Projekt Sandrina

Projekt Sandrin200 Když jsem poprvé držela v ruce tuhle knihu menšího formátu s fotkou zpěvačky na pevných deskách, hořela jsem nedočkavostí, až se začtu. Čekala jsem příběh plný úspěchu, cesty vzhůru začínající hvězdičky na hudební scénu a odpočinkové čtení.

Sice mě trochu znejistěla poznámka na deskách český thriller, protože thriller je přece žánr, který má u čtenáře nebo vyvolat silné napětí a emoce. A já čekala romantiku a odpočinek. Ale co, pojede se mnou do nemocnice, tahle tloušťka knihy se dá za dva dny pohodlně přečíst. Připravila jsem ji na kraj stolu, spolu s ostatními věci, které měly jet se mnou. A pak jsem kolem ní chodila a házela po ní okem, prsty mě svrběly, už už jsem ji chtěla otevřít a začíst se. Jenže já znám moje začtení se – to se pak zakousnu a nevím, kdy přestat. Takhle jsem ji minula dvakrát a na potřetí jsem ji přece jen otevřela s příslibem, že do ní jen mrknu a půjdu dál. A jak jsem do ní mrkla, stalo se přesně to, čeho jsem se bála: začetla jsem se a nemohla se utrhnout. Práce stála, ručičky na hodinách uháněly vpřed a mně klouzaly oči po řádcích. Ztratila jsem pojem o čase a nechala se vtáhnout do příběhu.

Krásně to začalo. Přesně, jak jsem předpokládala. Líbivý příběh se rozběhl. Mladičká hvězda, která vyhrála pěveckou soutěž, našel si ji manažer a měla našlápnuto k hvězdné kariéře. Světla reflektorů, vyprodaný sál a obrovské jeviště si zasloužila, vždyť zpívá božsky. Její hřejivý, přesto však naléhavý alt je naprosto originální. Sandrina (což je její umělecké jméno) nikoho nekopíruje, je sama sebou. Přestože křehká, ve svojí podstatě obrovsky silná a nepřehlédnutelná. Ta síla, která vychází z jejího hrdla je odrazem její duše a pohled na ni, jak stojí sama na jevišti, jen se svou kytarou, z ní dělá bohyni. Prvních čtrnáct stran jsem zhltla naráz a mnula si ruce, že to je přesně ono, co potřebuju. Miluju příběhy o píli a úspěchu, o skromnosti, zdravému sebevědomí i určité dávce rebelství. Dokážu se vžít do příběhu a držet hrdinům palce, prožívat s nimi úspěch i pád. Zaklapla jsem knihu, zastrčila ji na dno tašky, aby mě nedráždila svou zářivě zelenou obálkou a přikázala si akci v domácnosti. Na čtení bude čas na nemocničním lůžku. Jakmile jsem se prospala po narkóze, skočila jsem po knize a byla okamžitě bdělá. Příběh pokračoval.

Projekt Sandrina

Sandrina stoupala výš a výš. Neušla ani zájmu médií a přirozeně i bulváru. A tady jsem zpozorněla. Jakýsi investigativní pisálek Marek Hůla se s tím teda nepáře. Tenhle člověk mě štval hned od první chvíle, kdy jsem se s ním setkala. Ale co by člověk od bulváru čekal, překroutí úplně všechno jen proto, aby získal víc čtenářů. A tenhle arogantní chlapík mi prostě nesedl. Tady udělám odbočku směrem k autorům. Jestli tyhle reakce chtěli ve čtenáři vyvolat, potom trefili do černého. Uznale jsem pokývala hlavou. Jsou dobří. Ti Houserovi jsou prostě dobří. Znají problematiku a umějí v tom chodit. Nebyl čas na zamýšlení, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Zabořila jsem nos do knihy, která je svou velikostí tak přesně do ruky, je pohodlná pro čtení i vleže a současně jsem ocenila, že nemá přebal a obálka je hladká a, v případě potřeby, omyvatelná. Nerada sundávám papírové přebaly z knih, připadají mi pak nahaté, takže i konečnou podobu a použitelnost této knihy hodnotím kladně. Takže Hůla mě naštval v první chvíli. Jeho příběh se posléze zamotal natolik, že mi ho nakonec bylo líto, protože takhle fatálně skončit vůbec nemusel. Ale byznys je byznys.

Byla jsem se Sandrinou v jejím příběhu na každém kroku. Na scénu se vynořila spousta dalších postav, ať už její fanoušci z facebooku, kteří vytvořili obrovskou skupinu a podporovali ji v jejím vzestupu naprosto brilantně. Seznámila jsem se s jejím manažerem Martinem Doudou, s jejími rodiči a její rodinnou, ne příliš jednoduchou situací, měla jsem možnost nahlédnout do života i ateliéru akademického malíře Otakara Rovenského, přimotalo se tam několik dalších postav, které se zpočátku zdály být jen takovým doplněním dějové linky, ale nakonec se ukázalo, že každá z nich měla jasně daný úkol, aby byla ta mozaika kompletní. Všechny jsem je chápala. Jediná postava, kterou jsem si nedokázala rozklíčovat, to byl Bob – osobní strážce Sandriny. Představila jsem si chlapa jako horu, který chodil za hvězdičkou, jako její stín, všude ji vozil, všude jí byl na blízku, sledoval, co se kolem ní děje a byl připravený okamžitě zakročit, kdyby něco… Proč by nemohla mít holčina bodyguarda? Otec chce pro svoji dceru nejvyšší bezpečnost a chce mít jistotu, že se holka nenechá zatáhnout do kalné vody, která kolem šoubyznysu šplouchá všude kolem. Hlavně ne drogy, alkohol, sex, party pochybných lidí. Sandrina to respektovala, i když trochu toho soukromí by ocenila, není přece malá. Ale otce chápe, je přece jeho poslušná holčička, ovšem, nějakou tu kličku, jak se vymanit ze zorného pole, jistě najde. Až přijde čas.

