V listopadu vyšel první díl nové série u nás oblíbené americké autorky Madeleine Rouxové, s tajuplným názvem Dům fúrií. Dokáže lapit mladé čtenáře do svých temných sítí a ponuré atmosféry, jako tomu bylo v případě trilogie Asylum?
Madeleine Rouxová (* 1985) získala bakalářský titul v tvůrčím psaní a herectví na Beloit College v roce 2008. Krátce poté, co začala psát experimentální blog Allison Hewitt Is Trapped zažila první velký úspěch. V češtině vyšla ceněná trilogie pro mladé čtenáře Asylum, obsahující knihy Asylum, Sanctum, Katakomby.
Dům fúrií mě zaujal jak názvem, tak hlavně mystickou obálkou, která nám evokuje to, čeho se nám v knize dostane. Grafické zpracování knihy spolu s fotografiemi je na vysoké úrovni a dává knize nádech nadpřirozena, za což si u mě vysloužili autoři plusové body.
Sledujeme osudy Louisy Rose Dittonové, která v Anglii v roce 1809 bydlí a pracuje v tajemném hotelu Coldthistle House, který vlastní samotný Ďábel. Hrdinka ho při prvním pohledu popisuje takto (str. 471): Ztratila jsem cit v nose a chlad z okna se rozšířil do konečků mých prstů na rukou i na nohou. Coldthistle House. Studené bodláčí. Příhodné jméno. Vypadal pichlavě, byl vysoký a úzký a podezřelý. Se sluncem za zády nevypadal jako budova z kamení a malty, ale jako čistý stín. Co se může z takové premisy, kterou nám autorka naservíruje hned na první stránce knihy a vlastně celé nové trilogie, vyždímat? A co příběh, když už vlastně víme všechno podstatné?
Tato kniha představuje jakési představení a seznámení s postavami, se kterými bude autorka dále pracovat. Vše se dovídáme z perspektivy mladého irského děvčete Louisy, která už od dětství věděla, že je jiná, že se odlišuje. Bez rodičů, bez kohokoliv, kdo by se o ni chtěl starat, utekla ze školy, kde ji věčně jen ponižovali a bili. Skončila na ulici a vydělávala si tím, že věštila lidem budoucnost. To až do doby, kdy ji paní Haylamová nalákala, aby šla dělat pokojskou pro pana Morningsidea.
Čekala jsem čtení pro mládež a vcelku se mi to vyplnilo. Kniha je o hledání sebe sama a o přijetí toho, jaký člověk je. Zároveň mi ale chybělo víc napětí a hororových scén, jak bylo předesíláno. Podstavy jsou popsány poměrně stroze, ačkoliv skoro každá má za sebou jednoduchý příběh, který osvětluje jejich minulost. Bohužel mě to nedokázalo vtáhnout do děje, ani přimět, abych postavám fandila nebo naopak někoho vyloženě nesnášela.
Dům fúrií je celkem vzato jednoduché čtení s jasně danými schématy, kterých se autorka pevně drží. Pro mladé čtenáře se asi kniha hodí perfektně, protože zde najdou klasické potíže dospívajících lidí. Kniha se dá přelouskat během večera, protože obsahuje celou řadu fotek a ilustrací, které dokreslují tíživou atmosféru knihy. Takže doporučuji hlavně mladým čtenářům!
Název: Dům fúrií
Autor: Madeleine Rouxová
Žánr: pro mládež, horor
Originální název: House of furies (2017)
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2018, pevná vazba
Počet stran: 391
Hodnocení: 65 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Je to už několik let, co se zpívající textař Vlady Gryc objevil na scéně české populární hudby. Zatímco před třemi roky debutoval albem Já svý sny mám, kde mu kompletní hudbu složil německý muzikant Hellmut Sickel, za...
Když jsem já chodila do školy, byli jsme Československá socialistická republika a slovenština byla i v našich čítankách. V televizi bývaly pravidelně slovenské pořady a v rádiu, kde se daly pohodlně nastavit zhruba tři stanice, zněla slov...
V češtině se objevily dva nové výrazy: tejpování a tejpy. Tejpy jsou elastické lepicí pásky, které se lepí na kůži, kde při správném nalepení pomáhají tlumit bolest, podpořit látkovou výměnu a prokrvení dané...
Městské divadlo Zlín se derniérou rozloučilo s hrou Brouk v hlavě, ve které v dvojroli exceluje Pavel Vacek, a nejen on.
Filmová adaptace románu francouzského spisovatele Guy de Maupassanta Miláček, pod níž je podepsána dvojice režisérů Declan Donnellan a Nick Ormerod, ukázkově demonstruje, co znamená pojem „vypráz...