Kdo zná knihy australské spisovatelky Elizabeth Haran, nejspíš tuší, že asi obojí. Australská divočina nabízí nekonečné možnosti. A právě do vnitrozemí se vydává krásná Matylda. A já se tam vydám spolu s ní. Na tuhle výpravu se moc těším, protože paní autorku mám načtenou a vždy jsem byla z jejích příběhů nadšená.
Když jsem v nabídce Alpressu postřehla novinku z pera Elizabeth Haran, román Údolí naděje, bylo mi hned jasné, že tuhle knížku si chci přečíst. Oficiální anotaci nakladatelství jsem si přečetla až v okamžiku, kdy jsem knihu držela fyzicky v ruce:
„Matyldiny sny o rodinném štěstí vezmou za své, když na zásnubní hostině ztropí její opilý otec nečekaný skandál. Dosud vážená rodina je najednou přetřásána na veřejnosti a zostuzená dívka prchne z města do tichého vnitrozemí. V zapadlé vesnici nepotká nikoho, komu by se mohla vyplakat na rameni, proto svou bolest svěří papíru. Vůbec netuší, do jaké pasti se dostane, když se z knihy stane bestseller.“
Paráda, vždyť který knihomol by nechtěl číst o někom, kdo se pustí do psaní? Takový sen, o vlastním literárním počinu, má totiž někde v koutku duše zastrčeno spousta z nás. Promnu si natěšeně ruce a vrhám se na první stránky příběhu.
Nesympatická Matylda a milé vedlejší postavy
Začátek 20. století byl na morálku docela přísný všude na světě. A samozřejmě i v Austrálii. Otec holdující alkoholu, snobská matka milující večírky a rozjařené sestry dvojčata toužící po ulovení sličného mládence. To je rodina skromné Matyldy. Naše hlavní hrdinka se mezi svými nejbližšími vůbec necítí pohodlně. Snad její život dostane klid a pohodu po sňatku s Bradlym. Jenže, jak už napovídá anotace, žádná veselka se nekoná. Zlomené děvče opouští domov a vydává se co nejdál od pomlouvačného velkoměsta.
Musím přiznat, že Matyldina rodina mi není ani trochu sympatická. A co hůř, nijak mi k srdci nepřirostla ani samotná Matylda. Přijde mi moc zpovykaná a dost nudná. Naštěstí se během celého jejího putování trochu mění i její charakter a ke konci už jí snáším. Ale že bych jí extra fandila, to se říct nedá.
Elizabeth umí skvěle vylíčit charaktery jednotlivých postav a ty, které Matylda potkává na své první cestě a poté i v Modrých horách, ty si mne omotávají kolem prstu raz, dva. Vedlejší postavy v čele s Connorem dobře vyvažují mé antipatie k hlavní hrdince.
Kouzlo australského vnitrozemí a děj plný akce
Další, co Elizabeth umí přímo bravurně je popis prostředí. Ve městě nás nechává v klidu, zato australské vnitrozemí člověku přiblíží tak, že se cítím, jak kdybych sama seděla na lavičce v rododendronové zahradě. Divokou, krásnou a zároveň nebezpečnou místní přírodu vidím prostřednictvím autorčiných popisů snad dokonaleji, než kdybych koukala na fotografie.
Děj samotného příběhu plyne poměrně rychlým tempem. Celkem překvapivým, na to, že čtu červenou knihovnu. I když vlastně u Elizabeth by mě to ani nemělo překvapovat. I tentokrát mi dávkuje jednu akci za druhou tak, abych stále chtěla číst dál. Nečekejte ovšem nic překotného a dechberoucího, ale někdy milé a jindy lehce napínavé okamžiky.
Dobrodružná dějová linie graduje v momentě, kdy Matylda bojuje v divočině o přežití. Láska je tak nějak prodchnutá každou stránkou. Samotná lovestory je nám sice jasná hned, jakmile se ti dva spatří, ale jak to s nimi dopadne si hezky počkáme až do konce. I tohle dávkování nepřeslazené romance je mi u Elizabeth sympatické.
Odpočinkový román pro ženy
Ano, přesně takové Údolí naděje je. Miloučké a odpočinkové. Během čtení z člověka opadnou všední starosti a cítí je jak na obláčku. I když bych tento román pro ženy zařadila mezi ty nejslabší, co jsem od Elizabeth Haran četla, rozhodně času stráveného s Matyldou nelituji. Jestli máte rádi nenáročné romantické čtivo se špetkou dobrodružství, knihu vám doporučuji. Pokud s autorkou teprve začínáte, sáhněte nejdřív po nějakém jiném kousku. Třeba Sluncem spálené zemi nebo Za jasné noci. A Údolí naděje si nechte až na potom.
Název: Údolí naděje (Im Tal der Eukalyptuswälder)
Autor: Elizabeth Haran
Žánr: román pro ženy
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2019
Počet stran: 332
Hodnocení: 70 %
Zdroj foto: Alpress
Odkaz na web: Alpress
| < Předchozí | Další > |
|---|
Vše u ní začalo již v dětském věku, když s rodiči cestovala po rodných Čechách. Poznávat svět se Lucie Brejšová rozhodla po maturitě a tehdy ji cesta zavála do Anglie. Od té doby procestovala se svým manželem celou Evropu, navštívili Argentinu,...
Šestnáctiletá Sophie Matthewsová chce své narozeniny oslavit ve velkém stylu. Její otec se plácl přes kapsu a oslava se koná v jeho nově zrenovované pobřežní vile, o níž se povídá, že v ní straší.
Předposlední týden v srpnu se krajská galerie promění v jeviště a díla v aktéry na divadelně-výtvarných dílnách Hraní na umění. Děti si na nich budou hrát, tvořit a seznamovat se se světem výtvarného umění i divadla. Pro dospělé připravila galerie na za...
Šibydybyšybydybypápapa… To je Pilarka | kabaret o jejím životě v rychlosti čardáše | zpěvačka s rozsahem tři a půl oktávy | holka z Moravy, co má pod polštářem fotku Louise Armstronga | chalupářka s kuchařskou duší | královna swingu… Napůl diva...
Každým rokem přichází do kin další digitálně renovované klasické dílo tuzemské kinematografie - a pokaždé je provází knižní monografie, věnující se jak procesu obnovy, tak uměleckým záležitostem. K divákům i čtenářům prozatím doputovaly filmy (a ...
