V nakladatelství Jota vyšla kniha Přiznání taxikářů vycházející ze stejnojmenné facebookové stránky. Ta má nyní tisíce sledujících a věřím, že po tomto počinu čísla ještě porostou.
Jak kniha vznikla?
Autor knihy Jiří Němčík v úvodu popisuje, že když začal dělat tuhle práci a začaly ho potkávat příběhy lidí, přišlo mu najednou líto, že to v jeho paměti postupně zchátrá a vymizí do nicoty. „Začal jsem to zapisovat. Nejdřív jsem si myslel, že to musí být vtipný. A pak zjistil, že nemusí. Hlavně to musí být upřímný. Upřímně naslouchat a upřímně o tom pak napsat. Nebát se napsat, že se mnou něco pohnulo, že se mě něco dotklo. A mít pak upřímnou radost z toho, že to lidi cítí stejně,“ doplňuje.
Autor je sympaťák
Přiznání taxikářů přináší jiný a především upřímný pohled na tuto práci. Jiří Němčík se distancuje od nekalých praktik některých taxikářů a má vše v hlavě dost jasně nastavené. Chápe, že se mu každý dobrý skutek vrátí, dokáže pomoct, naslouchat, povídat si a občas také být potichu a nechat lidi svému osudu. Byl mi opravdu sympaticky a jeho přístup mě zaujal. Důkazem, že nejsem sama je úspěchu autorovy stránky na Facebooku.
„Hodně vláčnej týpekv kšiltovce sebou hodí na zadní sedačky a zahlásí: „Hej kámo, jedu dom, ale cestou musim koupit nějakou trávu. Vem mě někam, kde to prodávaj.“ Chvíli jsem byl v pokušení vzít ho do Hornbachu, ale pak jsem ho vzal tam, kde to maj. Nikoho nesoudím, nejsem DEA, nejsem STB, nejsem BIS, nejsem vaše máma, jsem taxikář a musím znát místa. A vy si pak dělejte, co chcete, když zaplatíte…“ (str. 136)
Příběhy psané životem
Právě díky přístupu tohoto taxikáře s ním může čtenář sdílet spoustu příběhů a zažít nepopsatelné situace. Ať už jde o zážitky z nočních víkendových šicht, různá rodinná dramata, radosti i strasti starších lidí, přístup životního kouče nebo například jízda s Danem Nekonečným a různými turisty. Některé příspěvky jsou kratší, jiné jsou obsáhlejší, ale každý něco přináší. Všechny jsou rozmanité a hlavně ukazují život takový, jaký je.
Čtení této knihy mě moc bavilo, pobavila jsem se u něj a líbily se mi také jednoduché, ale názorné ilustrace Aleše Leznara. Ke knize se skvěle hodí a dokreslují především vtipné příhody z Němčíkovy práce. Přiznání taxikářů mě mile překvapilo, až jsem u něj zatoužila taky někdy jet taxíkem s autorem.…
O autorovi
Jiří Němčík (* 1975, Strakonice) píše od dětství články, blogy a hudební recenze. V roce 2015 vydal novelu Smrthaus (nakl. Petr Štengl), která brutálně lyrickým jazykem popisuje prostředí starobince, kde autor strávil rok a půl péčí o staré, bezmocné a šíleně krásné lidi. Autor v roce 2016 založil facebookový blog Přiznání taxikářů, kde humorně i poeticky zpracovává své zážitky přirozeně vyplývající z práce pražského taxikáře.
Přiznání taxikářů
Autor: Jiří Němčík
Žánr: česká beletrie
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2020
Počet stran: 222
Hodnocení: 90 %
https://www.jota.cz/priznani-taxikaru
| < Předchozí | Další > |
|---|
Hraje, zpívá, je maminkou tří nadaných dcer. Sama pochází z rodiny s bohatou hereckou tradicí, a tak již od dětství byla Bára Kodetová přesvědčená, že bude herečkou. Vždycky ráda zpívala, al...
Třetím titulem Petry Dvořákové je půvabná knížka pro malé čtenáře. Autorka se naprosto dokonale vžila do myšlení desetileté Julie, která je nesmírně zvídavá, zvědavě pozoruje okolí a snaží se uchopit a pochopit svět dospělých. Odevšad na ni „útočí“ slova –...
Nejnovější kolekce uměleckých tisků v nabídce 100ks překročila hranice a zaměřila se na uměleckou scénu na Slovensku. Nese název Lineární obsese a sestavila ji významná slovenská kurát...
Koule je opravdu silná rozhlasová hra. Myslím, že se od ní málokdo odtrhne, že skoro každý ji vyslechne až do konce, i když spousta replik mu nebude po chuti. Když posloucháte Pavlu Tomicovou v roli Mileny, máte chu...
Svérázná Olive Kitteridgeová vás rozesměje i rozpláče ve skvělém románu Elisabeth Stroutové, která za byla za tento svůj počin oceněná Pulitzerovou cenou. Olive Kitteridgeová byla také zfilmována pod taktovkou známé režisérky ...