A tak jsem čekala, až přijde ten čas svobody a nadechnutí se bez gorily za zády a strašně Sandrině držela palce, aby si uchovala svůj nadhled a zdravý rozum, aby mohla být sama sebou a ne loutkou, které jiní tahají za nitky. A když už se zdálo, že ta chvíle přichází, dostala jsem ledovou sprchu. Ono to nakonec dopadlo tak, jak jsem vůbec nečekala. Jak, to ale neprozradím. Faktem ale je, že když jsem knihu dočetla a zaklapla, nebyla jsem slova schopná. Tak takhle se věci dějí? Všechno může být vlastně úplně jinak, než jak se to tváří? Byla jsem překvapena, zasažena a znechucena. Ne knihou, ta je perfektní. Znechutil mě celý ten systém, podstata a to, jací mohou být lidé, kteří se ženou za úspěchem a mocí. Pak jim není nic svaté. Jestliže autoři říkají, že jejich příběhy jsou fabulací, tady věřím, že tyhle se věci ve skutečnosti opravdu dějí a je mi z toho smutno. Proč lidi nejsou vzhledem ke svému druhu lidmi? Takhle bych se mohla zamýšlet donekonečna a stejně to nerozlousknu a je mi jasné, že vás trochu matu. Proto doporučuji, abyste si přečetli tenhle příběh, aby vám došly souvislosti. Potom se taky zamyslíte jako já.

Projekt Sandrina je opravdový český thriller a nepřinesl mi romantiku a odpočinek. Byla jsem napjatá jako struna, to mi věřte. Manželský autorský pár Eva a Jiří Houserovi mohou být na tenhle letošní hit právem pyšní. Odvedli kus dobré práce. Mám ráda české autory. A protože znám knihu krimipovídek, při kterých se mi potily ruce, z pera paní Evy Vidíš-li vosu, nehýbej se! http://www.kultura21.cz/literatura/13512-vidis-li-vosu-nehybej-se, nemohla jsem si nechat ujít ani tohle dílo. Tím spíš, když je to dílo, na kterém pracovala s manželem společně. Eva Houserová pracovala přes dvacet let převážně v ženských časopisech. Začínala jako redaktorka, pak se posunula na místo editorky a nakonec na židli šéfredaktorky. Ale po čase ji přestal bavit ten svět, ve kterém se předstírá, že žena nestárne a je věčně mladá, a tak skočila rovnýma nohama do autorské a publikační tvorby. Tam se, jak sama říká, cítí svobodná a může zúročit i svoje osobní životní zkušenosti tím, že je vkládá do příběhů a povídek o ženách středního věku. Jejím splněným snem, kdy chtěla ženám středního věku nabídnout to, co jinde nenajdou, je web Nezoufalky http://www.nezoufalky.cz, kde se Eva cítí opravdu doma. Jiří Houser, spisovatel, reportér a výtvarník vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze. Prošel celou řadou povolání, od roku 1983 pracoval jako reportér časopisu Československý voják. Na svém kontě má několik knih, za všechny bych ráda zmínila tu, prozatím poslední, ale velmi úspěšnou, s mystickým názvem Dům v temnotách http://www.databazeknih.cz/knihy/dum-v-temnotach-80214.

Zajímalo mě, co tím společným dílkem vlastně chtěli říct. A tak jsem se na to autorské dvojice prostě zeptala. A oni odpověděli: „Že všechno může být jinak, než se nám na první pohled zdá. A to se týká nejen mezilidských vztahů, kdy si mnohdy jeden o druhém vytváříme mylné představy, kterým uvěříme. A náznaky o svém omylu vědomě přehlížíme, protože nechceme přicházet o své iluze. Ono je v nich tak nějak pohodlně.“ Čili moje zamyšlení po dočtení bylo správné. Poté, co publikovali každý zvlášť, rozhodli se manželé Houserovi pro společný projekt. Projekt Sandrina, byť svojí podstatou není jejich projektem, ale jejich dílem, se opravdu vydařil.

Název: Projekt Sandrina
Autoři: Eva a Jiří Houserovi
Žánr: Beletrie pro dospělé/ Krimi, napětí
Odpovědná redaktorka: Martina Kloudová
Grafická úprava: Michal Palán
Obálka: PT MOBA
Tisk: Finidr, s.r.o., Český Těšín
Vydala: Moravská Bastei MOBA, s.r.o., Brno
Rok vydání: 2016, vydání první, vázaná
Počet stran: 240
ISBN: 978-80-243-6947-1
Hodnocení: 100 %