Výpravnou historickou podívanou Ranhojič natočil německý režisér Philipp Stölzl podle stejnojmenného románu Noaha Gordona, známého též z českého překladu. Diváky zavádí do Anglie počátku 11. století, kdy veškeré vymoženosti a vědomosti antických časů byly již beznadějně zapomenuty, kdy celá země tonula v primitivním živoření, mořena nemocemi, které nikdo neuměl léčit - ani potulní mastičkáři či ranhojiči, kteří se svým prostinkým povozem křižovali drsné, nevlídné pustiny.
Dokonce můžeme vytušit jistý protiklad mezi zálibou v podmanivé, byť zavlhlé a slunečného svitu zbavené krajinomalbě na jedné straně a zdůrazněním existenční beznaděje a všeobecně panující lhostejnosti na straně druhé. Kameraman Hagen Bogdanski se prostě snažil dění zasadit do čarokrásně potemnělých anglických scenerií, proti nimž jakoby v kontrastu vystupuje omamující prašný ruch muslimských velkoměst, kde se odehrává většina příběhu.
Jeho protagonistou je malý chlapec (a později zvídavý mladík) Rob Cole, již od dětství osiřelý, jenž ochranu i duchovní spříznění nalezne u jednoho potulného ranhojiče. Veden touhou poznat co nejvíce z lékařství se posléze - přestrojen za židovského hocha, protože křesťané prý do oněch končin měli zapovězený vstup, si dokonce provedl obřízku! - vypraví až do vzdáleného Orientu, do perského města Isfahánu, aby u samotného velmistra tehdejší medicíny ibn Siny (neboli v polatinštělém tvaru Avicenny) nabyl potřebných vědomostí. A skutečně se mu veškeré záměry podaří, v intelektuálně podnětném společenství se dokonce stane mistrovým nejbystřejším žákem, naučí se také, jak se sžít se znepokojivou vlastností předvídat prostřednictvím dotyku blížící se smrt pacienta...
Ranhojič se rozlamuje řekněme do dvou obtížně souměřitelných částí: zatímco anglický začátek se vyznačuje až dokumentárně věrohodným obrazem všednodennosti, arabský hrdinův pobyt prozrazuje až pohádkově naivní exotiku, jako kdyby vycházel z kouzelných historek Tisíce a jedné noci, jejichž motiv se také - v podobě vzácné knihy - také několikrát vyskytne. Stačí připomenout bezmála osvětově ztvárněné zápolení s morovou nákazou. A stejně tak zapovězená, ale o to silnější láska, odvaha navzdory zákazu pitvat lidské tělo a dokonce operování dosud neléčitelné, spolehlivě smrtící "postranní nemoci" (nejspíš se jedná o zánět slepého střeva) svědčí jedině o poplatnosti bezčetným klišé z nynějších doktorských seriálů.
Takže se nesmíme pozastavovat nad takovými drobnostmi, jakou je třeba záhada, jak se nejspíš negramotný hrdina dorozumíval s duchovně vyspělejším etnikem, které používá neznámý jazykem i písmo, jak se vyšvihl mezi místní lékařskou elitu. Autoři (scénář napsal Jan Berger) to vyřešili jednoduše: všichni mluví anglicky a vyznačují se dnešní dychtivostí zbavené jakýchkoli zábran. A bez ostychu osnují smyšlenky - Avicenna nespáchal sebevraždu, když nepřítel dobýval město, a Rob stěží mohl v Londýně založit prosperující nemocnici.
Do filmu ovšem vstupují "vyšší" ideové záměry, zejména zdůraznění mírového soužití různých ras i náboženských vyznání, neohraničeného svobody poznání. Uvážlivý i bezcitný isfahanský vládce (Rob jej příznačně označí ze svého přítele i tyrana současně) se takové prostředí snaží upevňovat, avšak místní islámské duchovenstvo ve své zfanatizované zaslepenosti je ochotno spojit se i s úhlavním nepřítelem, s krutými tureckými hordami. Vyznění je jednoznačné: každý náboženský fanatismus představuje hrozbu, ať již se jedná v úvodu o křesťany, posléze židy nebo muslimy. Není náhodné, že za pitvu i manželskou nevěru všude hrozí trest smrti.
Ranhojič stěží dosahuje úrovně a sdělnosti podobných filmů (např. Království nebeské). Ostatně se není čemu divit, protože i modelace zápletek a postav je jednorozměrná, zbavená duchovního rozměru, ať již byli obsazeni herci známí (Avicennu v rádoby rozšafných gestech ztělesňuje Ben Kingsley, jako potulného ranhojiče poznáváme Stellana Skarsgarda) nebo neznámí (křesťana Roba hraje s tupou umanutostí Tom Payne, aniž by se hlouběji dotkl třeba dilemat spojených s předstíranou židovskou identitou, jeho osudovou lásku Rebeccu dosti koženě představuje Emma Rigbyová).
Málo známou skutečností ovšem je, že Avicenna se objevil i v jiných, bohužel také málo invenčních filmech - jednak v ruských titulech Avicenna (1956) a Mládí génia (1983), spojených s jeho mládím stráveným v Buchaře, kdysi součásti Sovětského svazu, přidat lze iránský seriál Bu-Ali Sina (1985).
Ranhojič (The Physician / Der Medicus)
Německo 2013, 150 minut, barva
Námět: Noah Gordon
Scénář: Jan Berger
Kamera: Hagen Bogdanski
Hudba: Ingo L.Frenzel
Režie: Philipp Stölzl
Hrají: Tom Payne (Rob Cole), Adam T.Wright (Rob jako dítě), Stellan Skarsgard (ranhojič), Ben Kingsley (Avicenna), Emma Rigbyová (Rebecca), Olivier Martinez (isfahánský šach)
Distributor: Bontonfilm
Premiéra: 8. května 2014
Hodnocení: 60%
Foto: distributor
( 10 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Zatímco v říjnu proběhne v Přerově jubilejní 40. ročník Československého jazzového festivalu, další neméně významné jubilem oslaví i Rudolf Neuls. Už třicet let působí jako ředitel tohoto velkého jazzového svátku. Dříve profesionální hudebník a velká osobnos...
Méně známý a nedoceněný snímek režiséra Jonathana Glazera Zrození s Nicole Kidman v hlavní roli, byl dalším z mnoha zajímavých filmů, které diváci mohli vidět na 11. ročníku mezinárodního filmového festivalu Kamera OKO. Ten se let...
Povzbudit, zlepšit náladu, zaměřit pozornost k dobrým věcem v životě a také neztratit kontakt s diváky. To je smyslem videí, která začali natáčet tvůrci a herci z pražského Švandova divadla.
Je hezké, když dva ctihodní vysokoškolští profesoři Peter Michalovič a Vlastimil Zuska (oba přednášejí na filosofických fakultách, první v Bratislavě, druhý v Praze) se oddají k...