Historik František Graus (1921-1989) je mimořádně zajímavou, byť bezdůvodně podceňovanou osobností našeho dějepisného bádání. Začínal jako zapřísáhlý přívrženec stalinistického, zploštěle třídního náhledu, jak dokládají dvojsvazkové Dějiny venkovského lidu v Čechách, avšak záhy prochází vystřízlivěním. Přestává věřit v zářnou komunistickou budoucnost, v době reformního vzedmutí roku 1968 se netají svou skepsí, završenou jednak účastí na sborníku Naše živá a mrtvá minulost, kam napsal úvodní, jakoby programovou stať, jednak následnou emigrací po vpádu „spřátelených“ vojsk. Usazuje se ve švýcarské Basileji, kde se stává profesorem středověkých dějin. Vycházejí mu (německy psané) knihy o tomto období, jednu z nich – nazvanou ŽIVÁ MINULOST – nyní nalezneme na knihkupeckých pultech i v českém překladu.
Už její podtitul „Středověké tradice a představy o středověku“ leccos napovídá o výsledném zacílení. Zabývá se nejen českým prostředím, ale v širším náčrtu obepíná celý středoevropský prostor se zahrnutím říše Karla Velikého i nástupnických území. Přitom neváhá vysledovat provázanost středověkého dění až k antickým kořenům, když římská moc sahala i do dnešní Francie. Dokonce si klade otázku, do jaké míry se dnešní Francouzi mohou považovat za potomky Galů (čehož se také dotýkají původně komiksové příběhy o Asterixovi, zpopularizované početnými animovanými i hranými adaptacemi).
Graus hledá kořeny historického povědomí a kulturní paměti vůbec, předcházeje tak dnes tak módní bádání o místech a utváření dějinné paměti. Na mnoha příkladech z českých, německých i francouzských dějin ukázal, jak i v moderní společnosti je středověký odkaz živý a zejména dnes, v časech masivní muslimské migrace, aktualizovaný více než kdy jindy. Nelze jej přehlížet, protože nás stejně dostihne, ať již v pozitivním či negativním vymezení.
Postupně prozkoumává jednotlivé okruhy spjaté se středověkou státností – všímá si, jak si jednotlivé národy vymezovaly pověsti o svém příchodu, o místních světcích a zakladatelích panovnických rodů. Tak probírá nejen legendy o původu Čechů, ale také Franků, Bavorů a Sasů, dotýká se posvátných osobností (v tuzemsku svatého Václava), zabývá se mytizací dějin, ať již prostřednictvím podvrhů nebo pravých rukopisů. A také se dotýká potenciálně symbolických „osvobozeneckých“ dějů a jejich představitelů (husitství a Žižka v Čechách, Jana z Arku ve Francii, Vilém Tell ve Švýcarsku). Popisuje rovněž výmluvné jednotlivosti, třeba jak se v průběhu staletí měnilo pojetí i vyznění půvabného milostného příběhu o knížeti Oldřichovi a krásné pradleně Boženě. A připojuje poznámku, že podobně pojednané vyprávěnky nalezneme i jinde v Evropě.
Živá minulost prozrazuje autorovu detailní obeznámenost s bezpočtem pramenů (českých, německých, francouzských), které prostudoval, neméně obšírná je znalost soudobé literatury o příslušných tematických okruzích. Však také téměř polovinu více než čtyřsetstránkové knihy zabírají poznámky, jejichž pomocí dokládá zdroje, z nichž čerpal, a vkládá do nich rozšiřující či upřesňující postřehy. Českému vydavateli lze jedině vytknout, že nezohlednil pro čtenáře důležitou okolnost: některá důležitá díla v knize zmíněná jen v originálním znění (např. od Dubyho, Blocha, Le Goffa a jiných) byla vydána také česky.
Doslov přibližující osobnost i odkaz Františka Grause sepsal Martin Nodl – a snad si mohl lépe ohlídat korektury svého textu (viz tiskové chyby na straně 408). Nodl stručně shrnul Grausovy pohnutky, pramenící z poznání, že nastala krize historického myšlení, neboť sami historikové si uvědomili, že tradiční obraz minulosti jej již mrtvý. Kdysi úzká vazba mezi dějepisectvím a národním hnutím se totiž vytratila. Graus se v Živé minulosti pokusil naznačit východisko, který nacházel v nastolení mezinárodního kontextu. A ponechává na čtenáři, aby sám rozhodl, zda srovnání tradic malého českého národa s tradicemi velkých národů, francouzského a německého, působí provokativně.
František Graus: Živá minulost. Středověké tradice a představy o středověku.
Přeložil Jan Dobeš.
Doslov napsal Martin Nodl.
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2017. 432 stran.
Hodnocení: 90 %
Foto: www.cz-praha.eu
www.kosmas.cz/knihy/214243/ziva-minulost/
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Často mě inspiruje i „obyčejný pocit”, který neumím hned pojmenovat. Malba je pro mě způsob, jak ho zachytit dřív, než zmizí,“ přiznává malířka Magdaléna Ševčík, která má blízko jak k moderní malbě, tak ke starým mistrům....
Krásou a vůní oděná je název výstavy, kterou můžete ještě do 2. března letošního roku vidět v Galerii v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži. Velká sbírka flakonů a toaletního skla Eriky Bubeníkové doplňují šperky z dílny Radky Bidlákové, malované hedváb...
S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtěl...
Nový přírůstek v sérii Hunger Games nese podtitul Balada o ptácích a hadech a odehrává se více jak 60 let před posledním dílem, díky čemuž mohou diváci poznat trochu z minulosti Corionaluse Snowa, budoucího ředitele Panemu. Ten jako mla...
