Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Knih o německé ohavnosti během 2. světové války bylo napsáno dost, o té sovětské však nikoliv. Málokdo ví, jaké násilné činy a zrůdnosti se páchaly za krutovlády Stalina na občanech Pobaltských států. Kniha referuje o strašlivé tragédii 20. století, která by měla být znovu a znovu připomínána. V šedých tónech by mělo být zařazeno mezi povinnou četbu vedle Deníku Anny Frankové nebo Sofiiny volby.           

V hlubinách zimy jsem konečně zjistil, že uvnitř mě tkví nezlomné léto. – Albert Camus

Vracet se k temným výjevům naší i světové minulosti není nikdy nic příjemného, ale je to nezbytné. Ať chceme či ne, to všechno je součást historie a když se to stalo před lety, které se nám zdají vzdálené a ti mladší z nás si na to ani nepamatují, drží se nás to stále. V šedých tónech je jednou z mnoha knih, která popisuje hrůzné období druhé světové války, přibližuje problematiku okupace, pracovních táborů a holocaustu.
Do historicky pravdivé knihy autorka zakomponovala fiktivní příběh o patnáctileté Litevce Lině, která oplývá výtvarným nadáním a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domu však vtrhne sovětská tajná policie a spolu s dalšími intelektuály odvlečou celou rodinu pryč. Lina najednou pocítí tím nejkrutějším způsobem, jak moc bolí, když o všechno přijde. Čeká je zdlouhavá deportace do pracovních táborů. Výjevy z cesty vlakem patří k těm nejdrsnějším. Do dobytčáku nahrnou i matku s novorozenětem, která právě porodila. Rusové s nimi nejednají se ctí, jsou pro ně zločinci, odpornými zvířaty, kteří sem přijeli zemřít.
Lina se musí naučit trpět, bojovat o holý život a život svých blízkých a hlavně se nenechat zlomit a nepřijít o svou vlastní lidskost. A to se jí daří díky lásce k výtvarnému umění. Ač riskuje, kreslí a zapisuje si to, co ona a lidé kolem v táborech prožívají. Nejprve se domnívá, že se veskrze kresby spojí se svým otcem, který už ale dávno zemřel v gulagu. A později proto, aby uchovala paměť ponižovaného národa a vzdala tak hold tisícům nevinných, kteří se stali obětí sovětského režimu. Do příběhu vstoupí romantická zápletka. Lina se zamiluje do Andriuse, chlapce, který je deportován spolu se svojí matkou. Ta se později pod výhrůžkou zabití stane prostitutkou sovětských vojáků v pracovním táboře. I to má paradoxně své výhody. Ona a Andrius dostávají o něco více jídla, než jen krajíc suchého chleba, a dělí se o to s ostatními. Osudy Liny a Andriuse se však brzy rozdělí, Lina s rodinou pokračuje dalším transportem za polární kruh. Pro Linu to znamená nejen nadále neustálý hlad a tvrdou práci, ale boj o život během kruté sibiřské zimy. To se však stalo pro její matku Jelenu osudným. Zajatci na zasněžených pláních čekali celé měsíce na záchranu, většina se toho již nedožila. Pomoc přišla nikoliv v podobě západních mocností, ale v podobě doktora Solomonoviče Samodurova. Samodurov byl skutečnou postavou z ruské inspekce, který tehdy vytrhnul stovky lidí ze spárů zubaté s kosou. Nemohl je z pracovních táborů poslat domů, ale poskytl zajatcům léky včetně vitamínů a zasadil se o humánnější podmínky.

„Jen co se Spojenci dozvědí, co se v lágru děje, přijdou nás zachránit,“ doufali zajatci v pracovních táborech. Lina a její bratr Jonas v to doufali dalších patnáct let. A spolu se všemi, co přežili, se dostali domů až po Stalinově smrti
Zajímavá je autorčina forma psaní, místy prolíná Linino vyprávění z táborů vzpomínkami na dětství a předchozí život, psanými kurzívou. Při čtení knihy se k mnohému čtenáři vkrádá pocit, že toho zažil málo ve srovnání s tím, co za zrůdnosti nejen z minulosti mu probíhá pod rukama. Ruta Sepetys podává syrovou realitu napsanou svěžím a čtivým jazykem. Letmou výtku bych měla akorát k závěru knihy. Děj skončil, aniž by došlo k nějakému vyvrcholení, což může působit poněkud nedotaženě.

Ruta Sepetys sama vyhnanství nezažila, ale její příbuzní ano. Její otec jako malý utekl z Litvy, která byla spolu s Lotyšskem a Estonskem pohlcena Sovětským svazem a na nějaký čas úplně zmizela z map. Nazpět si svou svobodu vydobyla až v roce 1993. Při psaní autorka zpovídala desítky pamětníků a většina vyprávění je založena na jejich vzpomínkách. Ti, kteří vyhnanství přežili, po návratu domu zjistili, že Sověti bydlí v jejich domech a používají jejich majetek. I po návratu se nimi stále zacházelo jako se zločinci. Nesměli promluvit o svých zážitcích, jinak jim hrozilo vězení či deportace zpět na Sibiř. „V některých válkách se bojuje bombami. Lidé v téhle válce bojovali vírou. V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Tyhle tři státy nás naučili, že láska je tam nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k bohu, nebo třeba k nepříteli – láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha.“

Název: V Šedých tónech (Between Shades of Grey)

Autor: Ruta Sepetys                                                             

Žánr: historický román                                                   

Nakladatelství: CooBoo                                                        

Rok vydání: 2013                                         

Počet stran: 288                                            

Hodnocení: 90 %