Kultura21.cz

Emauzský klášter jako důležité duchovní centrum pražského Nového Města a evropské centrum slovanské hlaholské kultury 14. století. Tak se ho snaží představit výstava, která je od začátku května přístupná přímo v prostorách kláštera. Klášter Na Slovanech zvaný také Emauzy založil Karel IV. na konci roku 1347.

Výstava, která provede návštěvníky celým klášterem, je příspěvkem Akademie věd k letošnímu 700. výročí Karlova narození. Ukazuje faksimile vzácných rukopisů i model kláštera v jeho středověké podobě. Výstava potrvá do 21. listopadu. Podle historiků umění z Ústavu dějin umění Akademie věd patřilo založení kláštera Na Slovanech k nejvýznamnějším fundacím Karla IV.Ten do něj pozval z Chorvatska mnichy sloužící římskou – západní liturgii v církevní slovanštině, psané hlaholským písmem. Karel IV. povolal mnichy ze severní Dalmácie.

Expozice provede návštěvníka prostory kostela, ambitu a přilehlé císařské kaple i kapitulní síně. V někdejším skriptoriu je představen vývoj slovanského písemnictví a jeho dopad na české a chorvatské písemnictví. Vystaveny jsou faksimile hlaholských textů, mimo jiné i proslulého Remešského evangeliáře.
Další část výstavy se věnuje unikátnímu cyklu nástěnných maleb v klášterním ambitu a v císařské kapli. Malby vznikly na konci 60. a počátku 70. let 14. století a jsou dílem anonymního malíře zvaného Mistr Lucemburského rodokmene, který dříve pracoval na Karlštejně. Cyklus nemá svým rozsahem a ikonografickým programem v Evropě obdobu.

Klášter založil Karel IV. roku 1347. Úmyslem císaře bylo upevnit slovanské vztahy a přispět k odstranění rozkolu mezi západní a východní církví. Klášter se stal střediskem vzdělanosti a umění. Mezi studenty cyrilometodějského jazyka patřili Jan Hus, Jeroným Pražský a další. Vznikla zde řada iluminovaných literárních skvostů. Klášter s kostelem byly dokončeny a slavnostně vysvěceny arcibiskupem Očkem z Vlašimi za přítomnosti Karla IV., jeho syna Václava IV. a významných hostů 29. března 1372. Stavitel objektu není znám. Chrám má některé architektonické prvky, připomínající díla stavební hutě řízené tehdy Petrem Parléřem. Stavba trvala 24 let včetně vynikající umělecké výzdoby. Nástěnné malby se řadí mezi nejvzácnější památky české gotiky.

Klášter prošel celkem bez úhony všemi historickými otřesy. Za husitských bouří přešel ke kališníkům, byla zde umístěna husitská posádka, a tak byl ušetřen zničení. Na počátku 17. století zde pár let bydlel astronom Kepler. Po Bílé hoře sem Ferdinand III. pozval španělské benediktiny, za jejichž působení došlo k barokizaci kláštera i chrámu.
Po roce 1880 byl klášter s kostelem přestavěn pro potřeby benediktinské kongregace. 14. února 1945 byl při americkém náletu na Prahu zničen kostel. Po roce 1947 byly restaurovány poškozené gotické fresky v ambitu. V následujících letech byl postaven nový železobetonový krov. V roce 1964 byla vypsána soutěž pro architektonické řešení střechy a věží zničeného kostela. Ze soutěže vyšel vítězně návrh ing. arch. F. M. Černého, pod jehož vedením byla místo požadovaných věží instalována moderní konstrukce, patřící k nejhodnotnějším projevům moderní architektury v Praze. Při rekonstrukci byly odkryty v kapitulní síni kláštera fragmenty nástěnných maleb a nápisů. Emauzy jsou národní kulturní památkou.