Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nakladatelství Dauphin přichází s další žhavou novinkou, která má velký potenciál stát se „bestsellerem“, a sice knihou od Aleny Gajduškové a Aleny Scheinostové Vánoce našich babiček. Alena Gajdušková je již autorkou velice úspěšných titulů Domácnosti našich babiček I + II, Pečeme chleba z kvásku a Staročeský perník (vše Dauphin).

Tato opět pozoruhodná kniha čtenářům přiblíží, jak naši předkové prožívali předvánoční čas a jak se připravovali na sváteční vánoční dny. Seznamuje je také se starými zvyky, pověrami a obyčeji, které se dodržovaly. Přináší i mnoho zajímavých tradičních dobových receptů, které dnes již málokdo zná. Zatímco Alena Anežka Gajdušková sebrala a sepsala lidové obyčeje a recepty, Alena Scheinostová přidala liturgické zvyklosti a životy svatých. Kniha je rovněž bohatě doplněna ilustracemi. Potěší zcela jistě všechny své čtenáře a dodá jim nejednu inspiraci, jak si adventní dobu obohatit a ozvláštnit, třeba i prostřednictvím trochy magie. Je to titul, který potěší hned dvakrát – jednak svými jedinečnými informacemi, jednak svou vkusnou grafickou úpravou.

Alena Anežka Gajdušková, Alena Scheinostová: Vánoce našich babiček

Jak postupně odcházejí naše babičky a dědečkové, spolu s nimi nenápadně a nenávratně mizí staletí udržované obyčeje, tradice i nenapodobitelné sváteční pokrmy.

V této knize vám představíme sváteční dny konce roku, ve kterých se jedinečným způsobem mísí lidová křesťanská tradice s tou mnohem starší předkřesťanskou, prosycenou znalostí přírodních zákonitostí i touhou naklonit si osud třeba za pomoci magie. Vše je doplněno recepty na tradiční slavnostní pokrmy. K Mikuláši například neodmyslitelně patří kořeněné perníčky, k vánočním svátkům cukroví, vánočka či kapr na černo.

Čtěte také: Staročeský perník: Jak upéct vánoční perníčky nebo marcipán?

Alena Anežka Gajdušková (1971) byla skoro dvacet let majitelkou knižního antikvariátu, po celou tuto dobu sbírala různé recepty, návody a staré kuchařské knihy, a to nejzajímavější z nich sama v praxi zkoušela, ať už se jednalo o recepty na pokrmy, různou domácí drogerii či jednoduchá léčiva. Mimo psaní knih je zahradní designérkou, dále lektoruje kurzy zabývající se léčivými bylinami nebo zpracováním a uchováváním potravin tradičními metodami.
Pravidelně vystupuje v České televizi. Od roku 2018 je stálým hostem pořadu České televize „Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli“, ve kterém představuje dávno zapomenuté recepty či metody zpracování potravin. Je hlavní autorkou knih Encyklopedie soběstačnosti I. a II. a autorkou knih Domácnosti našich babiček I. a II., Pečeme chleba z kvásku, děláme domácí těsta.

Více zde: https://www.pozemskazahrada.cz/o-nas/

Alena Scheinostová (1977) je redaktorkou Katolického týdeníku. Autorsky se podílela na knižní reportáži z války ve Středoafrické republice Když padají manga (2015) či na beletristickém experimentu Johana (2018, společně s Pavlou Horákovou a Zuzanou Dostálovou). Věnuje se též překládání romské prózy a poezie a spolupracuje s literárně či lidskoprávně orientovanými periodiky a v neposlední řadě s Českým rozhlasem.

Ukázky z knihy:

Den magie a věštění – Svatý Ondřej

Svátek sv. Ondřeje předkové chápali jako vstupní den do ztišeného adventního času a byl kdysi brán jako počátek nového roku. Proto mu bývají přisuzovány podobné znaky, pověry a tradice jako Štědrému dni, který je vstupním dnem pro svátky vánoční. Například se věštilo ze čtyř hrnků, které si pro zájemce připravovala bába kořenářka. Hrnky stály na stole dnem vzhůru a v nich byly ukryté různé předměty. Kdo odhalil prsten, ten se měl oženit, hřeben znamenal nemoci a strádání, penízek nebo chléb bohatství, hlína ze hřbitova znamenala smrt.

Ráno na sv. Ondřeje nasbíraly dívky rosu, zadělaly s ní kvásek a usušily čtyři pagáčky na slunku. Ty daly do čtyř koutů střechy, aby byla chráněna před ohněm.

V tento den se většinou věštilo, aby děvčata získala důležité informace o vdavkách. O půlnoci chodila bouchat na kurník – ozval-li se první kohout, znamenalo to, že se do roka dívka vdá, když slepice, musela ještě se svatbou počkat. Dívky také hledaly svého budoucího ženicha v odraze vody, díře vysekané v ledu, zrcadlech a komínech. Věštilo se za pomoci střevíce, který děvče hodilo přes hlavu. Pata směrem ke dveřím ukazovala, že se nevdá.

