Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nakladatelství Akropolis vydalo poslední prozaické dílo známého filozofa a literárního autora Egona Bondyho. Kniha se jmenuje Dlouhé ucho. Dlouho ztracený rukopis se náhle objevil, aby zdobil vaše knihovny - a abyste z něj načerpali potřebnou dávku denního rozjímání. O čem vlastně kniha je?

Postava, která vypráví svůj příběh, se nazývá Dlouhé ucho. Jde o čínského filozofa, který vlastně představuje zakladatele taoismu - Lao- c´. Filozof putuje na své cestě poznání, hledání pravdy a vnitřního míru, samoty a klidu - pryč od civilizace, a nakonec jej z pozemského putování vysvobodí smrt. Egon Bondy sám tvrdil, že předlohou pro tuto postavu byl Lao-c´ - a že vycházel z jeho starého spisu, ale nedá se s jistotou prokázat, jestli byl tento taoistický spis pravý, anebo je Lao-c´pouhou legendou. Protože je Bondymu prostředí čínské kultury a filozofie blízké, stvořil prozaický příběh, do něhož bezesporu vložil i kus sebe sama.

Rukopis Dlouhé ucho pochází údajně z roku 1997 - a pak se po něm na 20 let slehla zem. Teprve nyní byl rukopis vydán. Popisuje tedy životopisný příběh Lao - c´, s notnou dávnou Bondyho vlastní filozofie. Text Dlouhé ucho je vlastně vzácný především tím, že jde o poslední dílo Egona Bondyho před jeho smrtí.

O autorovi:

Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer (1930 - 2007), byl český básník, prozaik a filosof. Byl velkým inspirátorem českého undergroundu. Mezi jeho nejznámější díla, vydaná v nakladatelství Akropolis, patří Severin (2020), Dlouhé ucho (2020), Bezejmenná (2019), Sklepní práce (2018), Gottschalk – Hatto (2017), Nový věk – Nepovídka (2017), Hry (2007), Máša a Běta (2006), Mníšek, Vylitý nočník (2008), Bratři Ramazovi (2007), Šaman (2006), Invalidní sourozenci (2012).

Ukázka z knihy:

  Druhý den po poledni se přiblížili bohaté vesnici. Byla jako obvykle obehnána hliněným valem, přes nějž nebylo vidět ani střechy domků, a dokola i za hradbou se vlnily koruny krásně zelených morušovníků a ovocných stromů. Bylo to skoro městečko, ale město to ovšem nebylo, byť ves měla i bránu, která se dala zavírat, jak si všiml.
Jel vpřed bez úmyslu se v ní zdržet, vše potřebné dosud měl a čas byl k nocovaní pod nebem příhodný. Tu si uvědomil, že mu v patách jde ta mladá žena s novorozenětem, a notně zrozpačitěl.
  Jakkoli tu nemohli mít ani potuchy o jeho úřední hodnosti, ceremoniál dvora mu tak přešel do krve, že se zarazil, že by mohl předstoupit před lidi jen tak s nějakou ženštinou. Rozpaky ho držely několik minut, ba dokonce se už chystal rozloučit se s Devátou a jejím nemluvnětem. Pak mu zablesklo hlavou, jak se dává ještě i teď na svobodě buzerovat a jak to je ta nejlepší vyhlídka na to, že se nechá tahat na vařené nudli a buzerovat i po smrti. To by teda už byla úplná hrůza – ale vždyť neučinil dosud ani krůček k tomu, aby se toho vystříhal! Potupou celý zrudl a záchvatem úděsu se zpotil. Ten život, s nimž byl tak znepřátelen, mu vracel nepřátelství v plném rozsahu tím nejrafinovanějším způsobem. Jinak to ani být nemůže.
   Když se pářeš s hovnem, nemůžeš se nezmazat. Ono se pěkně na tebe přilepí! Je nejopovrženíhodnější z opovrženíhodných, protože tohohle člověka s otrockou duší, který si sám maže hovno na hlavu, prohlašovali za mudrce a on to rád slyšel. Ba hůř. Rád si to o sobě myslíval. Fuj! Skutečně zažil okamžik, kdy doslova hořel v hanbě.

Název: Dlouhé ucho
Autor: Egon Bondy
Žánr: biografie, filozofie
Vydáno: 2020
Stran: 116
Vydalo nakladatelství: Akropolis
Hodnocení: 90 %

https://akropolis.info/kniha/dlouhe-ucho/