Spisovatel Jiří Syrovátka (*1959), představitel vedlejších a spodních literárních proudů je zpátky na scéně. Po několikaleté pauze o sobě dává vědět černou groteskou Hypochondr z periferie. Kniha plná sebeironických šklebů a neuvěřitelných situací se stala hitem posledních dnů.
Kde jste hledal inspiraci pro sepsání knihy Hypochondr z periferie?
Inspirace si našla mne – tak to někdy bývá. Stalo se před dvěma lety v Klánovickém lese. Říkal jsem si, že by nemuselo být špatné navázat na grotesku Nezapadá slunce nad Zapadákovem, kterou jsem vytvořil před více než dvaceti lety. Také jsem se chtěl uvolnit po práci na těžkých tématech, se kterými jsem se potýkal předtím – šlo o zatím rukopisné texty Ultra_ultra (povídky) a Mezi mnou a tebou (fantaskní freska).
Hlavní hrdina Dravec je něco jako váš příbuzný?
Hrdina knihy je jakési moje evoluční JÁ. Ale značně, opravdu značně stylizované.
Prozraďte, čím jste si podobní?
Podobnost hledejme, ale spíše nehledejme. Ať hovoří kniha. Pojďme dál!
Kniha je plná nejrůznějších „crazy“ situací. Mají původ v normálním životě nebo jsou jen výplodem fantazie a autorské hravosti?
Crazy situace mám rád – především na papíře. Pohrávám si s nimi. Občas se i pobavím. Nějak mi to jde.
Dravec stále touží po uměleckém úspěchu, po společenském uznání, po obdivu… Možná se i cítí někým jiným. Myslíte si, že právě toto je nosné téma naší doby?
Každý umělec chce být přece slavný, nebo ne? A dnes? Dnes to jde i bez díla! Stačí něco vyšpulit – a je to hned! Voyerský internet to přiživil – a také dementní televize…
Ve své knize jste vytvořil postavu muže - čtyřicátníka, egocentrického outsidera, který jaksi „těká“ životem. Po něčem touží a zároveň dělá vše pro to, aby se „to něco“ nepodařilo. Je v tom cosi příznačného pro českou současnost?
Naše současnost je plná divných mužů a také podivných žen. Jsou jak pod vlivem. Vlastně je jedno, kolik je jim let. Schytávají to za generace, které se plazily, které ztratily identitu a integritu.
Mimochodem mě zaujalo, že hlavní hrdina nahlíží na ženy většinou jako na „múzy“, jakoby je chtěl jen upírsky vysát a jít dál. Není ochoten se obětovat. Co o tom vy osobně víte?
A co dělají jako ženy? To jsou extratřída upírky. Ty teda sají… Hrdina Dravec si jen bere, co nedostal v mládí. Je to hodně pokroucené. Ale on má alibi – chce napsat skvělou divadelní hru a také namalovat parádní obrazy.
Příběh se většinou odvíjí v Praze a na její (zřejmě východní) periferii, což je specifické prostředí. Co myslíte, budou této knize rozumět čtenáři na českém a moravském venkově?
Já si to místo nevybral (smích). Byl jsem tady zakořeněn i vykořeněn současně. Pražská periferie, moderně satelit, je jakýsi hybrid. Místo bez vůně – za to s pronikavým zápachem. Ale nebylo tomu tak vždy. Když jsem byl kluk, byla to obec s určitým půvabem. Dnes tady jezdí jenom auta sem a tam. Lidé nervně těkají – někam se přesouvají. Za nákupy nebo tak. To je česká kultura. Jinde je to podobné – byli jsme přece globalizováni. Trh se stal naším náboženstvím.
Vydáte se za nimi na autorské turné, jako to dělají například rockové kapely? Na mysli mám případné besedy se čtenáři v místních knihovnách a další podobná setkání.
To opravdu nevím. Nejsem rocková star. A nemám manažera. Víte, dnes všichni dělají všechno – a podle toho to taky vypadá. Žádné kvalitní výkony. Jak říká jeden můj kamarád: 80 % energie na reklamu – a 20 % na tvorbu. Jen výjimky potvrzují toto pravidlo.
Hypochondr z periferie si přímo říká i o další podoby – například si ho umím představit jako audioknihu nebo komiks. Spojíte síly i s jinými tvůrci?
To s vámi souhlasím. Já rád podnikám dobrodružství i v jiných oborech. Natočil jsem několik hudebních dokumentů, fotím a maluju. Hypochondr by byla fajn audiokniha. A také dobrý film. Už jsem dokonce udělal přípravné práce – pro čtení i pro zfilmování. Když se někdo ozve, budu rád!
DOTAZNÍK K21
Jiří Syrovátka, spisovatel
Narozen: 1959
Vzdělání: filmová a televizní žurnalistika na UK
Kořeny/současné bydliště: Praha, východním směrem
Vydané knihy: Prasklá struna (Mladá fronta, 1990), O pankáčkovi (Pražská imaginace, 1991), Nezapadá slunce nad Zapadákovem (Mladá fronta, 1992), Výkřiky v Moři ticha (Hynek, 1997), Průjezd (Rodiče, 2004), Hypochondr z periferie (Brána, 2014)
Oblíbení spisovatelé: magičtí
Oblíbená hudba: psychedelická
Oblíbené filmy: duchovní
Oblíbené obrazy: nepředmětné a abstraktní
Foto autora - autoportrét: Jiří Syrovátka
Obálka knihy: archiv nakladatelství Brána
( 6 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Když jsem četla knihu Jana Bílého Živoucí kruh, poněkud jsem se tématu obávala. Už v prvních chvílích mne však neuvěřitelně nadchla a přečetla jsem ji na jeden zátah. Návrat do cyklického času se ukázal jako logická cesta duše, ...
Na televizních obrazovkách České televize běžel cyklus Tajemství rodu, který představuje, jak pátraly po svých předcích nejrůznější známé osobnosti. Odbornou konzultantkou pořadu je Helen...
95 je úctyhodný věk. Takového věku se obvykle dožívají pouze senioři! A Hurvínek je malý kluk. O to jsou narozeniny cennější. Mánička, která letos oslavila jednadevadesát tvrdí, že to nejsou kulatiny a že se to slavit nemusí, ale kdo by řeči ta...
Zatímco za vlády komunistů byly televizní programy i nabídka kina zahlceny sovětskými filmy, nyní se k nám z Ruska dostane – a to ještě ojediněle - nanejvýš nějaká ta pohádka. O filmovém dění tam a zejména v republikách, kter...