Nahlédneme pod pokličku herectví

Nahlédneme pod pokličku herectví

Tisk

Herectvi 200S herci se setkáváme všude, na divadle, v kinech i při pohledu na televizi. Někdy nás uchvátí bezprostředností i uvěřitelností své práce, jindy jen kroutíme hlavou, neschopni přijmout nabídnutý produkt. Někdy se kolem herectví vytváří převtělovací mystika, jindy se prosazuje rozumový odstup. Herec Robert Jašków se v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas nedávno svěřil, že má co dělat, aby odříkal všechen předepsaný text, natož aby se ještě nořil do postavy. A cituje odpověď kterési kolegyně, které se ptal, nač myslí při emočně vypjatém výstupu - prý zda večer koupí rohlíky nebo chleba. Nejnověji se hereckou tvorbou zabývá Jaroslav Vostrý v knize O hercích a herectví.

Od časů Diderotových se herectvím zabýval kdekdo, umělci i teoretici. Z novějších upozorním aspoň na Jana Hyvnara, jehož kniha Herec v moderním divadle přehledně rozebrala jednotlivé koncepce od Stanislavského a Strasberga přes Mejercholdovy a Brechtovy avantgardní pojetí až k Brookovi či Grotowskému. Vostrý zvolil odlišný postup: dívá se jakoby očima diváka, který se pokouší pochopit, co vlastně na jevišti spatřuje.

Hned v úvodní kapitole nazvané Umění vystupovat se zabývá hereckými styly, zkoumá, co obnáší tzv. civilní herectví (zajisté snáze dosažitelné před kamerou nežli na divadle). Ostatně souběžné sledování různých hereckých poloh, jak celistvého uchopení postavy na jevišti, tak "rozkouskovanou" a na přeskáčku vytvářenou prezentaci před kamerou, se stává důležitým průběžným znakem celé knihy.

A připojené obrázky přibližují nejen divadelní kreace, ale upozorňují rovněž na bezpočet filmových hvězd a jejich role. A dále: zatímco divadelní práce už okamžikem svého zrodu zaniká (a připusťme, že kdysi, třeba před stoletím uchvacující herectví by dnes mohlo působit směšně!), filmové či televizní (eventuálně rozhlasové) je zaznamenáno navždy, takže dovoluje domýšlet, jak se mění herecké konvence nejen v pojetí herce a režiséra, ale také v očekávání publika.

Hned v následné kapitole se Vostrý dotýká zásadního problému - být či hrát? Někteří herci zůstávají stále jakoby sami sebou, ať ztvárňují jakoukoli roli (například Jean Gabin, Rudolf Hrušínský), jiní se dokáží od jedné postavy k druhé změnit k nepoznání. Vostrý tvrdí, že herec je postavou do té míry, do jaké si ji sám vytváří.

Herectvi Landovsky

V další kapitole se věnuje odvěkému sporu mezi přirozeností na jedné straně a stylizaci na straně druhé, přičemž i tyto kategorii podléhaly změnám vkusu i vnímání. Ocitá se výrazová autenticita Vladimíra Pucholta nebo Pavla Landovského v jeho počátcích na pomezí neherectví nebo se naopak jedná o promyšlenou stylizaci? V krajním případě dokonce mohlo docházet k diváckému ztotožňování herce s postavou, jak se přihodilo Miloši Kopeckému v souvislosti s Nemocnicí na kraji města. Ostatně herci, případně jejich postavy, odjakživa poskytovali často napodobované modely chování.

V kapitole Maska a tvář se Vostrý rozepisuje o míře hercovy vnější proměny, zabývá se hercovým ztotožněním či naopak odstupem při vnímání i vytváření postavy. Vrací se až do starořeckého divadla, aby poukázal na "převtělovací" roli nasazované masky, ať již myšleno doslova nebo obrazně. Dále se dotýká protikladu mezi prožíváním a představováním, což se zajisté vine i tuzemským divadelnictvím. V kapitolách Od výrazu k jednání a Hra a výpověď dumá nad vznikem sdělení skrze herecký projev, nad imaginativním zrozením jevištní i filmové postavy.

Poslední dvě kapitoly pak směřují ven mimo uzavřený herecký prostor. Jedna se dotýká vztahu mezi hercem a klaunem (potažmo bláznem či šaškem, kdysi často prostořekými nositeli "normálně" sotva vyřknutelných mouder), druhá popisuje součinnost herce a jeho režiséra - od pojetí herce jako pouhého dekorativního prvku v režisérově koncepci až k jeho rozhodujícímu postavení v rámci celého divadelního představení.

