Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

A poněvadž člověk není schopen zůstati bez zázraků, tu si vytvoří nové zázraky, již vlastní, a bude se klaněti fušerskému zázraku, babskému kouzelnictví, byť stokrát byl buřičem, kacířem a neznabohem. (Dostojevskij – Bratři Karamazovi, překlad Vladimír Ryba)

Řecká kapela Rotting Christ, kapela dvou bratrů, na scéně působí již přes třicet let a stále má co nabídnout. Třináctá studiovka s lakonickým názvem The Heretics vyšla v půli února pod hlavičkou nakladatelství Season Of Mist a přináší melodie, vzrušení i zamyšlení v podobě promyšlených textů, plných odkazů na slavné myslitele a spisovatele.

Rotting Christ se zformovali v roce 1987 v Athénách, jsou známí jako jedna z prvních black metalových kapel ve svém okolí a jejich specifický zvuk patří k jejich neodpiratelným devizám. Jádro kapely tvoří bratrské duo, členové jsou tito: Sakis Tolis – kytara, klávesy, zpěv; Themis Tolis – bicí a od tohoto roku Giannis Kalamatas – kytara, Stamatis "Melanaegis" Petrakos – basa.

Diskografie už také něco čítá: Thy Mighty Contract (1993), Non Serviam (1994), Triarchy of the Lost Lovers (1996), A Dead Poem (1997), Sleep of the Angels (1999), Khronos (2000), Genesis (2002), Sanctus Diavolos (2004), Theogonia (2007), Aealo (2010), Κατά τον δαίμονα εαυτού (2013), Rituals (2016) a The Heretics (15. února 2019).

S koncepčními alby je to trochu těžší – ne nutně vždy to posluchači sedne. Uvedu příklad u sebe: jakkoli mám ráda portugalské Moonspell a rozhodně nepohrdnu písní v jejich rodném jazyce, jejich deska 1755 mě nechala spíše chladnou. Očekávání u Rotting Christ a jejich komplexního koncepčního alba The Heretics byla tedy vysoká a musím říct, že alespoň v mém případě byla výrazně překonána.

Úvodní citát Dostojevského v písni In The Name of God shrnuje textovou podstatu alba. Nádherná rázná skladba, kde v sobě vše padne jako ulité, není zde hluchého místa. Písnička posluchače pohltí a není snad možné, se do ní nezamilovat na první poslech. Epická jízda pokračuje i v Vetry Zlye, kde hostuje ruská zpěvačka Irina Zybina (Alkonost) a můžu jen říct, že nálada se mění, ale sdělení zůstává stejné. Nejen líbivý riff přináší Heaven And Hell And Fire, taky nás nutí k zamyšlení citáty od učenců Miltona a Painea. Jedná se o melodickou záležitost, a to nemyslím ve zlém slova smyslu.

Rotting Christ bývá vytýkáno, že jejich hudba není stejná jako v minulosti, že vyměkla. Změna je ale život a nemyslím si, že by to v případě téhle kapely bylo tak horké. Hallowed Be Thy Name funguje na základě jednoduchého popěvku, přesto dokáže zanechat silný dojem a pocity jsou důvodem, proč posloucháme hudbu, nebo ne? Kostelní feeling v Dies Irae umocňuje chorálové zpracování jedné z údajně nejlepších básní ve středověké latině. Přestože mi hlas zpěváka připadá neuvěřitelně melodický, tak I Believe v jeho mateřštině mě moc neuchvátilo. Jde spíše o recitaci než zpěv textu z knihy The Saviors of God od slavného řeckého autora Nika Kazantzakise. Skladba Fire God And Fear je uvozena citátem Voltaira a nastavuje tolik potřebné zrcadlo společnosti: „Ti, kdo vás přinutí věřit absurditě, vás donutí i páchat ohavnosti.“. Svižnější, až pochodové tempo, skvěle ladí s energicky promyšlenou skladbou.

Nejmíň se mi z celé desky líbí nejdelší (5:23) písnička, The Voice Of Universe, kde máme možnost slyšet angličtinu, řečtinu a navíc arabštinu v podobě hosta Ashmediho z kapely Melechesh. Temnější pohled na věc v mých uších prostě postrádal jiskru. Nejkratší (3:07) písnička The New Messiah pojednává o falešných prorocích a v dnešní době plné pokrytců je relevantní. Závěrečná dlouhá (5:23) skladba The Raven svým začátkem (cca 30 vteřin) evokuje již vzpomínané Moonspell a jejich Alma Mater. Na první pohled se to může zdát jako prvoplánovité, použít zrovna Poeova Havrana, ale přístup hudebníků k této formě přinesl něco svérázného a chytlavého. Jako bonus máme dvě skladby, The Sons of Hell I a II a musím říct, že jde o loučení v grandiózním stylu! Obzvlášť část I mě naprosto pohltila svým chvalozpěvem na svobodnou vůli a taky svou hravostí i rozpustilými riffy.

Úžasné, jako pocity dokáže vyvolat zvuková vize hudebníků se spřízněnou duší. Máte-li rádi melodický metal, můžete The Heretics s klidným srdcem poslechnout a nechat se lapit do jejich zvučných sítí. Nejedná se o žádnou depkovitou temnou hudbu, naopak překypuje životem a energií a předává jasný vzkaz, kterého se také držím: non serviam!

Název nosiče: The Heretics
Interpret: Rotting Christ
Žánr: melodický black metal
Skladby: 01. In The Name of God, 02. Vetry Zlye, 03. Heaven And Hell And Fire, 04. Hallowed Be Thy Name, 05. Dies Irae, 06. I Believe, 07. Fire God And Fear, 08. The Voice of the Universe, 09. The New Messiah, 10. The Raven + The Sons of Hell, pt 1 a pt 2
Stopáž: 43:36 + 8:31
Vydavatelství: Season Of Mist
Hodnocení: 93 %

Zdroj foto/obálka: https://www.rotting-christ.com/en