Kultura21.cz

Snad každý člověk aspoň tuší, že první českou kroniku sepsal počátkem 12. století KOSMAS (asi 1045-1125), avšak méně rozšířené je povědomí, že tak učinil latinsky (a ve formě rýmované prózy). Do národního jazyka začala být překládána až od předminulého století, kdy se její znalost stala součástí školního vzdělání.

Kosmas vzdal hold vládnoucímu přemyslovskému rodu, který sledoval od mytických počátků, kdy měl přijít praotec Čech, od sňatku Libuše a Přemysla, který položil základ budoucí panovnické dynastii. Kosmas však nic nevěděl o Sámově říši, pominul Velkou Moravu (upozornil jen, že vládce Bořivoj jako první křtěn jest od ctihodného Methudia, biskupa na Morawě, jak to do češtiny převedl první překladatel W.W.Tomek).

Kosmova kronika česká přitahuje zájem po celá staletí

Kosmovou kronikou se zabývala řada učenců, kteří upřesňovali jak dobu jejího vzniku i osudy jejího autora, tak hodnověrnost samotných událostí a postav, které popisuje. Právě zamyšlením, jak v průběhu bezmála tří století pokračovaly průzkumy latinského spisu, začíná i nejnovější kniha věnovaná tomuto tématu a nazvaná jednoduše Kosmas.

Její autor Martin Wihoda, jenž ji vydal v pražském nakladatelství Argo, se soustředí především na osobnost Kosmy. Textem kroniky se podrobně zabývali mnozí historici, upozorním aspoň na podnětnou knihu muzikologa Vladimíra Karbusického Báje, mýty, dějiny, mnohými historiky odmítanou, ba zesměšňovanou kvůli jejím někdy sice krkolomným jmenným konstrukcím, ale přitom cennou uplatněním široce pojaté srovnávacího výkladu, který zohledňuje celoevropský kontext.

Kosmas z Lipského rukopisu Kosmovy kroniky

Wihoda se v úvodní kapitole zabývá přínosem řady historiků a jazykovědců, kteří se Kosmovou kronikou zabývali – zahrnuje badatele zdejší i cizozemské (Gelasius Dobner, František Palacký, Bertold Bretholz, Dušan Třeštík, v posledku Lisa Wolvertonová, jež české historiky „pokrokářsky“ obvinila, že Kosmovu kroniku používali jen k obhajobě nacionalisticky pojatých národních dějin). Základním problémem ovšem je, že výchozí Kosmova verze se nedochovala, Wihoda zaznamenává patnáct nikoli totožných opisů, které vznikaly až do 16. století, avšak během válek některé z nich byly poničeny či úplně zničeny. Jeden z opisů se nachází i v pověstné Ďáblově bibli, ukořistěné švédskými vojsky na sklonku třicetileté války.

Jak Kosmas žil a psal

Druhá kapitola se obírá údaji, které Kosmas v kronice zanechal o sobě a pokouší se načrtnout jednotlivé etapy jeho života. Mnohdy se jedná o domněnky, které se domýšlejí z útržkovitých zmínek či ne vždy srozumitelných narážek. Můžeme tak přijmout za bernou minci, že ve zralém věku (z dnešního pohledu) studoval v Lutychu a přijal kněžské svěcení, že měl syna a věrnou manželku Božetěchu, neboť katoličtí duchovní se tehdy ještě směli ženit.

Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky

Některé informace jsou však skryty mezi řádky a mnohdy nezbývá než je důmyslně vyvozovat. Také se diskutuje, zda Kosmas celou kroniku napsal během několika let těsně před smrtí nebo zda ji psal po delší dobu. Zvažují se Kosmovy zprávy o událostech, jichž byl očitým svědkem. Ostatně asi nejznámější Kosmův portrét vytvořil prozaik Vladislav Vančura v nedokončených Obrazech z dějin národa českého, které inspirovaly televizní inscenaci Kosmas a paní Božetěcha (1974). Také v dokumentárním seriálu Dvaasedmdesát jmen české historie (2008) mu byla zasvěcena jedna část.

Ďáblova bible

Třetí kapitola se zahleděla na okolnosti sepsání Kosmova životního díla, upozorňuje na spleť politických událostí (zvláště mocenských zápasů), které Kosmas osobně zažil a zaujímal k nim leckdy i roztrpčená stanoviska. Wihoda zkoumá i možnosti, z jakých předloh mohl Kosmas čerpat inspiraci, jak nasvědčují různá nejspíš převzatá moudra, které Kosmas klade do úst svých legendárních postav. Kosmas totiž připustil jedině, že čerpal z vyprávění starců, tedy z ústní tradice. V kapitole páté nazvané Kosmas a jeho svět pak Wihoda do jisté míry opakuje zde shrnutá zjištění.

Kosmas inspiroval své následníky

Nechybí ani přiblížení Kosmova odkazu. Začíná obhlídkou znojemské rotundy sv. Kateřiny, kde se dochovaly nástěnné malby, na nichž neznámý malíř nedlouho po Kosmově skonu zpodobnil přemyslovský rod od pověstného setkání Libuše s Přemyslem, a tudíž jako by stvrdil Kosmovu verzi. Kromě výtvarného zpodobnění se dochovaly i písemné památky, které Kosmův odkaz dále rozvíjejí; Wihoda připomíná pisatele ze svatovítské i vyšehradské kapituly, sázavského kláštera, kronikáře z doby Karla IV.

Wihodův Kosmas není první výpravou k našemu prvnímu kronikáři. Zmíním aspoň, že před půlstoletím se mu věnoval Dušan Třeštík. Wihoda shrnuje nynější stav bádání a vyslovuje přitom poznatek, že některé záhady nebudou rozluštěny už asi nikdy.

Martin Wihoda: Kosmas
Vydalo nakladatelství ARGO, Praha 2024. 207 stran

Hodnocení: 80 %

Foto: kniha, wikipedie
https://argo.cz/knihy/kosmas/