Jiří Syrovátka: „Stačí něco vyšpulit – a je to hned!“

Jiří Syrovátka: „Stačí něco vyšpulit – a je to hned!“

Tisk

syrovatka perexSpisovatel Jiří Syrovátka (*1959), představitel vedlejších a spodních literárních proudů je zpátky na scéně. Po několikaleté pauze o sobě dává vědět černou groteskou Hypochondr z periferie. Kniha plná sebeironických šklebů a neuvěřitelných situací se stala hitem posledních dnů.  

 

 

Kde jste hledal inspiraci pro sepsání knihy Hypochondr z periferie?
Inspirace si našla mne – tak to někdy bývá. Stalo se před dvěma lety v Klánovickém lese. Říkal jsem si, že by nemuselo být špatné navázat na grotesku Nezapadá slunce nad Zapadákovem, kterou jsem vytvořil před více než dvaceti lety. Také jsem se chtěl uvolnit po práci na těžkých tématech, se kterými jsem se potýkal předtím – šlo o zatím rukopisné texty Ultra_ultra (povídky) a Mezi mnou a tebou (fantaskní freska).  

Hlavní hrdina Dravec je něco jako váš příbuzný?
Hrdina knihy je jakési moje evoluční JÁ. Ale značně, opravdu značně stylizované.  

Prozraďte, čím jste si podobní?
Podobnost hledejme, ale spíše nehledejme. Ať hovoří kniha. Pojďme dál!  

hypochondr

Kniha je plná nejrůznějších „crazy“ situací.  Mají původ v normálním životě nebo jsou jen výplodem fantazie a autorské hravosti?
Crazy situace mám rád – především na papíře. Pohrávám si s nimi. Občas se i pobavím. Nějak mi to jde.  

Dravec stále touží po uměleckém úspěchu, po společenském uznání, po obdivu… Možná se i cítí někým jiným. Myslíte si, že právě toto je nosné téma naší doby?
Každý umělec chce být přece slavný, nebo ne? A dnes? Dnes to jde i bez díla! Stačí něco vyšpulit – a je to hned! Voyerský internet to přiživil – a také dementní televize…  

Ve své knize jste vytvořil postavu muže - čtyřicátníka, egocentrického outsidera, který jaksi „těká“ životem. Po něčem touží a zároveň dělá vše pro to, aby se „to něco“ nepodařilo. Je v tom cosi příznačného pro českou současnost?
Naše současnost je plná divných mužů a také podivných žen. Jsou jak pod vlivem. Vlastně je jedno, kolik je jim let. Schytávají to za generace, které se plazily, které ztratily identitu a integritu.  

Mimochodem mě zaujalo, že hlavní hrdina nahlíží na ženy většinou jako na „múzy“, jakoby je chtěl jen upírsky vysát a jít dál. Není ochoten se obětovat. Co o tom vy osobně víte?
A co dělají jako ženy? To jsou extratřída upírky. Ty teda sají… Hrdina Dravec si jen bere, co nedostal v mládí. Je to hodně pokroucené. Ale on má alibi – chce napsat skvělou divadelní hru a také namalovat parádní obrazy.  

syrovatka

Příběh se většinou odvíjí v Praze a na její (zřejmě východní) periferii, což je specifické prostředí. Co myslíte, budou této knize rozumět čtenáři na českém a moravském venkově?
Já si to místo nevybral (smích). Byl jsem tady zakořeněn i vykořeněn současně. Pražská periferie, moderně satelit, je jakýsi hybrid. Místo bez vůně – za to s pronikavým zápachem. Ale nebylo tomu tak vždy. Když jsem byl kluk, byla to obec s určitým půvabem. Dnes tady jezdí jenom auta sem a tam. Lidé nervně těkají – někam se přesouvají. Za nákupy nebo tak. To je česká kultura. Jinde je to podobné – byli jsme přece globalizováni. Trh se stal naším náboženstvím.  

Vydáte se za nimi na autorské turné, jako to dělají například rockové kapely? Na mysli mám případné besedy se čtenáři v místních knihovnách a další podobná setkání.
To opravdu nevím. Nejsem rocková star. A nemám manažera. Víte, dnes všichni dělají všechno – a podle toho to taky vypadá. Žádné kvalitní výkony. Jak říká jeden můj kamarád: 80 % energie na reklamu – a 20 % na tvorbu. Jen výjimky potvrzují toto pravidlo.  

Hypochondr z periferie si přímo říká i o další podoby – například si ho umím představit jako audioknihu nebo komiks. Spojíte síly i s jinými tvůrci?
To s vámi souhlasím. Já rád podnikám dobrodružství i v jiných oborech. Natočil jsem několik hudebních dokumentů, fotím a maluju. Hypochondr by byla fajn audiokniha. A také dobrý film. Už jsem dokonce udělal přípravné práce – pro čtení i pro zfilmování. Když se někdo ozve, budu rád!  

DOTAZNÍK K21

Jiří Syrovátka, spisovatel

Narozen: 1959
Vzdělání: filmová a televizní žurnalistika na UK
Kořeny/současné bydliště: Praha, východním směrem
Vydané knihy: Prasklá struna (Mladá fronta, 1990), O pankáčkovi (Pražská imaginace, 1991), Nezapadá slunce nad Zapadákovem (Mladá fronta, 1992), Výkřiky v Moři ticha (Hynek, 1997), Průjezd (Rodiče, 2004), Hypochondr z periferie (Brána, 2014)
Oblíbení spisovatelé: magičtí
Oblíbená hudba: psychedelická
Oblíbené filmy: duchovní
Oblíbené obrazy: nepředmětné a abstraktní  

Foto autora - autoportrét: Jiří Syrovátka
Obálka knihy: archiv nakladatelství Brána  

( 6 hlasů )

 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Klučov

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Ondřej Neff: „Zůstávám věrný sci-fi."

neff perexONDŘEJ NEFF alias Aston je jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů science-fiction u nás. V nakladatelství Albatros vydává populární „verneffky" a trilogii Tajemství pěti světadílů. Velké oblibě...


Literatura

Život byl pes: Kniha nejen pro všechny milovníky psů

zivot byl pes 200Že je naše země národ pejskařů, to je všeobecně známo. Ostatně o tom svědčí i fakt, že kniha pro pejskaře Život byl pes od autorky Heleny Rytířové se dočkala druhého vydání, tentokráte v květnu u nakladatelství Grada.

...

Divadlo

Zlín kráčí Za kulturou krok za krokem

krok 200Za kulturou krok za krokem je název unikátní losovací akce, která sdružuje podnikatele s podobným zájmem a hlavně dělá radost. Firmy si navzájem přeposílají své klienty a dělají radost těm stávajícím. My vám v tomto článku představíme, co nabízí Městsk...

Film

Když může být láska k vaření také záchranou před vyhoštěním. Francouzská komedie A do kuchyně! se dotýká problémů migrace dospívajících

A do kuchyne200Čtvrtý celovečerní debut francouzského režiséra Louise-Juliena Petita sleduje osudy mladých migrantů snažících se integrovat do tamní společnosti prostřednictvím kurzů vaření. S nimi jim má pomoct svérázná kuchařka Cathy, pro kterou j...