Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Knihu o divokých králíčcích napsala ve svých jedenácti letech Kristýna Pokorná a loni za ni získala Zlatý oříšek, cenu, která je udělována deseti nejnadanějším dětem z České republiky. Je jistě obdivuhodné, když dívka v tak mladém věku vůbec napíše knihu, navíc s tak dobře stavěným příběhem. Zásluha by však byla mnohem větší, pokud by se jednalo o motiv originální.

Košatý příběh o třech armádách divokých králíků začíná noční bitvou v lese mezi dvěma znepřátelenými kmeny. Úvodní kapitola je završena znamením z hvězd a proroctvím velitelky Zelené armády o legendárním válečníkovi, který je přijde zachránit...

Už zde je naprosto zjevné, že autorku inspirovala nejen její láska ke králíkům, ale že hodně čerpala z knihy Erin Hunterové Divoké kočky.

Hlavním hrdinou je králíček Ryzy, domácí mazlík, který se jednoho dne rozhodne opustit pohodlí domova a vydá se do divočiny. Jeho předlohou prý byl Kristýnin králík Deni… Ke své škodě se v prvním dílu Králičích válečníků, s podtitulem Z domova do divočiny, autorka až příliš drží dějové linie prvního dílu Divokých koček. Je tak okatě shodná s příběhem kocourka Zrzka, včetně zápletky, že to pobouřilo některé fanoušky kočičí série. Co je platné, že jsou změněna jména hlavních i vedlejších představitelů a dalších stěžejních prvků (Zrzek/Ryzy, Modrá hvězda/Bludička, Hvězdný klan/Hvězdná armáda…), když znalec trilogie o divokých kočkách úplně jasně vidí, že na pasece u králíků probíhají ty samé události jako v kočičím táboře. Navíc jsou zde použity další výrazy a slovní spojení pocházející z knihy Erin Hunterové – například „měsíc stál nejvýš“. Text je sice upraven a sem tam se objevuje nějaká vlastní invence, ale je spíš jen pokrácen a zjednodušen. 

…Protivník (pozn.red. Dlouhý ocas) se rozzuřil ještě víc, skočil a chtěl se Ryzymu zakousnout do krku. Ryzy to předpokládal, a těsně před tím mu uhnul. Jenže protivník si pospíšil, naštěstí sice minul krk, ale zakousnul se do obojku. Trhl jím k sobě, takže obojek se Ryzymu zařízl do krku a ubohý králíček se začal dusit. S hrůzou si uvědomil, že si s ním protivník může dělat, co chce. A on si také dělal: trhal obojkem čím dál víc, až měl Ryzy namále. Po chvíli však obojek povolil a přetrhl se. (úryvek z knihy Králičí válečníci)

…Cítil, jak se mu kolem krku stahuje obojek. Dlouhý se do něj zakousl a tahal a tahal. Obojek se Zrzkovi zařezával do krku. Užuž se začínal dusit a zpanikařil. Zuřivě sebou zmítal a kroutil se, ale řemínek ho škrtil s každým pohybem víc a víc. Dávil se, lapal po dechu, sebral poslední sílu a pokusil se Dlouhému vytrhnout. A najednou se ozvalo hlasité prasknutí a byl volný. (úryvek z knihy Divoké kočky)

Podobných shod je plná knížka. Jelikož jsem nikde neobjevila zmínku o skutečném, a dle mého názoru, stěžejním zdroji inspirace, zaslala jsem Kristýně Pokorné mailem několik otázek se žádostí o její vyjádření. Je to ve svých 14 letech přeci jen už slečna, která sama může uvést věci na pravou míru.

Napsala jste již tři díly knihy Králičí válečníci. Připouštíte, že jste se původně inspirovala sérií Divoké kočky od Erin Hunterové? Asi se vám hodně líbila, že?
Při psaní Králičích válečníků jsem se inspirovala, pokud si pamatuji (přece jen je to dávno a bylo mi ani ne 11 let), několika knížkami. Kromě Divokých koček Erin Hunterové, kterou nemáme a tehdy jsem ji četla, i knihou Daleká cesta za domovem od Richarda Adamse a asi i některými dalšími. Přesně si to nepamatuji, je to přece jen už dávno a byla jsem velmi malá.

