Japonská kaligrafie - Cesta psaní - Petra Vitásková může být vaší průvodkyní
Banner

Japonská kaligrafie - Cesta psaní - Petra Vitásková může být vaší průvodkyní

Tisk

kaligrafie 200Petra Vitásková vystudovala japonskou kaligrafii na škole Nihon Shodou Kyoiku Gakkai v Tokiu. Od roku 2002-2005 pod vedením mistryně kaligrafie Akiko Crowther, která jí zprostředkovala externí studium. Od roku 2005-2008 ji učila Kaori Ishijima, s jejíž pomocí zdárně složila zkoušku Shi kyo - učitelský stupeň, která opravňuje kaligrafii učit. Dále pak 6. danu v různých stylech kaligrafie. Ve studiu kaligrafie nadále pokračuje a od roku 2006 kaligrafii také učí.

Kaligrafie se v Japonsku řekne Šodó a doslova to znamená Cesta psaní. Je tedy Petřinou Cestou, kterou je okouzlena a ze které se učí a hledá sebe sama.

Petra píše japonské (původně čínské) znaky a básně v různých stylech a v různých náladách. Jejím oblíbeným psaním jsou buddhistické sútry. Znaky i poezii ztvárňuje klasickým i moderním způsobem. Jako základní materiál používá samozřejmě japonský papír, ale také plátno, jiné textílie a keramiku. Ráda spolupracuje s gafickými, nebo módními designéry.

Pro svou flerovou přezdívku Iwayama použila Petra japonské čtení znaků, používané pro její jméno (jsou to znaky na razítku). Iwa znamená skála a yama je hora, to je význam jejího jména Petra. Když jej napsala takto: iWAYama, je tam taky Cesta.. :)

kaligrafie 1

Lekce, které vede Petra Vitásková, probíhají pravidelně jedenkrát týdně v krásném domě na Malé Straně v Praze. Přijít může kdokoli, není třeba žádné znalosti japonského jazyka. Seznámíte se s pomůckami, manuály a kaligrafickými texty, ale hlavně budete psát! Hodina začíná krátkou rozcvičkou, poté se cvičí nové znaky a na konci je napíšete na tři rýžové papíry, vyhodnotí se nejlepší a dostanete razítko.

Studium je rozděleno na stupně od začátečníků, kteří cvičí základního styl kaišo, přes mírně pokročilé, se cvičením rychlejšího stylu gjóšo, až k pokročilým, kde již dochází k postupnému přepisování textu, svázání prací tradičním japonským způsobem a následuje možnost externího studia na japonské škole. Termíny lekcí jsou v pondělí a ve středu od 19:15 do 20:45.

kaligrafie 3

Kaligrafie jako Cesta psaní

Spolu s rozšířením čínského písma se v Japonsku již v 6. století objevuje i umění kaligrafie, pro niž se zde používá označení šodó, doslova „cesta psaní“. Samozřejmě se však nejedná jen o pouhé psaní, kaligrafie zahrnuje zároveň filosofii, víru, literaturu i historii. Je to umění okamžiku, nikoli však okamžiku vytrženého z historických a kulturních souvislostí.

Kaligrafie navíc nespočívá pouze v mistrné formě napsaných znaků, neméně důležitý je vztah těchto znaků k okolnímu prostoru. Je proto třeba, aby byl vztah „černé“ a „bílé“ na papíře vyvážený, nicméně nejde jen plochu papíru. Pro toto umění je totiž estetickým vjemem nejen výsledný tvar znaků, ale i „tanec štětce po papíře“, který dává každé kaligrafii vedle konečné podoby i jedinečný rytmus.

V japonské kaligrafii existuje pět základních stylů psaní znaků: historické styly tenšo a reišo a častěji používané styly kaišo neboli základní, „rovný“ styl, gjošo, rychlejší styl, a konečně velmi rychlý, abstraktní styl sóšo.

kaligrafie 4

Historie vzniku japonského písma

Přibližně v 6. století se Japonci prostřednictvím súter dovezených z Číny, začali seznamovat se systémem čínských znaků. Japonsko v té době vlastní písmo nemělo, takže zpočátku jako oficiální jazyk sloužila čínština. Později však vznikla potřeba zapisovat i japonštinu, která si proto postupně čínské znaky vypůjčila. Vzhledem k odlišnosti obou jazyků však čínské znaky nebyly k zápisu japonského jazyka nejvhodnější – japonština má na rozdíl od čínštiny i ohebná slova a samotné znaky neumožňovaly zápis koncovek, proto v 9. století vznikly zjednodušením některých znaků ještě dvě slabičné abecedy: hiragana a katakana. Hiragana byla vytvořena pro ženy žijící u císařského dvora, které ji v době rozkvětu svébytné japonské kultury používaly k psaní dopisů, deníků i krásné literatury. Katakana vznikla v buddhistických klášterech, kde ji mniši používali jako pomůcku při čtení súter, a užívalo se jí též k vysvětlení oficiálních textů. Čínské znaky však zůstaly součástí japonského systému písma i nadále – vzhledem k velké homonymitě japonských slov je totiž nemohly fonetické abecedy plně nahradit.

kaligrafie 6

Chcete-li se dozvědět více, anebo si u Petry objednat kaligrafii dle vašeho přání, ať již pro sebe, nebo jako dárek, navštivte její stránky:

http://www.fler.cz/iwayama
http://www.kalimali.cz/
https://www.facebook.com/KurzyJaponskeKaligrafie


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Lubomír Větříšek: „Spousta kluků měla tu vojnu ještě horší než já nebo se odtamtud nevrátila"

Autor 100Dva roky v hajzlu je poměrně ostrý název knihy, která se věnuje neméně drsnému tématu. Lubomír Větříšek v ní na základě svých vzpomínek vypráví pravdivý příběh o dvouleté vojenské službě v letech 1983 až 1985. Setkal se na ní s šik...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Oceán mezi námi: O dojemném shledání matky a syna

Oceán mezi námi

Dojemný román o odloučení matky a syna a jejich strastiplné cestě životem i dojemném shledání po letech napsala Gill Thompson, autorka románu Dítě na nástupišti s obdobnou tématikou a děje...

Z archivu...


Výtvarné umění

Opavská výstava 30+ nabídne stovky skvělých fotografií

opava 200Přes 500 působivých fotografií od více než 150 autorů nabídne v Opavě výstava nazvaná 30+. Dosud největší výstava opavského Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity představí tvorbu studentů, absolventů školy a chybět nebudou ani fotografic...

Divadlo

Hráči - Komorní scéna Aréna
Hráči 200Hercům nejvyšší kategorie, těm, kteří dokážou svou profesi vypilovat na mistrovskou úroveň jemně cizelovaných detailů, říkám, čistě jen pro svou potřebu, hráči. Ostravská Komorní scéna Aréna má stejnojmennou Gogolovu klasiku na repertoáru už šestý...

Film

Jak pokračuje legenda Zprávaře

zpravar 200Film Zprávař 2 – Legenda pokračuje, je pokračování kariéry hlasatele zpráv a je konečně tady. Stylová, a přitom nechutná komedie s pevnými prsy a zadky, je přitom dojemná až k pláči.