Dívky také kladly kus chleba na lopatu a poté nabízely psovi. Chléb, který si pes vybral, značil, že dívka držící lopatu s tímto chlebem se vdá jako první. Aby zjistily termín svatby, v tento den děvčata lámala zuby višňovou větev, kterou zasadila do hlíny a každý den vodou z úst zalévala. Rozkvetla-li větévka na Vánoce, znamenalo to, že se dívka velmi brzy vdá. Tato tradice se později přenesla na svatou Barboru (4. 12.) a barborky, o kterých bude řeč dále.

Na sv. Ondřeje se stejně jako o Štědrém dnu lilo olovo a věštilo se z něj.

Zajímavé a méně známé je knedlíkování, které spočívá ve vaření knedlíků, v nichž jsou uschovány lístky se jmény chlapců. Knedlík dívky, který vyplaval jako první, sděloval, že ona se vdá nejdříve.

Recepty- Krupičné knedlíky

Do hluboké mísy nasypeme 500 g pšeničné krupice, dvě na kostky rozkrájené a osmažené žemle a trochu soli. Svaříme 0,7 litru vody a vroucí vodou za stálého míchání postupně zaléváme krupici v míse. Těsto by mělo být tuhé. Je-li dostatečně slané, vytváříme knedle velké jako pomeranče, které zavaříme v hrnci s vroucí vodou. Knedlíky se vaří asi 15 minut, jsou-li již hotové, vyndají se z vody a vidličkou roztrhnou na půl, posypou osmaženou strouhankou a polijí rozpuštěným máslem.

Vánoční cukroví

K vánočnímu období dodnes neodmyslitelně patří pečení cukroví, dárky nebo zasílání vánočních pozdravů. S veškerou přípravou začínáme dlouho před samotnými vánočními svátky, zvláště do pečení cukroví je třeba se pustit skutečně včas.

Historie příprav svátečních sladkostí podle dochovaných zmínek sahá až do 16. století, avšak tehdy samozřejmě nevypadaly tak, jak je známe dnes.

Pečení vánočního cukroví proniklo v širším měřítku do bohatých měšťanských domácností koncem 19. století, na venkově nebývalo zvykem máslové cukroví péct, pro chudší lid bylo zkrátka finančně nedostupné. Na venkově spíše než malé drobné pamlsky stůl zdobilo sušené ovoce, perníčky nebo sladké pečivo.

V měšťanských domácnostech se zpočátku peklo cukroví sněhové, jemuž různou chuť dodávaly přídavky koření – anýzu, fenyklu, skořice, zázvoru, muškátového oříšku. Hojně se využívalo i mandlí a ořechů, opět jako přídavku do sněhového pečiva. Z mandlové hmoty – drcených mandlí smíchaných s tlučeným cukrem – se modelovaly různé drobné tvary.

Recepty - Vánoční oplatky

Na 1 dcl mléka vezmeme 8 dkg hladké mouky, trochu cukru – ne moc, aby se oplatky daly otočit, 2 lžíce rozpuštěného másla, půl vanilkového lusku, trochu skořice nebo pomerančové kůry. Těsto důkladně promícháme a pečeme na nepřilnavé pánvi na sucho nebo na rozpálené vymazané litinové pánvi. Horké oplatky buď pokládáme na rovnou plochu, nebo je rychle stáčíme ještě za horka do trubiček, třeba pomocí rukojeti vařečky.

Sladká mandlová polévka

150 g loupaných mandlí opražíme na suché pánvi, následně je rozmixujeme. K varu pozvolna přivedeme litr mléka, 125 g cukru, vanilkový lusk a svitek skořice. Dvě lžíce škrobové moučky rozmícháme v 50 ml smetany a s mandlemi ji přimícháme do vroucího mléka. Mandlovou polévku necháme přejít varem, odstavíme ze sporáku a vyjmeme skořici. Podáváme s opraženými plátky mandlí nebo kostičkami na másle opečeného světlého chleba.

Slaná mandlová polévka

Ve vroucí vodě spaříme 150 g mandlí, propláchneme ve studené vodě a oloupeme je. Polovinu mandlí pokrájíme na plátky, zbylou část rozmixujeme se 400 ml mléka. Ve vyšší pánvi na másle opražíme odložené plátky mandlí, polovinu dáme stranou na ozdobení polévky. Zbylé mandle zaprášíme třemi lžícemi hladké mouky a dále pražíme dozlatova. Poté zalijeme vodou nebo kuřecím vývarem a dokonale rozmícháme. Přidáme směs rozmixovaných mandlí a mléka, sůl a nahrubo namletý pepř a krátce povaříme. Před dokončením přidáme čtyři lžíce smetany. Servírujeme s opraženými plátky mandlí a mandlovým olejem.

www.dauphin.cz