Herectvi Hrzan

Vostrého kniha vyniká jednou mimořádnou předností. Nepředkládá jen suchopárné úvahy či vývody, naopak si vypomáhá bezpočtem příkladů z herecké praxe jak divadelní, tak filmové. Nalezneme nápadité, leckdy objevné črty o významných hercích jak zdejších, tak zahraničních. Jistě zaujmou postřehy, jak se ke svým postavám propracovávali  - z těch tuzemských - takoví mistři jako Ladislav Pešek, Jiřina Třebická, Josef Somr, Jiří Hrzán, Josef Abrhám, již zmínění Pucholt a Landovský, ale také Libuše Šafránková, Jiří Hálek atd.

Každopádně se vynořila informačně cenná kniha, která znale provádí čtenáře jednotlivými aspekty herectví a pomáhá bořit leckteré mýty. Ostatně není se čemu divit: Jaroslav Vostrý psal jak hry (Tři v tom) a režíroval (např. v pražském Činoherním klubu), tak učil na DAMU a vydával odborná pojednání. Herectví poznal z nejrůznějších stran a mohl vycházet z vlastních zkušeností...

Herectvi Abrham


Jaroslav Vostrý: O hercích a herectví (2. rozšířené vydání).
Vydalo nakladatelství Kant, Praha 2014, 288 stran.

Hodnocení: 100%

Foto: kniha, Česká televize

www.kant-books.cz


 
Banner

Přihlášení



Slavná herečka a její studentka. Která z nich si zahraje v nově otevřeném Národním divadle?

Eliška Pešková (Miroslava Pleštilová) je divadelní hvězda, úspěšná učitelka herectví a žena divadelního podnikatele Pavla Švandy ze Semčic. Otýlie Malá (Iveta Hlubučková) je zas mladá dívka, která ze všeho nejvíc touží stát se herečkou.

Začala jsem svým snům rozumět a vykládat je i druhým

Nejdříve psala básničky, které, jak sama přiznává, byly spíše jakési přetlaky emocí a jejího silného vnímání. Pak přišly novelky ze života, v nichž mohla uplatnit svoji fantazii, která pracovala na plné obrátky. Později si jen tak vydala básnickou sbírku Proudy, novelku Mimo prostor a čas a v roce 2021 již pod nakladatelstvím Albatros Media knihu Tajemství snů a jak ho rozluštit, na jejímž pokračování pracuje. Také má rozepsaných několik románů a jako šéfredaktorka vede internetový magazín Kultura21.cz.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

S paní Jarmilou se hezky »pracovalo« i výborně »kamarádilo«

Hlasatelka 200Televize provází náš život víc jak šedesát let. Tato fascinující instituce prošla řadou etap, stále se vyvíjí. Mnohé profese zanikly, nové vznikají. Právě tohoto tématu se dotýká kniha Daniela Růžičky, v které první televizní hlasatelka J...

Tvrdý jak voda - varování před totalitou "kulturních revolucí"

Tvrdý jak voda je tvrdá politická satira, román, kde se mísí humor a emoce. Univerzální lidské drama o povaze moci, nebezpečí pýchy a síly touhy, jež se valí navzdory všemu a všem, jen směr nikdo z nás nezná. Román Tvrdý jak voda se odehrává v místech, kde se autor narodil, na Oradelské vrchovině uprostřed Číny. Je jaro roku 1968, zuří kulturní revoluce a hlavní hrdina, Kao Radboj odchází z armády, aby "přenesl plamen nového myšlení na rodnou hroudu".

Čtěte také...

Komedie s Drábkem

drabek perexPřiznám se, že jsem si své dojmy z premiéry hry Jedenácté přikázání aneb Mucholapka nechala pořádně uležet. Ne snad, že bych byla tak líná anebo vytížená, ale ona je to s tím režisérem Drábkem prostě těžká práce. Je totiž jiný a ...


Literatura

Čtyři tragické příběhy příslušníků habsburského rodu

tragedie v habsb dome perexMnoho členů rodu Habsburků mělo tragický osud. Kniha Tragédie v habsburském domě vám představí čtyři z nich. Autorkou knihy je německá autorka Sigrid-Maria Größing, která se specializuje na dějiny Habsburků. P...

Divadlo

Na podzim do divadla: Cudnost ledovců

200divO prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte. Přijměte pozvání na jedinečný projekt Cudnost ledovců do Divadla Archa.

...

Film

Co mají Forman s Menzelem společného a co je rozděluje

formen menzel perexPánové Miloš Forman a Jiří Menzel proslavili českou kinematografii i v mezinárodním kontextu, prvních z nich se navíc prosadil i v Hollywoodu. Oba začínali v 60. le...