Japonská kaligrafie - Cesta psaní - Petra Vitásková může být vaší průvodkyní

Petra Vitásková vystudovala japonskou kaligrafii na škole Nihon Shodou Kyoiku Gakkai v Tokiu. Od roku 2002-2005 pod vedením mistryně kaligrafie Akiko Crowther, která jí zprostředkovala externí studium. Od roku 2005-2008 ji učila Kaori Ishijima, s jejíž pomocí zdárně složila zkoušku Shi kyo - učitelský stupeň, která opravňuje kaligrafii učit. Dále pak 6. danu v různých stylech kaligrafie. Ve studiu kaligrafie nadále pokračuje a od roku 2006 kaligrafii také učí.

Kaligrafie se v Japonsku řekne Šodó a doslova to znamená Cesta psaní. Je tedy Petřinou Cestou, kterou je okouzlena a ze které se učí a hledá sebe sama.

Petra píše japonské (původně čínské) znaky a básně v různých stylech a v různých náladách. Jejím oblíbeným psaním jsou buddhistické sútry. Znaky i poezii ztvárňuje klasickým i moderním způsobem. Jako základní materiál používá samozřejmě japonský papír, ale také plátno, jiné textílie a keramiku. Ráda spolupracuje s gafickými, nebo módními designéry.

Pro svou flerovou přezdívku Iwayama použila Petra japonské čtení znaků, používané pro její jméno (jsou to znaky na razítku). Iwa znamená skála a yama je hora, to je význam jejího jména Petra. Když jej napsala takto: iWAYama, je tam taky Cesta.. :)

kaligrafie 1

Lekce, které vede Petra Vitásková, probíhají pravidelně jedenkrát týdně v krásném domě na Malé Straně v Praze. Přijít může kdokoli, není třeba žádné znalosti japonského jazyka. Seznámíte se s pomůckami, manuály a kaligrafickými texty, ale hlavně budete psát! Hodina začíná krátkou rozcvičkou, poté se cvičí nové znaky a na konci je napíšete na tři rýžové papíry, vyhodnotí se nejlepší a dostanete razítko.

Studium je rozděleno na stupně od začátečníků, kteří cvičí základního styl kaišo, přes mírně pokročilé, se cvičením rychlejšího stylu gjóšo, až k pokročilým, kde již dochází k postupnému přepisování textu, svázání prací tradičním japonským způsobem a následuje možnost externího studia na japonské škole. Termíny lekcí jsou v pondělí a ve středu od 19:15 do 20:45.

kaligrafie 3

Kaligrafie jako Cesta psaní

Spolu s rozšířením čínského písma se v Japonsku již v 6. století objevuje i umění kaligrafie, pro niž se zde používá označení šodó, doslova „cesta psaní“. Samozřejmě se však nejedná jen o pouhé psaní, kaligrafie zahrnuje zároveň filosofii, víru, literaturu i historii. Je to umění okamžiku, nikoli však okamžiku vytrženého z historických a kulturních souvislostí.

Kaligrafie navíc nespočívá pouze v mistrné formě napsaných znaků, neméně důležitý je vztah těchto znaků k okolnímu prostoru. Je proto třeba, aby byl vztah „černé“ a „bílé“ na papíře vyvážený, nicméně nejde jen plochu papíru. Pro toto umění je totiž estetickým vjemem nejen výsledný tvar znaků, ale i „tanec štětce po papíře“, který dává každé kaligrafii vedle konečné podoby i jedinečný rytmus.

V japonské kaligrafii existuje pět základních stylů psaní znaků: historické styly tenšo a reišo a častěji používané styly kaišo neboli základní, „rovný“ styl, gjošo, rychlejší styl, a konečně velmi rychlý, abstraktní styl sóšo.

kaligrafie 4

Historie vzniku japonského písma

Přibližně v 6. století se Japonci prostřednictvím súter dovezených z Číny, začali seznamovat se systémem čínských znaků. Japonsko v té době vlastní písmo nemělo, takže zpočátku jako oficiální jazyk sloužila čínština. Později však vznikla potřeba zapisovat i japonštinu, která si proto postupně čínské znaky vypůjčila. Vzhledem k odlišnosti obou jazyků však čínské znaky nebyly k zápisu japonského jazyka nejvhodnější – japonština má na rozdíl od čínštiny i ohebná slova a samotné znaky neumožňovaly zápis koncovek, proto v 9. století vznikly zjednodušením některých znaků ještě dvě slabičné abecedy: hiragana a katakana. Hiragana byla vytvořena pro ženy žijící u císařského dvora, které ji v době rozkvětu svébytné japonské kultury používaly k psaní dopisů, deníků i krásné literatury. Katakana vznikla v buddhistických klášterech, kde ji mniši používali jako pomůcku při čtení súter, a užívalo se jí též k vysvětlení oficiálních textů. Čínské znaky však zůstaly součástí japonského systému písma i nadále – vzhledem k velké homonymitě japonských slov je totiž nemohly fonetické abecedy plně nahradit.

kaligrafie 6