Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V pondělí 19. dubna 2021 jsme si připomněli 76. výročí vypálení pasekářské osady Ploština nacisty v roce 1945. Obvyklý pietní akt přímo v místě se letos nekoná s ohledem na epidemiologickou situaci, svou roli ale hraje také pokračující rekonstrukce národního kulturního památníku.

Pavel Hrubec, ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které objekt spravuje, sdělil více podrobností: „Po zimní přestávce se rozběhly zemní práce v místě budoucího zákaznického centra, provádí se kontrolní vrty pro tepelná čerpadla, řeší se technologie zpevnění základů. Zároveň s tím trvá práce odborných pracovníků muzea na přípravě scénáře. Ti stojí před obtížným úkolem, jak zdejší události srozumitelně a emotivně zobrazit v nové expozici.“

A právě o náplni připravované expozice u příležitosti výročí vypálení Ploštiny více prozradil jeden z jejích autorů, Ondřej Machálek, historik muzea: „Základní linka expozice začíná příběhem pasekářské osady, jakých vyrostly v katastrech valašských obcí stovky. Kořeny osídlení ukáží v expozici i archeologické nálezy, prostor dostane i zdejší fauna a flóra. Nahlédneme do tváře původní Ploštiny, kterou stihl ještě v létě roku 1944 vyfotografovat etnograf Karel Chotek.“

Nejdůležitější částí expozice budou pochopitelně osudové události 2. světové války a okolnosti, které přivedly do valašských hor partyzány, členy 1. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky, a proti nim zlínské gestapo, speciální jednotky SS a protipartyzánskou jednotku „Josef“. Ondřej Machálek doplňuje: „Okamžik vypálení osady musí být v expozici především kvůli absenci autentických předmětů pojednán minimalisticky. Dostatečně emotivní a vypovídající jsou ale samotné fotografie vypálených stavení či tichý sál se jmény všech obětí. Protože Ploština bohužel nebyla jediným takto postiženým místem, zazní zde i příběhy dalších jako byl Juříčkův mlýn, Prlov či Vařákovy paseky.“

Jiná část expozice se věnuje vztahu společnosti k pietě a uctění památky padlých. Na příkladu Ploštiny jsou tyto proměny velmi charakteristické a dobře ilustrují moderní československé dějiny. Od spontánní piety místních, konání polních mší až po velkolepé akce, které sloužily ideologii vládnoucího komunistického režimu.

Nedílnou součástí expozice je zdejší krásná krajina, která návštěvníka obklopí poté, co vyjde ze ztemnělého prostoru expozice. Sám expoziční objekt bude zapuštěn do terénu, aby co nejméně rušil své okolí a vynikly přírodní prvky. V budově č. p. 23, kde bývala expozice původní, je zachycena poválečná proměna místa. Instalace bydlení ukáže pokus pozůstalých začít zde po tragédii nový život. Stavba se vrátí do původní podoby, kdy ji doplní v uplynulých dekádách zbouraná stodola. Ta má být v příznivých povětrnostních podmínkách využívána pro animační a výukové aktivity, příležitostné semináře a konference organizované muzeem.

Všechny úkony jsou vedeny snahou přinést nebo vrátit do prostoru přiměřené, lidské měřítko uctění památky.