lidu. Přitom jen náznakově byla naznačena dvojsečnost možné vzpoury: i kdyby byla svržena nadvláda vyvolených na Elysiu, zbídačený lidem na Zemi by to stěží pomohlo, protože jich bylo bezpočtukrát více. Blomkamp jako scenárista tentokrát selhal výrazněji než jako režisér, když neodolal opravným požadavkům producentů.

Umělohmotný zevnějšek filmu (a nepomohlo, že kameru vedl Tren Opaloch, jenž se přitom zasloužil o věrohodnost Distriktu 9) nenarušilo ani herecké ztvárnění. Damon – bohužel bez výraznějšího osobního charismatu - předvádí zploštělou postavičku chlapíka, jenž se z rezignované ustrašenosti vyhoupne až supermanskému odhodlání, avšak výsledek je takový nemastný neslaný, poplatný filmům o Robocopech a podobných herojích. Jodie Fosterová v úloze Maxova vzdáleného protivníka pak nemá vysloveně co hrát a vlastně jen bezradně statuje, když rázně přechází z místa na místo a splétá rázné promluvy.

Účastníci bitek a pronásledování (Sharlto Copley, Diego Luna, Wagner Moura, též Alice Braga jako Maxova dávná kamarádka), ať již se tak děje na Zemi nebo na Elysiu, jsou pak pouhými doprovodnými figurkami, zcela zbavenými jakékoli osobitosti. Stávají se toliko matným ornamentem na pestrobarevném, blýskavém pozadí (což se týká pojetí zápletek i kresby zvolených prostředí), z něhož se vyklube jen umně nasvětlované pozlátko.

Elysium
USA 2013, 109 minut
Scénář a režie: Neill Blomkamp
Kamera: Tren Opaloch
Hudba: Ryan Amon
Hrají: Matt Damon (Max), Jodie Fosterová (ministryně), Alice Bragaová (Frey), Sharlto Copley (Kruger), William Fechtner (Carlyle), Diego Luna (Julio), Wagner Moura (Spider)
Distributor: Falcon
Premiéra 29. 8. 2013
Hodnocení: 50%

Foto: Falcon, nomalousmaterial.com, gorilla.cz, commons.wikimedia.org