Kultura21.cz

Nejsou pohádky jako pohádky. Když je píše člověk moudrý, nadaný smyslem pro humor a nadsázku, člověk znalý jejich pravidel a současně odhodlaný je porušovat, zpravidla se urodí možná sice nenápadné, alem přece jen zjevné skvůstky. Kdysi tento předpoklad stvrdil Jan Werich svým Fimfárem, nyní lze stejná slova vztáhnout na Terryho Jonese a jeho Pohádky k neuvěření.

Terryho Jonese (1942) si pamatujeme jako jednoho z členů legendární anglické skupiny Monty Python, která se i po svém rozpadu čas od času schází ke speciálním veřejným produkcím - nejnověji bylo takové divadelní představení, uskutečněné v druhé půli července 2014, přenášeno i do několika českých kin. Jako herec ovšem proslul hlavně svými ženskými postavami, které dokázal roztomile karikovat a opatřit rozkřičeností, ale rovněž se prosadil jako režisér.

Nejprve dohlížel na kolektivní "montypythonovské" komedie (proslulá je zejména biblická persifláž Život Briana), později zpracovával samostatná a na původním seskupení nezávislá díla (Žabákova dobrodružství). K pohádkově laděným příběhům, byť rozličně posouvaným a svérázně domýšleným, měl vždy blízko, takže není divu, že se odhodlal k vlastní tvorbě.
¨
Vlastnoručně sepsal jedenadvacet kraťoučkých pohádkových příběhů, někdy nabádavých nebo osvětlujících, někdy potrhle rozmarných, někdy však také děsivých a hororových. Nalezneme ozvuky bratří Grimmů, Andersena, Dickense, keltského folklóru. Pokaždé ovšem vnesl překvapivý náhled na klasické zápletky (třeba v příběhu o mořské panně, kouzelném zrcadle nebo Sněhurečce), nepohrdnul však ani vlastními náměty, občas si s potěšením pohrál s groteskní morbiditou a fantaskními kruťárnami. Poutavě vyprávěné příběhy přitom nehodlal dospělácky přetáčet k psychoanalytickým výkladům, dokládajícím, že v podtextu pohádek se může skrývat sexuální symbolika, jak to učinila Angela Carterová v Krvavé komnatě.

Psal je doopravdy pro děti, byť možná trochu odrostlejší a také otrlejší, které by třeba dokázaly ocenit Děsivé dějiny (známé u nás z televizního uvedení). Všimneme si, že rád do popředí vysouvá povahu a očekávání člověka jako rozhodující prvek pro vnímání událostí, v nichž se ocitá. Někdy se i sebehrozivější zážitky mohou stát pouhou zábavou jako v případě věčně rozhádaných Micka a Macka, jindy pouhá ustrašenost vede ke zhoubě, jak tomu bylo v pohádce o unaveném draku, který nikoho neohrožoval ani nikomu neškodil.

Vedle lidských hrdinů vystupují i postavy zvířecí, stejně jako v dávných bajkách vybavené mluvou a zosobňující nejrůznější člověčí nectnosti. Někdy Jones začlení atributy současné sci-fi, když přivádí na scému dinosaura a cestování časem. Rovněž si všimneme, že občas přímo oslovuje čtenáře ("A uhodnete proč?"), aby jej silněji vtáhl do děje, jindy se vysloveně pokouší navodit, že pohádky jakoby někdo vypráví třeba při posezení u ohně a vypomáhá si přitom slůvky ozřejmujícími nehotovost či prozatimnost. Zaposlouchejte se třeba do tohoto úryvku o zlomyslném rušiteli nočního klidu: "A když se ujistil, že obyvatelé domu spí jako dudci, co myslíte, že začal tropit? Vyklouzl zase ven a zabušil na domovní dveře, aby všechny zburcoval. Namouduši. A vždycky měl na svědomí ještě jednu věc, ale teď si zaboha nevzpomenu jakou...").

České vydání Pohádek k neuvěření je opatřeno původními ilustracemi Michaela Foremana. Čtivý a nejen dětského čtenáře oslovující překlad, který se snaží zachovat svéráz i verbální bezprostřednost originálu, pořídil Petr Matoušek.

Báječný bavič Terry Jones: Pohádky k neuvěření
Ilustroval Michael Foreman
Přeložil Petr Matoušek
Vydalo nakladatelství Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Praha 2014. 152 stran

Hodnocení: 100%

Foto: Euromedia Group

www.euromedia.cz