V nakladatelství Paseka vychází pod autorským vedením historika Jiřího Suka, pracovníka Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, již osmnáctý díl monumentální edice Velkých dějin zemí koruny české (byť stále čekáme na díl šestnáctý, který by měl pojednávat o letech poválečných). Recenzovaný svazek navazuje na předchozí díl, který mapoval léta 1948–1956, tedy období nejtvrdší totality a politických procesů, které nezřídka ústily v tresty smrti.
V tomto svazku se dočteme, jak Československo (a ostatní státy východního bloku) reagovalo na odhalení, že Stalin nebyl tím hodným tatínkem národů, které bylo proneseno na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, a po němž se komunistický režim nějakou dobu po diktátorově smrti a nástupu Chruščovova „tání“ ocitl v pohybu. Jde o období, jež bývá často zjednodušeně vnímáno pouze jako mezidobí mezi padesátými lety a Pražským jarem, ale tento svazek ukazuje, že šlo o mnohem komplexnější a rozporuplnější fázi československých dějin – plnou nadějí, vnitřních napětí i skrytých hranic svobody. V rámci československých dějin jej také můžeme označit za Novotného éru.
Autoři pokračují v tradici řady Velkých dějin – i nadále nabízejí syntézu, která spojuje politické, kulturní i každodenní dějiny. Svazek XVIII. se však tematicky i metodologicky od svých předchůdců lehce liší: namísto dramatických zlomů, jaké charakterizovaly období po únoru 1948, se zde děj odehrává spíše ve znamení postupných, často nejednoznačných proměn. Výklad klade důraz na nuance – na rozpor mezi uvolněním a trváním ideologických struktur, mezi očekáváním změny a její neuskutečnitelností. Tento posun od makrohistorických událostí k analýze atmosféry a mentality doby dává svazku mimořádnou hloubku. Hodně prostoru je věnováno také kultuře a umění, především literatuře a filmu - společensky kritickým dílům konce 50. let jako Tři přání, Zde jsou lvi či Škola otců a také snímkům Nové vlny z šedesátých letech.
Kniha zachycuje zejména tři klíčové roviny: vývoj v komunistické straně po XX. sjezdu KSSS, proměnu kulturní politiky a vznik nové intelektuální scény (také s důrazem na exil), a konečně proměny každodennosti v rámci stále rigidního systému. V centru pozornosti nestojí pouze elity, ale také obyčejní lidé, kteří hledali v rámci systému malé prostory svobody. Využity jsou nejen oficiální dokumenty, ale i memoárové prameny, kulturní produkce a dobový tisk. Tím vzniká mnohovrstevnatý obraz doby, v níž se politická kontrola mísila s opatrnými pokusy o reformu a modernizaci.
Ve srovnání s předchozím svazkem působí tento díl klidněji, méně dramaticky a dalo by se říci, že i méně záživně. Zatímco dřívější část cyklu byla příběhem nastolení a konsolidace totalitní moci, zde se ukazuje, jak se tento systém učil přežívat, adaptovat a reagovat na tlak společnosti i vnějšího světa. Režim se snažil modernizovat, aniž by se zřekl své podstaty – což vedlo k paradoxům, které vyvrcholí až o několik let později v roce 1968 (a čemu má být věnován následující svazek). Události v Československu také zasahuje do hlubšího kontextu studené války a celosvětového dění k němuž patřily například boj o Třetí svět s ústupem kolonialismu, spory o existenci dvou německých státu a o status Berlína, Kubánská krize či Sovětsko-čínská roztržka.
Z hlediska struktury se svazek drží osvědčeného formátu celé edice – rozsáhlé kapitoly, rozdělené do několika větších celků, doplňují fotografie či obrazové dokumenty. Text je čtivý, přesto odborně přesný, a nabízí množství citací a kontextů, čímž vybízí k dalšímu studiu. Styl textu je analytický, ale zároveň srozumitelný i pro neodborníky, kteří mají zájem o hlubší pochopení dějin 20. století.
Osmnáctý svazek je zároveň důležitým korektivem stereotypního obrazu „šedých šedesátých let“. Ukazuje, že i před Pražským jarem probíhaly významné kulturní a společenské procesy – emancipace umělců, proměna vzdělávacího systému, nové myšlení v ekonomii i nástup generace, která později sehrála klíčovou roli v reformním hnutí. Právě tím se tato část dějin přibližuje dnešnímu čtenáři: otázky svobody, odpovědnosti a možností změny v rigidním systému jsou stále aktuální.
O autorovi:
Jiří Suk (1966) je historik a politolog, věnuje se moderním dějinám Československa. Vystudoval archivnictví, historii a v doktorském programu politologii na FF UK; nyní působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Roku 1996 získal Cenu Josefa Hlávky. Dílo Labyrintem revoluce o okolnostech pádu komunistického režimu v Československu se v soutěži Magnesia Litera stalo Knihou roku 2003. V Pasece vydal knihu Politika jako absurdní drama. Václav Havel v letech 1975–1989 (2013).
Název: Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XVIII., 1956–1967
Autor: Jiří Suk
Počet stran: 695
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2025
https://www.paseka.cz/produkt/velke-dejiny-zemi-koruny-ceske-xviii/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Spisovatel Jiří Syrovátka (*1959), představitel vedlejších a spodních literárních proudů je zpátky na scéně. Po několikaleté pauze o sobě dává vědět černou groteskou Hypochondr z periferie. Kniha plná seb...
Architekti, přemýšlejme! V červnu tohoto roku byla uvedena neveřejná architektonická soutěž Národního památkového ústavu v Praze. Úkolem soutěžících je do 10. září 2012 odevzdat soutěžní návrhy na koncepční a celkov...
Petr Jedinák si říká dekadentní fotograf. Z tak znásilněného slova jako „dekadence“ se člověku otevře kudla v kapse. Když se ještě k tomu dozvíte, že tenhle „dekadent“ fotí dámská přirození… Řekli byste, že je na tuctovost ...
O prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte! Na moderní hru si zajděte do Divadla Radka Brzobohatého na představení s názvem Mobilstory...
Z řady filmových přehlídek, které se u nás konají, vyniká zejména BE2CAN, shrnující filmy oceněné (nebo aspoň uvedené) na předních evropských festivalech – v Benátkách, Berlíně a Cannes. Přesněji napsáno: spatříme ty snímky, které zakoupila distrib...
