Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nacistické Německo do poslední chvíle věřilo ve své vítězství. Dokládají to ustavičně promýšlené přípravy olbřímích přesunů „nevyhovujícího“ obyvatelstva a rovněž architektonické plány na ráznou přestavbu velkých měst, která se nacházela na podmaněných územích. Všechna měla odpovídat režimním představám o moderním urbanismu, nová podoba měla potlačit odkazy na původní státnost. Naštěstí se zásadní změny měly realizovat až po vyhrané válce.

Jaký osud očekával Prahu, to již zkoumal např. Miloš Hořejš v objevné knize Protektorátní Praha jako německé město. Nyní přichází na trh výpravná publikace nazvaná EKONOMIZACE PROSTORU, která se soustředí na vícero lokalit – nejen na Prahu, ale také na sídla v Sudetech (Liberec, Karlovy Vary) i jinde (Krakov, Varšava a dokonce Bratislava ve státě po formální stránce dosud samostatném). Sepsal ji česko-německý historik architektury Richard Němec-Tobler původně v němčině (a vydal před čtyřmi roky v Berlíně), o český překlad se zasloužil Vladimír Čadský.

Jak architektonické plány napomáhaly prosazování nacismu

Téměř osmisetstránková publikace, vybavená hojnou obrazovou přílohou (a některé přetisky architektonických náčrtů, map, modelů, grafů a dobových fotografií jsou až dvoustránkové!), je připravena pečlivě, čerpá snad ze všech dostupných zdrojů. Autor ukazuje, jak i špičkoví odborníci z porobených zemí byli v posledku ochotni s nacisty spolupracovat na dosud nemyslitelných megalomanských úpravách, které dokonce mohli vnímat jako životní šanci. Předmluva výslovně upozorňuje na „ekonomii kolaborace“, když se dotkne této málo známé skutečnosti, kterou se některé státy pokouší bagatelizovat či dokonce potlačit.

návrh dostavby Staroměstské radnice

Úvodní ze sedmi tematických oddílů přibližuje historický kontext popisovaných událostí, zkoumá vliv Alberta Speera, řekněme Hitlerova „dvorního architekta“, který vytyčil hlavní rysy přestavby současných i budoucích německých sídel. A doplňuje, jak tyto návrhy souvisely s chystaným poněmčením a přesídlováním, jak je promýšlel zejména Heinrich Himmler. Přitom některé cenné doklady (třeba návrh na uspořádání někdejšího polského i českého prostoru) jsou dodnes nezvěstné.

Jak se mělo stavět v čerstvě ovládnutých územích

Záměr přizpůsobit Liberec a Karlovy Vary německým zvyklostem souzněl se záměry, jaké se týkaly ostatních německých sídel. Pisatel si všímá osobních vkladů jednotlivých zúčastněných lidí, kteří s prosazením svých záměrů spojili budoucí kariéru. V případě Liberce se navíc dočteme podrobnosti o stavbě reprezentativního divadla nebo dálničních spojů. V případě Karlových Varů, jehož centrum se mělo přestavět (a byla proto vyhlášena architektonická soutěž), bylo důležité, aby se lázeňská pověst opírala o nacistickou ideologii.

Rozhodující pozornost je věnována Praze. O její zamýšlené přestavbě se dlouho – nejen za války, ale i celá desetiletí po jejím skončení – nevědělo. Jak píše Němec-Tobler: „Konkrétní plány pro Prahu, přinejmenším jejich část, byly plodem činnosti Plánovací komise pro hlavní město Prahu a němečtí i čeští účastníci je udržovali v tajnosti, jelikož byly zamýšleny pro dobu po válce.“ V této obsáhlé kapitole oceníme nejen časté přetisky důležitých písemných dokumentů, ale také výsledky působení význačných německých architektů (jmenovitě Reinholda Niemeyera).

plán pražského Severního města - dnes tam stojí sídliště Bohnice

Pochopíme, že idea severojižní transverzály vedoucí kolem Národního muzea se promýšlela již za nacistické okupace, že již tehdy se zvažovala – např. na Albertově – stavba výškových budov čnících nad ostatní zástavbu. A také si můžeme prohlédnout přehled desetitisícových honorářů, které obdrželi čeští odborníci, aniž by jim vadilo, že se vlastně podíleli na násilné germanizaci své vlasti. Přesně se tak naplnil interní pokyn nacistických špiček, aby česká architektonická obec byla zapojena do úsilí německého stavebního umění.

Jak to vypadalo na Slovensku a v Polsku

Bratislava se měla stát důležitým bodem na ose Berlín – Řím, navíc se od proměny na univerzitní město očekávalo posílení vážnosti celého státu. A možná překvapí, že o tom všem se rozhodovalo hlavně v Německu, jak dotvrzuje záplava německy psaných listin, panovala i snaha navazovat na italskou architekturu fašistické éry.

V porobeném Polsku počítali němečtí plánovači se zničením Varšavy, na jejímž místě mělo vyrůst vzorové germánské město, a funkci nového centra měl převzít Krakov, samozřejmě rovněž přestavěný podle představ okupantů. Také Poznani se měla vtisknout německá identita. Ta ostatně byla základním požadavkem, vznášeným na všechno kdysi slovanské osídlení.

Obálka 1. vydání knihy Space, Time and Architecture

K čemu měla sloužit architektura a na čem se architekti podíleli

Závěrečná kapitola se věnuje dobovému kontextu, zkoumá územní plánování a stavění jako činnost rozkročenou mezi nacistickou ideologií, prospěchářskou kolaborací místních elit a urbanistickými vizemi, které někdy přesahovaly úzce vymezený pohled. Němec-Tobler se domnívá, že také architektura byla součástí propagandy, a proto se k ní musí přistupovat obezřetně. I západní uvažování o moderní architektuře někdy přebíralo nacistická schémata, aniž si to uvědomovalo, v knize je uváděn příklad židovského emigranta Siegfrieda Giediona, jehož představu prostorového řádu, vyslovenou ve spisu Space, Time and Architecture (poprvé 1941), jako by zhmotnili architekti pracující pro hitlerovský režim.

Autor oprávněně tvrdí, že právě ti zpravidla unikli jakémukoli potrestání a bez větších potíží pokračovali v kariéře i po válce, neboť se přece nedopustili žádných hmatatelných zločinů. Platí to i pro české prostředí, kdy některé dodnes ceněné osobnosti působily během několika rozličných režimů včetně komunistické nadvlády a snažily se pokaždé co nejvýnosněji uspět, aniž by své počínání vnímaly jako něco mravně sporného. Ale podobnou námitku lze vznést k jakékoli jiné umělecké činnosti, třeba k divadelníkům nebo filmařům. Nejsem si jist, zda právě v tomto ohledu jsou Němcovy maximalistické požadavky plně oprávněně.

Richard Němec-Tobler: Ekonomizace prostoru. Urbanismus a architektura ve střední a východní Evropě pod vládu nacistů 1938-1945
Přeložil Vladimír Čadský
Vydalo Nakladatelství Academia, Praha 2024. 780 stran
Foto: kniha

Hodnocení: 90 %

www.academia.cz/ekonomizace-prostoru-urbanismus-a-architektura-ve-stredni-a-vychodni-evrope-pod-vladou-nacistu-193--nemec-richard--academia--2024