Proč to nebylo někde uvedeno již dříve?
Na zadní straně obálky prvního dílu jsme uvedli odkaz na Dalekou cestu od Richarda Adamse. Proč jenom tuto už si nepamatuji. Možná to bylo proto, že v Daleké cestě vystupují také králíci, zatímco Divoké kočky jsou kočky. Asi nebyl problém uvést tam obě, nicméně jak já, tak rodiče jsme byli šťastní, že jsem vůbec něco takového napsala a nakreslila, a hlavně jsme se soustředili na to, aby se to vůbec dokončilo. A pak jsem to moc neřešila, jako každý ješitný autor jsem se soustředila na sebe. Věřím, a to musíte posoudit sama, že jsem se snad na prvním díle něco naučila a že druhý, a hlavně třetí díl je literárně mnohem povedenější než moje jedenáctiletá tvorba. Samotný pseudonym Erin Hunter, pod nímž ve skutečnosti publikuje několik autorů, navíc ukazuje, jak ošidné to vlastně s originalitou námětu je. A mojí trvalou inspirací a láskou je můj králíček Deni, což pochopí každý, kdo ji uvidí.

Za svůj počin jste získala cenu Zlatý oříšek. Připadá vám to správné?
Věřím, že Zlatý oříšek jsem nezískala za originalitu námětu, což je přece jen věc celkem výjimečná, ale za úsilí, které jsem napsání a nakreslení knížek věnovala, snad i za talent projevený při jejich zpracování. V samotném finále soutěže jsem předváděla komiks.

Chystáte prý další knihy. Do jaké míry čerpáte z již vydané celosvětové literatury?
Průběžně mám rozepsáno několik knížek v češtině i angličtině, zkouším psát i poezii. Věřím, že už mám alespoň nějaké zkušenosti a mám na to, pokoušet se o originální námět. Ale uvidím, co z toho bude. Určitě dám vědět.

Vážím si toho, že mi Kristýna své vyjádření zaslala a konečně připustila, že Divoké kočky četla. Dříve to totiž na svém webu http://www.kralicivalecnici.estranky.cz/ v diskuzi popírala. Dokážu také pochopit, že se vážně stylizovala do role dětské spisovatelky a nadřadila příběh o králíčkovi originálu o divokých kočkách. Asi se skutečně natolik vžila do své role, že zapomněla zmínit knihu, kterou četla předtím a paradoxně si z ní pamatovala tolik podrobností.

Další díly Králičích válečníků jsou opravdu již více její a příběh Ryzyho se ubírá více vlastní cestou. Nakolik, to už, koneckonců, mohou posoudit čtenáři sami.

Obrázky, které doplňují text, vlastnoručně nakreslila Kristýna Pokorná. Jedná se sice o jednoduché barevné ilustrace, ale jsou výstižné a v tomto směru se jistě autorce nedá upřít jisté nadání. Věřím, že kniha se dětem určitě líbí, text je převeden do řeči srozumitelné mladšímu čtenáři a doplněn o pěkné obrázky.

Zdali se bude spisovatelský a výtvarný talent slečny Pokorné i nadále rozvíjet, to ukáže teprve budoucnost. V každém případě již projevila velkou vytrvalost a odhodlání stát se spisovatelkou tím, že stále pokračuje v psaní, v poslední době navíc rozšiřuje pole působnosti na žánr poezie. Přála bych této mladé, šikovné a chytré dívce, aby se od dět(in)ské ješitnosti propracovala k dospělácké pokoře, která ji, jako úspěšnou autorku, může jen zdobit.

Kristýna Pokorná (nar. 21.9. 2000 v Praze) studuje gymnázium Nový PORG v Krči. Za knihu Králičí válečníci získala Zlatý oříšek za rok 2014 ( www.zlatyorisek.cz) U nakladatelství Barrister and Principal vyšel i druhý a třetí díl její knihy.

Králičí válečníci
Z domova do divočiny
Autor: Kristýna Pokorná
Vydal: Barrister and Principal
Formát: váz., 112 stran
ISBN: 978-¬80-¬87474-83
Rok vydání: 2012, vydání 1.
Edice: Pohádky
Hodnocení: 55% 

www.barrister.cz